Litenčickou pahorkatinou na kole

Skoro jarní výlet za sluncem

Krásné počasí posledních dní nejde nevyužít. A jelikož se oteplilo už docela dost a Marek si zrovna vyzvedl kolo ze servisu, nebyla v podstatě jiná možnost.

V zimě už jsme na koloběžkách vyzkoušeli novou cyklostezku po bývalé cukrovarské dráze do Hlubočan. Ale má ještě jednu etapu, z Kučerova do Kozlan. A tak jsme ji zařadili do naší trasy. Jelikož měl vát jižní vítr, cestu jsme naplánovali, abychom se po cyklostezce vraceli a vítr nám tedy cestou domů foukal do zad.

Vyrazili jsme přes Topolany na kraj Ivanovic, potom na kraj Medlovic a do krutého kopečka na kraj Švábenic, kde jsme odbočili na polní silničku nahoru nad Orlovice. Dlouhé táhlé stoupání mezi polama, bylo dost únavné. Škoda viditelnosti, nebyla valná - odtud bychom mohli vidět i na Jeseníky. Ale spokojili jsme se s výhledem na Vyškovskou bránu. Viděli jsme až na zámek v Račicích.

Vlevo Moravské Málkovice, vzadu vlevo Vyškov. Uprostřed vzadu Pustiměř. Vpravo Rybníček.

 

Slunko pražilo a vrstvy šly dolů. A jižní vítr se zvedal. Proti nám.

Vydýcháváme. Ohlédnutí na Ivanovice. 

 Mohutný košatý Švábenický dub

Pak cesta pokračovala. A my po ní. Vytrvale do kopce a proti větru, který nás chladil před přehřátím na slunci. Nad Orlovicemi jsme zajeli do lesa a odbočili na zelenou a pak pokračovali po modré až do Pavlovic. Tu už to známe. Obdivovali jsme tu rozkvetlý les před 2 lety.

Obědváme u rybníka. První poslové jara.

 

Za vodou se v lese rozkládá PR Ve Žlebcách. Pozůstatek krásného lesa.

Pavlovický rybník s dost nenápaditým názvem Horák 2. Příjemné místo.

 

Sluníčko svítilo a my se těšili z nastupujícího jara a trochu se nám nechtělo věřit, že minulou neděli jsme svištěli v bílé stopě v okolí Paprsku.

 

Z Pavlovic jsme sjeli podél potoka po modré do Kozlan.

Po modré z Pavlovic do Kozlan. Pár žabek tu přede mnou skočilo do vody. Už jim to začíná...

 

 

V Kozlanech jsme se napojili na onu novou cyklostezku. Úsek z Kozlan do Kučerova je sympatický. Kolem se rozkládají i různé rybníčky a vůbec, pro místní je to určitě vítaný cíl pro malé výlety.

Pak už jen projet Kučerov, přehoupnout se do Hlubočan a pustit se až k dálnici po známém úseku cyklostezky. No a pak ještě kus domů.

Nakonec jsme ujeli 45 km, 350 metrů převýšení a jako suvenýr jsme si odnesli bolavý zadek. Musí si, chudák, zase zvyknout.