Z Vinosad do Harmónie

Konečně jaro

V tyto dny dělá jaro velké pokroky. Zatímco před 14 dny Větrníkách teprve listy na stromech začínaly, teď už byl jejich růst v plném proudu. Ale samozřejmě v nižších nadmořských výškách. Proto jsme se ani do  vyšších kopců Malých Karpat nevydávali. Nechtěli jsme zpátky do zimy.

Rozhodli jsme se prozkoumat zase další neznámá zákoutí, a tak jsme se odvezli dopoledne poloprázdným autobusem do Vinosad a přes vihrady a les to vzali pěšky domů.

V lese už se to zelená. A v podrostu spousta černohlávku.

 

 

Nejspíš popenec chlupatý. Měl fakt velké květy.

 

 Cesta krásným rozzářeným lesem

 

 Občas loučka, občas trnka.

 

Koníci si čerstvou travičku už pěkně vyžrali.

 

 Místy se cesta vinula příjemným chodníčkem

 

 Krásné dubové lesy. Jejich listy ale teprve začínají.

 

 Na slunných místech porosty bílých řeřišníků (skalních? písečných?)

 

 Další krásný kousek lesa. Po zimě je tohle hotový balzám na duši.

Po žluté značce jsme minuli Horáreň pod Širokým. Z horárni urobili rekreačné stredisko, které nevypadá, že by "premávalo". Ale je tu díra v plotě a zahrada s lavičkami slouží jako vděčná zastávka pro rodiny s dětmi, které si tu na ohništi mohou opéct něco dobrého.

My jsme posvačili na spadlém kmeni kdesi v lese, v klidu. Pro drobky si určitě přišli nedalecí mravenci.

 

Sešli jsme k potoku a proti jeho proudu jsme začali stoupat nahoru. Žlutou značku jsme vyměnili za zelenou.

 

 Sasanky pryskyřníkové u potoka

 

 Pryšec mandloňovitý

 

 Kde se vzalo, tu se vzalo - prase. Spíš vypadá, že uteklo někomu ze zahrady...

 

Vzdálenost 10 kiláků a 280 metrů výškových nastoupaných.

 

V neděli už tak pěkně nebylo, ale na chvíli jsme se ven vydali – nasbírat si trochu česneku.

 

U potoka

 

Podbílek šupinatý - po slovensky zubienka (dle charakteristických bílých plodů, ktoré teraz eště nevidno). Byl oho tu spoustu.