Cestou necestou...: Brzký podzim v Malých Karpatech

Po letošním suchém létě přišel podzim v lesích nějak brzo. A tak jsme vyrazili za vláhou podél potoků a říček ve zvernici.

Letošní srpen toho moc nenapršelo. A zvlášť tu v Malých Karpatech, kde je to poslední roky s deštěm dost mizerné. Na návětrné záhorské straně (západní) sice po nedávných vydatných deštích pršelo více, ale i tu už stromy na slunných místech prosychají. A listy se nebarví do žluta a oranžova, ale opadávají zelené, nebo rovnou hnědnou na stromech. V nižších polohách jsou duby už skoro opadané a buky na exponovanějších hřebenech už také zdobí jen bukvice. Smutný pohled. Letos si barevného podzimu nejspíš moc neužijeme.

Například vloni jsem si na vycházce v polovině listopadu připadala spíš jak v říjnu.

Tento víkend se udělalo krásně, a tak jsme nechtěli zůstat doma. V sobotu jsme vzali s sebou na procházku Markovu neteř Martinku. Žliabkom a přes Zámčisko po modré na Tisové skaly a na Zošku na bus dolů.

Žliabkom. Voda po deštích docela tekla.

Po modré nad Zámčiskem. Ohlédnutí na rovinu.

Suchá tráva všude.

Ale jsou ještě místa, kde jsou stromy zelené

Hrajeme si u potoka. Javor.

Hřeben Vápenné.

V neděli po krátké návštěvě a malém obědě jsme vyrazili na větší výlet, tentokrát už sami. Po nedávných deštích (které byly intenzivní hlavně na severní Moravě a ve Slezsku - na Švýcárně za 1 den napršelo cca 380 mm srážek!) bylo v potocích dost vody a v údolích také nevypadaly stromy tak depresivně suše, takže jsme volili údolní turistiku.

Vyvezli jsme se autem na Zošku dozadu a vyrazili do zvernice cestou, kterou jsme zatím chodili jen nahoru. Vždycky mi přišla dlouhá, i dolů je dlouhá. Až k potoku, který teče dolů k Papierničce.

Na bříze před oknem se proháněli mlynaříci. Ale než jsem stihla dojít pro foťák, byli pryč. Tak aspoň takto impresionisticky narychlo přes okno. Severní varianta s bílou hlavou. Jsou to ti samí, které jsme v létě pozorovali na Zámčisku?

Klesáme příjemným lesem do údolí Kamenného potoka.

Kobylí jarok.

Vody teklo dost

Brodíme Kamenný potok. Nechtělo se nám zacházet si 100 metrů na mostek. A aspoň jsme si užili příjemné osvěžení.

Stojím na mostku a naplavený písek vlevo ukazuje, že voda tu hrnula slušně. Až zacpala propustě mostku a vytvořila přehradu, která se vylila až na cestu. Teď už zpátky v korytě.

Vypuštěná Fúgelka. Vraj trhliny v hrázi. Teď v uměle vybagrovaném kanálu přes hráz voda vymlela zase trochu víc.

Pokračovali jsme nahoru kolem Baďurky, kudy jsme šli poprvé letos v zimě, a zase sešli dolů, tentokrát do údolí říčky Pajdly, kde jsme prozměnu byli vloni na začátku září. Na kole a opačným směrem.

Výhledy na zvernicu.

Červený Kameň

Hřebínek na Jelenec. Šli jsme po něm před dvěma lety.

Krásný vzdušný bukový les na Baďurce

Pršet tu muselo opravdu prudce, když na každé hlíně, která nebyla zakryta stromy, vzniklo kamenno-hlinné "městěčko". Jako v Kapadocii :)

Údolí Pajdly

Podél Pajdly jsme stoupali až k Panskému domu.

I tu potok vytvořil neuvěřitelné nánosy písku, ale i kamenů a klacků a poničil nespočet mostků. Které ovšem lesáci stihli za týden opravit. I cesta byla místy dost vymletá.

Údolí Pajdly je ideální na kochání. Paráda.

Další "skalní" město. Kde byl kamen, zůstala hlína ušetřená. Zbytek je v korytě potoka.

Ke konci se začal potok rozvětvovat do stále více menších potůčků a strží a cesta byla příkřejší a příkřejší. Až jsme se od potoka odpojili a za chvíli stihli poslední paprsky slunka u Panského domu.

Panský dům. Kláda na svačinu ještě na slunci :)

Moc kytek jsme po cestě nepotkali. Tu osamocená mochna.

Pod loukou se stékají hned 3 potůčky - jeden pramení na začátku louky, druhý přímo na louce a třetí u nedalekých kaštanů.

Ale přece jen jsme se kvítků dočkali. Ocúny. Ale už ve stínu.

Na začátku dubna (jak brzo!) jsme tu letos obdivovali rozkvetlé hrušně. Teď jsme mohli sklízet plody. Ale na hniličkách si pochutnaly spíš prasátka :)

Přímo před Panským domem roste normální hrušeň. Voňavá, šťavnatá a vůbec ne sladká. Vzali jsme jen pár padaných, na ty na stromě jsme nedosáhli. Škoda.

Sice ještě nebylo moc hodin, ale v září už slunko zapadá dřív.

Z Hubalovej jsme to nemohli vzít jinudy než přes Čermák. Po silných deštích provázených větrem se ulomil i houbou napadený buk, který tu vždy obdivujeme. Zlomil i ten zdravý vedle.