Cestou necestou...: Zimní procházka zvernicí

Krásný zimní sluneční den jsme strávili průzkumem dalších zákoutí malokarpatské zvernice.

V takovém krásném počasí by byl hřích zůstat doma. V noci mrzlo, přes den teploty vystoupaly k nule a na sluníčku určitě i na víc.

My jsme zaparkovali auto za "Zošce" za "cinterem" a na rozdíl od většiny lidí, mířících na Hubalovú nebo na Čermák, jsme se zanořili na druhou stranu, za plot obory, a vydali se dosud neprozkoumanými zákoutími.

Zvernica (obora se zvěří, která za monarchie patřila k nedalekému hradu Červený Kameň) tvoří takovou mělkou pánev, kterou svírají okolní výrazné vrcholy Kukly, masivu táhnoucímu se od Čermákovy lúky přes Taricové skaly, Bielu skalu, Keltek a menší vrcholy nad Častou. Všechny potoky tu stékají jedním směrem až vytvoří řeku Gidru, razící si cestu poměrně prudkým údolím vesnice Píla a ústící do soustavy rybníků mezi Pílou a Budmericemi.

Území, oficiálně otevřené pro veřejnost teprve několik let, ještě nemáme docela probádané a tak když je příležitost, rádi si naplánujeme novou trasu neznámým údolím či na některý z několika málo nízkých vrcholů.

A nyní jsme se jednou z takových dolin vydali dolů k nádrži Fúgelka.

Hned první kaluže nás dost zaujaly. Jak asi vznikly?

Podivná rastrovaná

Cesta byla většinu trasy zmrzlá a tak jsme se nemuseli obávat bláta, ale spíš nečekaně zamrzlých povrchů. Na jednom takovém jsem, hledíc do mapy, uklouzla a švihla sebou na zadek a bok. Zadek občas cítím i po 14 dnech, ale hůř dopadl foťák, který jsem měla hozený přes rameno, na které jsem upadla taky. Náraz z boku nevydržel polarizák a objevila se v něm pavučina. Zrovna v takovém krásném slunečném dni... Horší věc jsem ale zjistila až další týden - můj univerzální objektiv 16-85 mm to schytal taky. Zvenku není nic poznat, ale začíná mít problémy s ostřením, zvlášť při nižším ohnisku. Ještě ho musím pořádně otestovat, ale vypadá to, že nějak fungovat bude. Možná důvod, koupit si po 13 letech nový? :)

Ale samozřejmě, i přes naražený zadek jsem neodolala a každou kaluž se sklouzla. A že jich po cestě bylo. Ale krásnému rovnému ledu nešlo odolat :)

Poslední fotka se starým polarizákem. Sloužil jsi dobře 13 let, stále jako nový...

Sešli jsme k potoku, do říše stínu a ledu

Zamrzlý potok i louka. A zajímavé "vlasové" drny. A vpravo nezáří barevný západ slunce, ale nasvětlená stráň mladých buků s měděnými listy.

Příjemná cesta údolíčkem

U potoka

Chvíli na slunci, chvíli ve stínu.

Na potoku se dalo najít spousta nejrůznějších bakulí, "cencúlov" a dalších podivných ledových skulptur.

Nádrž Fúgelka. Už od posledně s rozrytou hrází, vypuštěná. Zeleň ji osídlila rychle.

Od Fúgelky jsme začali stoupat nahoru na vrchol Baďurka. Krásná traverzová cesta poskytovala perfektní výhledy na polovinu zvernice - Keltek, Egreš, Velké Vápenné, údolí Gidry... i Kukla a Velká Homola se ukázaly. A jako třešnička na dortu byl netradiční pohled na hrad Červený Kameň.

Svačíme s výhledem na Keltek.

Kousek dál na cestě, která nám otevřela nádherné výhledy. Před námi opět Keltek. A dole ožrané mladé stromky od zvěře. Asi oblíbené místo - s takovým výhledem, není se čemu divit :)

Výhledy na Červený Kameň. Jen asi 6 km vzdušnou čarou.

Velké Vápenné na obzoru. Vpravo za klackem vyčuhuje Červený Kameň a dole mezi jehličnany, v údolí Gidry se nachází ozdravovňa Biela skala.

Baranie rohy sa to tu volá. Viděli jsme na nich jen srnky.

Na Baraních rohoch byly pěkné šutry. A taky docela foukalo. Ale místo pěkné.

Namrzlé listy byly zalité vrstvou čirého ledu. Mohli jsme se po nich klouzat.

Zašli jsme se podívat i na nevýrazný zarostlý vrchol Baďurky. Kromě triangulačního bodu je tu malá cedulka. Nadmořská výška 543 m.n.m. A přes malé oplocenky výhled na druhou stranu, na osvětlený zářící bílý skalnatý hřeben Vápenné.

Pod vrcholem Baďurky loučka plná bonsají. Soudím, že nejlepšími bonsajáři je vysoká zvěř :)

Z Baďurky to byl už jen kousek k našemu oblíbenému místu s jezírkem, které, jak jsem psala v květnu, lesáci pěkně zničili.

Cestou k jezírku jsme narazily na zajímavý strom s rukou v bok :). Větev se prostě oddělila a pak zase přirostla.

A taky jsme tu narazili na Poklad!

Jezírko krásně zamrzlé. Mít tak brusle a nebýt tu ty poházené větve od lesáků... Stále má ale místo své kouzlo. Když si vzpomenu, jak nás tu v létě trápili komáři... Kdepak jsou teď?

Les notně proředili. Ale snad tu tyhle košaté velikány nechají.

A odtud přes Krkavý buk k Panskému domu a dál po známé cestě na Hubalovú a po červené přes Čermák (kde jsme nepotkali ani člověka) jsme se vrátili k autu.

Další zamrzlá kaluž s krásným dekorem. To by byla podlaha...