Z Rudic do Josefovského údolí

Příjemný výlet v chládku lesa a jeskyní

Přijela kamarádka Andrea až z dalekého Slovenska :). A tak jsme naplánovali výlet, aby měla něco z Moravského krasu. Vymysleli jsme zase naše oblíbené Josefovské údolí. Není tu pořádné parkoviště, atrakce, ani hospoda (když nepočítám lesní bar u Švýcárny), čemuž odpovídá i množství lidí. Díkybohu, že taková místa ještě existují! Člověk si může prolézt i nějakou jeskyňku a najde se tu i trochu historie - Býčí skála a Františčina huť. A údolí je pěkné, stinné a chladné. Ideální na horký letní den.

Abychom nemuseli zbytečně jet autem, našla jsem autobusy, které nás odvezou a podle toho naplánovala trasu.

Marek úspěšně zasklil (dobře, ani já si nebyla jistá), že s námi Andrea byla v Moravském krasu i tenkrát před lety, kdy jsme zrovna kápli na den otevřených dveří v Býčí skále a akci na Františčině huti. Ale tehdy, pravda, byl zavřený větrný mlýn v Rudicích, kam jsme se hodlali vypravit i nyní. Nejspíš proto, že později ten rok (2011), na podzim, zemřel děda Eda, vyhlášený vypravěč pověsti o koze, která se, přivázaná na lopatku větrného mlýna, oběsila. Dědu Edu a Rudické propadání jsme viděli naposledy před 11 lety.

Ale Andree známé destinace nevadily, takže jsme v sobotu ráno mohli vyrazit na autobus v 8 hodin, který nás s přestupem v Senetářově dovezl až přímo do Rudic. A v devět zrovna otvírali muzeum ve mlýně.

Lingvistická poznámka: Podle oficiálních informací by správně měla být "ta" Rudice, ale ve svém okolí neznám nikoho, kdo by obci takto říkal. Jsou to prostě "ty" Rudice, po moravsky. Stejně jako Studnice, Jedovnice, Kotvrdovice, Lysice, Drnovice, Pístovice, Račice a spousta dalších vesnic v blízkém i vzdáleném okolí

Podle starých pořádků jsme čekali, že si muzeum s informacemi a těžbě rud a o nedalekých jeskyních, prohlédneme sami. Ale hned se nás ujal ochotný pan průvodce, přidal nás k začínající skupince a vykládajíc poutavým hlasem s námi prošel všechny expozice. Navíc od minula přibyl i zajímavý krátký 3D film se záběry ze systému Rudického propadání - Býčí skály a okolní přírody. Když zbytek prohlídky odešel, ještě nám pan průvodce dovyprávěl začátek, o který jsme přišli.

Jsem moc ráda, že tu mají dobrého průvodce (ne žádné brigádníky) a muzeum stále funguje a zachovává si své kouzlo: příjemné útulné prostředí, původní vitrínky... zkrátka, jak by se dalo nazvat v poslední době moderním slovem: autentické :). Snad to tak ještě dlouho vydrží.

Venku jsme se občerstvili v malém kiosku, poseděli pod švestkami a vydali se dolů k Rudickému propadání.

Rudický mlýn. Je malý, ale ani do objektivu se mi nevešel :)

Klesáme k Rudickému propadání kolem oveček. Slunko peče.

Ve stínu u Kolíbek pilát lékařský. Krásná modrá.

 Kolíbky. Obcházeli je kozy a turisti :)

 

Klesáme k propadání

 

Brána pekelná. Ale místo kouře z ohně vypouštěla oblaky vodní páry, které zajišťují příjemný vlhký a chladný vzduch. Jaký rozdíl oproti rozpáleným Kolíbkám o kousek nad námi.

 

 Stromy tu rostou na lecčems.

 

Sluneční paprsky se do tmavého údolí dostanou jen místy.

 

Směrem k Jedovnicím. Všimněte si vychytané budky pro ptáky. To se musí pozorovat!

 

 Okraj mokřadu Pod Tipečkem. Kyprej vrbice v plném květu.

 Kakost bahenní

Bouček

  

Další cestou jsme pokračovali lesem kolem Rudic a nakoukli i do kaolinového lomu, který jsme tenkrát, před deseti lety, vynechali.

Je zarostlý víc a víc

A odtud už potom přes les kolem bukového pralesa až dolů do Josefova.

U Černých hlín

Tlačítko :)

PR Habrůvecká bučina. Opravdu hezká.

V údolí k Josefovu. Planá jablíčka.

Červený buk

Těsně kolem nás prošla bouřka. Párkrát zahřmělo, spadlo pár kapek, ale lokální bouřka se nám těsně vyhla. Naštěstí.

Nemohli jsme vynechat Kostelík....

...a Býčí skálu

A Jáchymka jakbysmet

Svahy NPR Býčí Skála směrem k Františčině huti

Čekáme na autobus na Františčině huti

Zastavili jsme se na malé občerstvení v lesním baru u Švýcárny a k Františčině huti jsme přišli akorát. Chvilku jsme poseděli v stínu přístřešku a už nám jel autobus, který nás odvezl bez přestupu až domů.

Mezi Rudicemi a Josefovským údolím les rozhodně stojí za prozkoumání. Aspoň máme tip na příští výlety.

V neděli Andrea hodlala odjet v 11 a tak jsme ještě vymysleli krátký program. Jelikož neměla plavky, zavrhnuli jsme Markův původní plán jet na Libuš do Lulča (místní jazyková verze spisovného "na Libuši do Lulče) a tak jsme se zajeli podívat aspoň do jednoho taktéž vyhlášeného lomu - do Drysické skaly (opět místní název), kde se kromě několika českých pohádek (Za humny je drak, Strašidla z vikýře) natáčel i slavný slovenský dětský seriál Spadla z oblakov a jehož hlavní hrdinka Majka z Gurunu tu chodila po vodě. A Marek i Andrea si seriál pamatují z dětství a ani Marek tu ještě nebyl.

Drysická skala je bývalý lom (kámen se tu lámal ručně) kus za dědinou uprostřed polí.... nějakou dobu tu působili prostějovští potapěči. Samozřejmě je tu vstup na vlastní nebezpečí a žádné parkování, tzn. že sem chodí hlavně místní. My jsme se tu nachodili a najezdili na kole hlavně v mém dětství a mládí. V jedné přilehlé dědině prarodiče, v druhé strýc se sestřenicemi a bratrancem. V porovnání s Lulčem tu nevyvěrá silný pramen a voda se moc neobměňuje. Není proto nijak extra čistá (ani nikdy nebývala, a zvlášť v srpnu), ale koupat se tu dá. Další nevýhodou je přístup k vodě. Je mizerný = hned hloubka a příkré skály. Ale kdo se chce jen krátce osvěžit či si zaplavat a nevadí mu trochu špinavší voda...

Za tu chvilku, co jsme tu byli jsme potkali několik lidí, kteří se evidentně zašli v horkém dopoledni vykoupat.

Rozrazil klasnatý a třezalka.

Zázemí pro potapěče.

Zadní část lomu. Tady někde se ukrýval drak z pohádky Za humny je drak

A po této hladině kráčela Majka z Gurunu

V poslední době tu vyrostla i romantická zákoutí

Vedro bylo příšerné, však mají přijít bouřky a ochlazení, inu, vzali jsme si na nadcházející týden dovolenou, tak to by bylo, aby nepršelo! :)

Po cestě zpátky jsme se zastavili ještě v Pustiměřu (ano, spisovně je to "v Pustiměři", a taky se tomu oficiálně říká "ta" Pustiměř, i když pro místní to byl vždycky "ten").

Nachází se tu zbytky románské rotundy sv. Pantaleona a je tu pohřben i poslední Přemyslovec (více v příspěvku před 4 lety).

Zbytky rotundy. Za nimi byl ženský klášter.

Lípa u kostela.

A pak už jen vyprovodit Andreu na vlak a zalézt dovnitř do chladného domu :)