Malokarpatské podzimní lesy

 Malá listopadová procházka skrz prosluněné barevné lesy

V sobotu proběhla akce "kulový blesk" - starý gauč k mamě, mamin gauč na sběrný dvůr, a pro nový gauč do Bratislavy do Ikey. A ještě navíc do Bernolákova pro kapustu (zelí), vyzvednout něco v Bratislavě, smontovat mamě gauč od nás a večer ještě smontovat nový gauč u nás :)

Není divu, že Marek v noci začal smrkat a celou neděli bojoval v posteli s nějakým virem (a bojuje i dnes v pondělí, kdy píšu příspěvek). Ale spíš než gaučová sobota ho zmohlo výjezdní zasedání v práci, na kterém trávil čtvrtek a pátek a odkud si nějaký virus donesl. Tak jsem zvědavá, kdy přeskočí na mě.

Ale zpátky k neděli:

V neděli se vyčasilo. Byla jsem po sobotě celkem odpočatá, jelikož se mě týkala jen montovací část gaučové akce. Pořádně jsem Markovi zatopila (v kamnech, aby měl teplo) a vyrazila jsem na malou procházku po okolí. Bylo po dešti, listí na zemi, ideální na focení potoka. Jen kdybych měla tak jiný objektiv a stativ. Ale co, nakonec se vždycky nějaký příhodný kámen v okolí našel.

Vyrazila jsem do mého oblíbeného Žliabku, pak jsem přešla pod Peprovec, kolem potoka směrem na Modru, ale vyšla jsem hned zase nahoru a kolem Badog zpátky. Sedm kilometrů okruh. Tak akorát.

Připadá vám to jako listopad? (buk, jasan, osika, javor, vrba)

 

 

Kořeny...

 

 Dub u potoka.

 

 A krásný zlatý les

 

 I javory shazují listí. A podle této fotky taky duby, buky, lípy...

 

 U potoka

 

 Nad potokem vykotlané pařezy

 

 Voda a listí

 

Cestou pod Peprovec jsem si musela procvičit krk ztuhlý z roztodivných poloh, které jsem zaujímala při snaze o ostrou fotku vodopádů na delší čas.

Po žluté značce a po žlutém listí. Krásné duby.

Za rozcestím pod Peprovcem jsem v zatáčce zahla po nevýrazné cestě kolem potoka dolů. Za chvíli mě překvapil nádherný bukový les. Rychle fotit, zítra už tu nemusí být.

Pod Peprovcem u potoka

Z boku jen suché koryto přítoku

 

 Cesta musí být stará

 

 Trochu jiný les

 

Ohlédnutí zpátky

 

 Tohle jsou jen buky. Některé si dávají na čas a jiné pospíchají.

 

 Napojuju se na modrou značku

 

 Buk to nevzdává

 

A po modré zase po chodníčku nahoru. Opravdu takto vypadá dubový les v polovině listopadu? Letos je to celé posunuté.

 

 Na kraji vinic. Dole Modra.

 

A po jídle zatopit, uvařit si čaj, uvelebit se před oknem na novém gauči s knihou o životě na islandské rybářské vesnici. V zimě. Jak je nám tu dobře. Mimochodem, kniha je od Jóna Kalmana Stefánssona, jeden díl z trilogie Ráj a peklo - Smutek andělů - Lidské srdce. Kdo má rád lehce poetickou literaturu, vřele doporučuji.

 

Poslední sluneční paprsky ještě svítily na břízu před oknem. Pohled z okna na okraj štítu střechy. Ty barvy...