Za větrem na Větrníky

...a za prvními posly jara.

Na neděli hlásili horší počasí, a tak jsme vyrazili za pohybem v sobotu. Než jsme se vyhrabali, bylo poledne, zvedal se vítr a na obzoru se objevily, na jinak modré obloze, první mraky.

Před 14 dny jsme byli na kole, minulý týden jen malý 15km okruh po okolí na koloběžce, tak snad nám nějaká kondička vydržela.

Dneska jsme to nepřeháněli. Po cukrovarské cyklostezce do Hlubočan, pak přes malý kopeček do Lysovic a do velkého kopce na Větrníky. Načerpat trochu jara. I když stále převládají spíš zimní barvy.

Na Větrníkách jsem jaro sledovala naposledy před 3 lety. Před 2 lety jsem zavítala na Šévy u Bučovic. Vloni, díky velmi brzkému jaru (meruňky kvetly už 16. března), jsme si jaro užili v polovině března v Litovelském Pomoraví.

Na Větrníkách se příroda pomalu chystala k jarnímu rozpuku. V chráněných zákoutích členité krajiny už se některým keřům začínaly zelenat listy a pupeny trnek nedočkavě čekaly, kdy se budou moct rozvinout. Mezi dlouhými vlasy kavylu svítila žlutá sluníčka hlaváčků, u země se krčily fialky a na pár místech jsem narazila i na koniklece. Jaro je opatrné, ale už je tu.

Typický pohled na NPP Větrníky. V popředí "sluníčko" v trávě a od jihozápadu se natahuje oblačnost

Viditelnost nebyla úplně špatná, a tak jsme dohlédli do dáli na všechny strany: na Svatý kopeček, na Brdo, na Pálavu i na Kohoutovický vodojem.

Vítr foukal dost čerstvý - inu, od něčeho tento kopec musel dostat jméno. Našli jsme si místečko ukryté za keři a chvilku spočinuli.

Opodál se třepotala poštolka, krákal tu krkavec a kdesi nad poli zpíval svou polní píseň skřivan. I strnada, nesměle hvízdajícího, jsem vyrušila na keři. O pelášících zajících nemluvě.

To jsou ona, žlutá sluníčka hlaváčků jarních.

 

 Odpočíváme v trávě

 

 Prvosenka

 

 Tohle bude kdo?

 

 Fialky se krčily v trávě. Tu ukryté ve "vousech" kavylu.

 

Vlasy

 

 I pár konikleců jsme našli

 

 Májek lezlo po zemi spoustu. Jedna zapózovala na hlaváčku.

 

 Ještě trochu konikleců

 

 Krkavec dokrákal. Má plnou pusu. Nese si úlovek.

Pokračovali jsme dolů příjemnou travnatou polní cestou na cyklostezku ke Kučerovu.

Hlína je tu pěkná, a tak není divu, že jsou tu pole všude. Takto zjara fotografovo oko zaplesá, ale jejich plochy jsou až příliš velké. Občasné meze a remízky by jim rozhodně pomohly. A hlavně zvířatům. Jedno z mála zarostlých útočišť - pruh kolem potoka - teď obsadili lidé na nové cyklostezce. Ale kam se ukryjí všichni polní ptáci a zvířata? Je pěkné budovat cyklostezky, ale ještě myslet na přírodu.

Výhled ke Chřibům. Barevná pole mi připomínala barvou bonboniéru "mořské plody" :)

 

 Trochu jarní zelené

 

V těchto koutech je spousta zajímavých pohledů na jarní pole. Takové skryté "Moravské Toskánsko". Ale kam se v této krajině schovají zvířata?

 

 Ohlédnutí zpět k Větrníkům. Ani nejsou za lány pole vidět.

Pak jsme vyšlápli přes Kučerov do Hlubočan a zase po cyklostezce domů. Tentokrát nám už vítr foukal do zad, a hlavně - cesta vedla z kopce.

Ale i tak stačilo. 25 km, 270 metrů převýšení.