PR Šévy u Bučovic

 Výprava za jarní květenou

 

S koncem března většinou přijde oteplení. Taková malá ochutnávka jara, než ji zase zadusí další sníh a mráz zimy, která ještě nechce odejít. A pokud přijde takových pár dní oteplení, je dobré toho využít. A tak jsem si uprostřed týdne vzala dovolenou, využila Markovy cesty do práce a nechala se vyhodit na hřebeni Ždánického lesa, u Červeného kříže. Ráno o půl osmé.

Po hřebeni Ždánického lesa

U Zlatého Jelena jsem modrou vyměnila za zelenou a scházela dolů k Mouřínovu.

Scházím dolů z kopce. Začíná se objevovat modro. A jívy jsou zatím jedna z mála barev ve stále spící přírodě.

V podrostu je samozřejmě barev víc. Plicníků byl na hřebeni plný les.

Údolí Mouřínovského potoka. Vpravo kvetoucí jíva. Hučela včelami.

Na prosluněném lesním svahu záplava fialových jaterníků.

Rozcestí U Dubu. A výrazné kvetoucí koruny jív. Pohled zpátky "do hory".

Zbytky z loňska

I lísky už kvetou.

Vcházím do civilizace

Nad Mouřínovem se nachází několik rybníků.

Značka sympaticky obchází dědinu po příjemné travnaté cestě krajem pole. Ještěže tu je jen hlína. Na protilehlé straně dědiny stříkali mladou ozimou pšenici.

Pole už mají nachystaná.

Stoupám od potoka nahoru. Přede mnou se už rozkládají svahy PR Šévy a vpravo vzadu vykukují Bučovice.

Cesta tu dělá podivnou obcházku skrz pole. Ale aspoň, že cesta není zoraná.

Jsou tu. Hlaváčky, koniklece i fialky. Vzadu hřeben Ždánického lesa, odkud jsem přišla.

PR se nachází v tak příkrém terénu, že by ho zemědělskými stroji nemělo význam obhospodařovat. A to uchránilo zdejší biotop.

Koniklec velkokvětý

Hlaváček jarní

A modrá obloha už se ukazuje víc a víc

Na slunci už bylo až vedro. V dálce Bučovice.

Sluníčka zářila i ze země.

Konikleců bylo v některých místech opravdu hodně.

Ve středu kolem jedenácté jsem to tu měla pro sebe. Rozhodně příjemnější lokalita než na Kamenném vrchu. Tam je sice konikleců víc, ale i lidí.

Začínáme

Vlny

Malý plácek, ale zase na husto

Cesta přes Marefy do Bučovic byla zoufale nudná. Po asfaltce (naštěstí jen místní spojnice, žádná hlavní), po slunci. Nic zajímavého kolem. Tak jsem si do uší aspoň pustila nějaký zajímavý rozhovor.

Bučovický zámek. Takový trochu panelák :). Ale je to významná renesanční památka.

Rekonstruované zahrady, aby co nejvíce odpovídaly původním.

Renesanční zámek v Bučovicích byl postaven v 16. století na zakázku Jana Šembery z Boskovic italskými stavitely. Jan Šembera byl ve své době velmi bohatý. Úpravy v průběhu dalších století byly menší a nenarušily tak celkový vzhled a koncepci stavby.

Nádvoří s charakteristickými arkádami a manýristickou kašnou (dostavěnou v 17. století).

Pohled z ulice.

Vyšlo mi to akorát. Půlhodinku jsem zevlovala kolem zámku, v jednu sedla na autobus a užila jsem si ještě pěkné slučné odpoledne doma a na zahradě.

13 kilometrů a určitě tu nejsem naposledy. Na Šévách kvetou i orchideje a bučovický zámek stojí za bližší prohlídku.