Podvečerní Rakovecké údolí na kole

Vyrazili jsme ve čtyři odpoledne na malou projížďku. Nebyla krátká a protáhla se až do tmy :) Ale bylo hezky.

Přes den bylo nic moc, ale po obědě se začalo obloha čistit a od zahradních prací nás to vyhnalo ven.

Byli jsme najezení, takže jen tyčinka, trochu vody a vyrazili jsme.

Po úvodním nechtěném prozkoumávání zákoutí v nejvyšších částech kopce mezi Drnovicemi a Lulčem - no jo, nebrala jsem mapu... jsme konečně dojeli do Pístovic. Jelikož se tu konala nějaká akce, vykašlali jsme se na pivo a radši pokračovali dál do Račic, kolem Valchy až do Rakovce. Z této strany jsem už dlouho nešla. Co jsme se tu nachodili, kdysi.

Přes Rakovecké údolí vždycky vedla rozmlácená asfaltka, alternativou byla cesta pod kopci, která ale byla věčně rozbahněná. Teď je asfaltka opravená, už má i trochu zarostlé meze, takže tu slunko tak nepraží, jako vždycky. A nikdy mi nepřišlo, že je údolí tak příkré :). Ale bude to asi tím, že jsem tu vlastně nikdy nejela na kole...

Černov, keltské hradisko

 

 I tu jsou suché smrky. Naštěstí jich není v údolí tolik.

 

 

Někdo jim říká Skalky, někdo Hlavní Skala.

 

Pokračujeme údolím dál.

 

 Kyprej vrbice. Už mi kvete i na "louce", kterou jsem vysela na předzahrádce.

 

 Cesta pokračuje dál údolím na Jedovnice. Tu už odbočujeme.

 

Krásný podvečer a modrá obloha.

 

Za loukou pod lesem stojí dětský tábor.

 

Stoupáme údolím po modré ke Třem Smrkům. Pamatuju si to tu jako tmavý les se smrky. Teď tu zůstaly jen buky. A cesta bývala na dvoustopá. Teď je to jen stezka. Ale jedině dobře.

 

 

Na kolo to tu taky dvakrát není, ale při tlačení je čím se kochat.

 

 Dole u potoka

 

 Krásný podvečer v krásném údolí

 

U Třech Smrků jsme se nezastavovali. Je to žalostný pohled. Jeli jsme rovnou do hospody v Ruprechtově. Na pivo, limču a tatranku. Naše záchrana. A slunko zapadalo.

 

Po silnici se nám potmě nechtělo. A tak jsme riskli trochu dobrodružnější a náročnější cestu. Kateřinské údolí je rozježděné od těžby, tak jsme jeli z Ruprechtova vrchem nad údolím po pěkné zpevněné cestě až na zkratku od přehrady, kterou jsme už prověřili na jaře. Ta nás šíleně prudkým kopcem a broděním bahna a potoka dovedla na spodek Kateřinského údolí. Vytlačili jsme kola nahoru po stezce až na zpevněnou cestu. Blato opadá. 

 

A pak už jen dva kopce po pohodlné silničce. A hlavně krásný večer, nastupující tma a nikde nikdo. Cesta jen pro nás. Kolem přehrady, do Opatovic a domů.

Nakonec 43 kilometrů, zabahněná kola a návrat o půl desáté večer. Endorfiny jsme vyplavili pořádně. Byl to parádní výlet.

Nad přehradou. Speciální úkol: najdi Kojál :)