neděle 7. dubna 2024

Kolem zvernice na kole

Druhý letošní cyklovýlet, tentokrát opět za novými kouty Malých Karpat

V sobotu se Marek vydal k volbám a odpoledne s neteří na zimní stadion do Pezinku na korčuliarský krúžok. Jelikož jsem neměla s sebou nic zimního, nechala jsem je jet samotné, vybavené oteplováky, zimní bundou, čepicí apod. a já se jen v krátkém tričku a tenké mikině (kterou jsem záhy sundala) vydala na malou procházku po okolí.

Vzala jsem to oblíbeným Žliabkem. Teklo celkem dost vody a tak jsem nějakou dobu trávila u četných vodopádků. Pak jsem vyběhla na Zámčisko a kus po single-trailu a kus po staré cestě, po které chodí aktuálně hlavně srnky, jsem seběhla na Panský chodník a domů. Klasické kolečko.

Výhled z okna. Už pomalu odkvétá - a to je 6. dubna!!

 
Bříza za druhým oknem

 
 Na začátku Žliabku

 
 Krásné čerstvé jarní bukové listy


 
Tento dub u potoka (prohlý kmen uprostřed fotky) tu fotím snad pokaždé. Snad jeho na první pohled suché větve ve vysoké koruně stromů jsou jen záležitostí jara a na tu dálku jsem nezahlédla poupata. Bylo by ho škoda.

 
 Ta čerstvá zelená.

 
 Vodopády musí být

 
 Na značcce

 
 Výstup na Zámčisko krajinu proměnil - čerstvé bukové listy ustoupily dosud neolistěným dubům.

 
 Na Zámčisko je lepší dojít dokola zezadu. Je tu méně příkrá cesta.

 
 Peprovec a výhledy na Podunajskou nížinu

 
 Na Panskom chodníku

 
U domu jsou celé porosty pomněnky lesní

 

Udivilo mě, jak málo jsem potkávala lidí. Buď jsem šla v čas, kdy všichni směřující nahoru už vyrazili a dolů se ještě nevrátili, nebo byli všichni u voleb.

V neděli jsme osedlali oře a zahájili obligátní výstup na Zošku, Čermák a Hubalovú. Na začátek výletu je to vždy pěkná "darda", ale musím říct, jak jsme se tuto zimu snažili vyrazit každý víkend aspoň na krátký výlet a od února jsme podnikli několik výletů na koloběžkách a před 14 dny i první kolo, tak letošní první výšlap na Zošku nebyl až tak hrozný. Jasně, známé strmější kopečky jsem tlačila jako vždy a za cinterem už jsem měla barvu zralého rajčete, ale cítila jsem, že tentokrát to jde snadněji.

Cestou na Tri Kopce (i když tohle je pohled zpět)

 
 I tu si duby dávají na čas


Na Hubalové jsme načerpali vodu a vyrazili jsme už pohodlnou traverzovou cestou na Panský dom. Vloni na druhý květnový svátek jsme tu obdivovali rozkvetlé hrušky. Nyní též. O měsíc dřív!

Blížíme se do sedla mezi Čermačkou a Hubalovou. Zaujala mě především krásná zelená pučících modřínů. Zvlášť v té hnědi bukových pupenů.


 
 Cestou na Hubalovou u naše oblíbeného místa. Za chvíli půjde další strom dolů...

 
 Pod Hubalovou kousek od Ružekovy studničky. Tato kvetoucí vrba voněla jako jasmín. Nádhera.

 
Ve Zvernici. Zaujala mě zajímavá barevná kombinace protějšího svahu - jarní odstín zelené trávy a mladé buky s loňskými listy.

 
 Cestou z Hubalovej na Panský dom. Jsou tu krásné lesy.

 
 Panský dom. Zase o rok zchátralejší

 
 Kvetoucí hrušeň. O měsíc dřív než vloni.


Naše další cesta pokračovala tentokrát po pro nás nové cestě, dál traverzem, pod Taricovými skalami až na sedlo Skalka.

V sedle jsme už byli před lety při letním přechodu Malých Karpat, ale klasicky po značce.

Tarickové skaly z druhé strany

 
 Sedlo Skalka a chodník vedoucí dolů do doliny pod Vápennou.

 
 Trochu jarní květeny - sasanka hajní.

 
 A už dlouho jsem nefotila bukové listí :)



Posvačili jsme a vyrazili jsme dál po modré směrem na Sklenú hutu. Cestička kolem plotu zvernice, ač značená jako cyklostezka, byla celkem kamenitá a místy jsme museli slézat. Nakonec jsme brzo využili díry v plotu a přechod na sjízdnější chodníček na druhé straně, ve zvernici.

Jak jsme se přiblížili k hřebínku Biele skaly, který se táhne skoro až k dvojkopci Keltek-Jelenec, vjeli jsme do pole česneku. Krásný, bujný, chvíli před květem. Trochu jsme si ho natrhali, pokochali jsme se mírně omezenými, ale pěknými, a novými výhledy na zvernicu a okolní kopce a pokračovali jsme dál.

Část hřebenu Biele skaly směrem ke Kelteku. Je dlouhý a dál by měly být i větší skalky.

 
 Výhledy do zvernice

 
 Česnekové lány


Stezka nás vedla i přes malý strmý kopeček, který jsme museli tlačit nahoru i dolů. Ale přes ještě neolistěné buky byl pěkný výhled na Vápennou. Zase z jiné strany, než ji známe.

Původně jsme plánovali trochu delší okruh, ale cítili jsme, že nás ještě čeká kus cesty a netřeba to přehánět. A tak jsme na louce Holint odbočili zpět do Zvernice.

Dírou v plotě, přes "pokosenou" louku od zvěře. A samozřejmě, i tu to krásně kvetlo. Hrušně, třešně, jabloně, dokvétaly švestky. Zkrátka všechno. Letos je to celé takové pomýlené. Ale hezké a intenzivní.

Holint. Odsud dvojkopec Keltek-Jelenec nevypadá vůbec hrozně.

Celá louka byla v jednom květu. Třešně, hrušně, švestky... všechno.

Z druhé strany.

Naše další cesta (ano, s mírným zaváháním, jelikož jsme nebrali mapu) vedla cestou ve svahu Jelence-Kelteku. Ještě nás na ní čekaly nějaké kopečky a hlavně, její povrch byl docela nerovný a i na celopérech to občas byla natřásačka. Cesta nás zavedla postupně dolů a dolů až do Častovské doliny až k mamě na oběd :)

A pak nás ještě čekala trasa přes Červený Kameň, Papierničku a Tri kopce zpátky domů.

Už jsme toho měli plné zuby.

Ale nutno podotknout, že za celou trasu jsme potkali celkem dost cyklistů a většina z nich s elektrokoly. My jsme byli skoro za exoty.

Konec kopce už se blíží - vpravo huncokárská lúčka Pekná lúčka. Tady vždycky tlačím.

 
 Sluníčko se kloní k západu a už jedeme jen z kopce.


Asi 40 km, a nějakých 800 metrů úhrnného převýšení. Na start sezony dobrý.

Žádné komentáře:

Okomentovat