Rozkvetlé Litovelské Pomoraví

Už tradiční březnový výlet do okolí Olomouce. A tentokrát nebylo na běžky ani pomyšlení.

Snažíme se držet tradici každoročního březnového výletu do Olomouce. Několikrát jsme byli na běžkách. Vlastně to byl původní účel. Ale ne vždy byly příhodné podmínky. A tento rok jsme ani neuvažovali, že bychom na sníh vyjeli. Termín jsme na začátku března nesladili a tak jsme se potkali až v půlce měsíce. A to už v letošním brzkém jaru všechno kvetlo.

A jelikož děti měly jiný program, využili jsme našich zánovních koloběžek a skutečnosti, že jednu vlastní i Martina, naložili jsme ji tedy doma i s koloběžkou a vyrazili jsme do Horky nad Moravou, kde jsme se vydali na malý okruh do Hynkova a zpět.

A bylo opravdu krásně. Zatímco na kraji lesa foukal docela studený vítr, v lese byl klid. A všude rozkvetlé koberce sasanek, dymnivek, orsejů, sněženek a samozřejmě i začínající česnek medvědí. I keře v nízkém lesním patře už se začínaly zelenat. Blato bylo tak akorát – měkké, ale vždy se mu dalo nějak vyhnout. Jen občas úseky s popadanými stromy nám trochu zkomplikovaly jízdu. Ale koloběžka je rozhodně lehčí než kolo, takže jsme si poradili.

Koberce sasanek začínají

 

 Slepá ramena Moravy

 

 A když vysvitlo sluníčko, nemohli jsme se té zelené nabažit

Morava. Je tu. A teče pěkně.

O kousek dál tekla další Morava. Jiným korytem. Její tok tu vytváří tzv. vnitřní deltu, kdy se rozlévá do několika koryt, zase slévá, meandruje... Takhle mohl její tok vypadat i níž, než ji spoutali do náspů a srovnali její tok.

A voda, bláto, rovina, to je ideální líheň pro komáry. Proto v létě je tu zarostlá džungle plná krvežíznivých bestií. Ale takto na jaře ještě hmyzu tolik nelétá a na zami kvetou barevné koberce. Po šedohnědé zimě hotový balzám.

Sněženkami je místní les pověstný.

I tu se mezi sněženky vměšoval porost česneku medvědího.

Samozřejmě tu kvetly i jiné rostliny - tu např. dymnivka a sasanka.

 

Cesta byla místy dobrodružná

 

 Svačíme

 

 U Hynkova. Jaro už startuje... A tu se Morava rozděluje na dva proudy.

V Hynkově jsme si dali kofolu a pivo, poseděli jsme na zahrádce a vydali se zase zpátky. Tentokrát s větrem v zádech.

Ještě jsme si prošli zajímavý areál u ekocentra Sluňákov a zajeli si na jídlo. Naši oblíbenou restauraci v Chomoutově zrušili, ale naštěstí, Olomouc je velké město :)

Deset kiláků. Převýšení asi 5 metrů :) Ale na koloběžkách to bylo jako nic.