Za pramenem Punkvy

Koloběžkový, trochu ubahněný výlet. A opět nad inverzí.

I tento víkend byla inverze. A tak jsme nechtěli zůstávat v mlze a vyjeli jsme zase nad hladinu "moře". Tentokrát na Drahanskou vrchovinu.

Jelikož je všude mokro, radši jsme se orientovali na asfaltky a zpevněné cesty. A nejlépe být co nejvýš, protože hladina "moře" je nevypočitatelná.

A tak jsme zajeli za Nivu, z auta vytáhli koloběžky, a vyrazili směr Skalky - nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny.

První úsek k hlavní silnici byl příjemný, rovná asfaltka smrkovým lesem. Na druhé straně už to bylo horší. Asi dva kilometry cesta vedla po rozježděné cestě, kde nechyběly kaluže a občasné blato, i když nijak hluboké. Marek si nainstaloval nový blatník, takže nejlepší terén na vyzkoušení, ale on to viděl jinak. Bohužel, blato je věc, která nás rozděluje. Zatímco pro mě je blátitá cesta stále cesta, kterou neberu jako překážku, nebojím se jí a nedokáže mi zkazit výlet, Marek to má jinak. Jestli je to nějaké trauma z dětství, nevím, ale jakmile má vinu na koho shodit, udělá to. Ale dobře, každý máme něco. A tak jsem měla štěstí, že když už jeho frustrace začaly bublat na povrch, objevil se znovu asfalt. Asi se někdo nad ním smiloval. Nebo nade mnou? :)  

Svačíme na pařezu spolu s černosolem smrkovým (to není hovínko, nýbrž houba).

Zatímco za Nivou ještě smrkové lesy přetrvávají, tu byly dost vykáceny.

Bukové lesy ještě nechali stát. A před námi poslední stoupání.

Od vrcholu skály je to jen kousek k pramenu Punkvy

On to vlastně není pramen Punkvy, ale Luhy. A jeden z vícero pramenů. A jen o kousek vedle lesní asfaltky z Nivy, po které jsme vyrazili, pramení zase Bílá voda. A oba dva tyto toky se stečou v podzemí v Amatérské jeskyni, aby ven vyvezli lodičky z Punkevních jeskyní jako řeka Punkva.

Pramen Luhy (Punkvy) a naše stíny. Sluníčko je tu.

Kdysi tu býval vzrostlý les. Hlavně podle ohromných pařezů v okolí.

Teď tu okolí zarůstá směsí smrků, modřínů, buků a dalších stromů. Jednou z toho bude hezký les.

Jeden ze starých pařezů

Tento bukový lesík je chráněný jako Přírodní rezervace Skály. Kéž by ho tu nechali víc.

Ještě jsme se zajeli podívat k meteorologické stanici, k nejvyššímu vrcholu Drahanské vrchoviny (Skalky - 735 m.n.m.) a pak jsme se zase vydali dolů. To už šlo rychleji.

17 km a 220 metrů převýšení