Hrad Střílky

Rekonvalescenční procházka krásným podzimem

Kondičku jsme měli letos dobrou. Ještě v září jsme byli na dvou výletech, z kterých kupodivu moc fotek nemám, protože jsem se věnovala hostům. V polovině září jsme hostili v Malých Karpatech Markova kamaráda se ženou a vypravili se na obligátní Veľkou Homolu a Kamennou bránu, v neděli jsme si pak dali malou procházku Žliabkom. A na konci září jsme prováděli po Moravském Krasu Markova bráchu s jeho dcerou, takže jsme absolvovali zoologickou a dinopark a v neděli Macochu, Punkevky (na devátou ráno se dají termíny sehnat i jen týden dopředu) a procházku Pustým žlebem.

A po poslední návštěvě mě začalo bolet v krku. S pozitivním testem na covid 19. Doma jsem nakonec byla 3 týdny a další tři jsem se dávala do normálu. Tentokrát to nebyl kašel, i rýma byla celkem snesitelná, ale skolila mě hlavně hrozná únava a slabost. Marek si poležel pár dní a po týdnu byl zpět v procesu.

A jelikož jsem krásný říjen venku propásla, využili jsme pěkného dne a šli si užít trochu bukových podzimních lesů.

Trasu jsem zvolila krátkou, asi 6 km, s minimáním převýšením, na víc jsem si netroufala. Vyjeli jsme na hřeben Chřibů, na Samotu, a vydali jsme se na Střílecký hrad a zpátky.

Barvy 

 

Sluníčko hřálo. Balzám pro duši po měsíci vevnitř.

 

 Malá sváča

 

Listy už byly převážně dole, ale stále bylo na co se dívat.

 

 Habry

 

V Chřibech ještě zůstaly bukové lesy ve větší míře než třeba na Drahanské vrchovině, kde převážně ustoupily smrkům.

Cestu jsme si užívali

Svačíme

Hrad Střílky má klasickou historii podobných malých hradů - založen byl ve 13. století jako obrana obchodní stezky vedoucí přes Chřiby. Vlastnilo ho postupně několik místních či větších šlechticů, přežil dokonce husitské války, ale od první poloviny 16. století už je uváděn jako pustý.

Na hradě

Největší fragmenty hradu. A pohled směrem na severovýchod ke Zdounkám a Kroměříži.

Litenčická pahorkatina

Kroměříž v dáli. Viditelnost nebyla kdovíjaká.

Hradisko (518 m.n.m.) s vysílačem, nejvyšší vrchol Litenčické pahorkatiny. Drahanská vrchovina je vidět jen jako velmi slabý tmavý pás na levém obzoru, ztrácející se v oparu a nasouvající se oblačnosti.

Barvy podzimu

Hradní příkop

Na cestě zpět

Hradní kopeček jsme trochu obešli severem po traverzové cestě, ať nejdeme pořád po stejné trase.

Kousek před námi je studánka Pod Hradem

Velká Jivina

Modříny smrkový les trochu oživují

Některé buky si s opadáváním listů dávají na čas...

Zastavili jsme se ve Střílkách v pizzerii. V samotné dědině lze nalézt taky pár památek - např. barokní hřbitov nebo zámek se zámeckou zahradou. Zámek koupila nějaká indická společnost, která zde provozuje kurzy jógy a taktéž i místní pizzerii. A evidentně jim jóga dost sype.