Dnešní předpověď slibovala déšť a ranní pohled z okna na zakaboněnou oblohu, ji jen potvrdil.
Ale pro dnešní plán - vycházku do nedalekého města Gmunden - ideální počasí. Vzali jsme bundy, deštník a vyrazili pěšky z kempu v Altmünsteru do centra severní části Solné Komory.
Ráno na jezeře. Objevilo se tu spousta malých plachetnic s malými námořníky, kteří se učili, jak řídit loď.
První zastávka byla u Villy Toscany, s velkým parkem, kde jsme přečkali jednu z mnoha přeháněk.
Vilu z 19. století zde nechal rakouský arcivévoda Leopold II. Toskánský (1797–1870, mimo jiné žil i v Brandejse nad Labem), jako své letní sídlo. Dožila tu jeho manželka Marie Antonie Sicilská. Nyní je stavba součástí přistavěného kongresového centra, park je příjemným prostorem k procházkám.
Villa Toscana
Výhled od vily k jezeru. Déšť se blíží.
Příjemná zákoutí
Starý rozeklaný habr
K hradu už je to jen kousek.
Na konci tohoto tunelu lip se nacházel malý dok pro loďky, na jehož zdi bylo vyznačeno kam až zasahovala hladina jezera při povodních. Samotná hladina mohla být tak 2 metry pod námi a úroveň některých značek dosahovala i o další 2 metry výš (nejvyšší z roku 1897). Ta z roku 2013, která vyplavila Hallstatt měla od hladiny asi "jen" 3 metry. Když se člověk zadívá vedle na město, na hrad a na obrovskou plochu jezera (asi 24 km čtverečních), před kterou v době povodní nemůže být úniku... Kde se tolik vody vzalo?
Jezero Traunsee je se 191 metry nejhlubší v celém Rakousku. Je dlouhé 12 km a široké až 3 kilometry. Průtok vody je zde 70 m3/s a jeho objem se obmění za zhruba 1 rok - ale to jen hypoteticky, protože podobně jako v dalším hlubokém jezeře Toplitzsee, je spodní část vody slaná a jelikož má vyšší hustotu drží se dole a tím pádem ani nedochází k promísení sladké a slané vody.
Původ svého názvu má jezero, logicky, v řece Traun, která jím protéká. Nebo řeka se jmenuje podle jezera? Jezero původně nazývali Římané Lacus Felix "Šťastné jezero", v dokumentu z roku 909 už se používá název Trunseo.
Samotná řeka Traun pramení vodopádem nad jezerem Kammersee (byli jsme tam v roce 2014) a pak protéká skrz Toplitzsee a Grundlsee a Halstatter See a v městě Ebensee se vlévá sem, do jezera. Kromě Gmundenu leží na řece ještě další 2 velká centra místní jezernaté oblasti - Bad Ischl a Bad Aussee. Jezero Traunsee řeka opouští právě ve městě Gmunden a teče pak už daleko rovinatější krajinou, aby se u Lince vlila až do samotného Dunaje. A jelikož odvádí vodu ze spousty potoků a řek této hornaté oblasti, není divu, že jde o pořádný tok a o povodně tu není nouze.
Stromeček
Od Villa Toscana už je to na hrad jen kousek. Hrady tu mají dva - "jezerní" a "zemní" nebo jak správně přeložit názvy Seeschloss Ort a Landschloss Ort?
O vodním hradu na tomto místě pochází první zmínka právě do roku 909. V roce 1626 původní hrad vyhořel a byl přestavěn do dnešní podoby (ale zachovala se třeba gotická kaple apod.). Od roku 1634 tu mají hodiny, které od té doby stále jdou... ale musí je někdo vždy natáhnout. Všude se tu také dočtete, že mezi lety 1996–2004 se zde natáčel populární televizní seriál "Schlosshotel Orth" a byl prý vysílán i u nás.
Na nádvoří hradu Seeschloss Ort
Hrad se dá celý obejít. Úzký chodníček, na jedné straně zeď na druhé jezero. Tady zrovna sondy původní výmalby fasády.
Ohlédnutí zpátky na hrad, dostanete se k němu po 123 metrů dlouhém dřevěném mostu. Vlevo vzadu je centrum města.
Už jsme ušli zase kousek cesty směrem k městu.
Do samotného města vede od hradu opravené nábřeží.
Gmunden, jedinné skutečné "jezerní" město oblasti, má 13 tisíc obyvatel, ale díky turistům vám přijde rozhodně větší. Osídlení tu bylo už v 5. století, ale hlavní rozkvět město dosáhlo díky obchodu se solí (tehdy bylo i opevněné), za monarchie (od 19. století) bylo město vyhlášeným lázeňským letoviskem a letní měsíce tu trávili osobnosti jako císař Vilém I., car Mikuláš, skladatelé Franz Schubert, Johannes Brahms či Béla Bartók. Známé je i pro svou charakteristickou bílo-zelenou keramiku.
Keramické mají i lavičky v parku :)
Kromě nábřeží, hradu a pár dalších zajímavých budov (např. někdejší středověká solná pokladna, v které dnes sídlí Kammerhofmuseum) je pěkné i samotné centrum kolem kostela, plné malých křivolakých uliček původního středověkého města.
A ryby v ulicích...
Barevné fasády domů ve starých křivolakých uličkách města jsou působivé.
Kolesový parník Gisela z roku 1871. A všudypřítomný Seeschloss Ort v pozadí.
Zase se něco žene
Mezi další zajímavosti Gmundenu patří třeba tramvaj, která spojuje střed města s hlavním nádražím. Je úzkorozchodná a směšně maličká. Ale má několik nej - nejkratší, nejstrmější a nejstarší tramvajová trať v Rakousku.
Vracíme se do kempu.
Veřejná pláž v Altmünsteru na niž navazuje kemp, v kterém bydlíme.
V podvečer se celkem vyčasilo a bylo vidět i na jih do srdce Solné Komory.
Naše večerní posezení u auta přerušila nečekaná milá kulturní vložka – příjezd loďky s žesťovým kvartetem, které nám hrálo další asi půlhodinu krátké rakouské lidovky, rytmu táhlejšího i skočného. Zvuk se klidným podvečerem parádně rozléhal a na břehu jezera se sešlo nakonec celkem dost lidí, kteří hráče vždy po písničce odměnili potleskem. Opravdu dokonalá rakouská atmosféra :)
Hladový Marek ještě zaběhl do nedaleké pizzerie, k pravému italovi pro pravou italskou, čerstvě připravenou pizzu - aby jsme asi nebyli tak "přerakouštění" :)
Kam dál?
:: Předchozí den :: 1. den – Almsee, Ödsee
:: Následující den :: 3. den – Bad Ischl, Lammerklamm, Gollinger wasserfall
Žádné komentáře:
Okomentovat