Cestou necestou...: Pieniny 2025 :: 2. den

pondělí 30. června 2025

Pieniny 2025 :: 2. den – Vyhlídka Sokolica

Do Polska za výhledy na Dunajec i Tatry

Po tak dlouhé cestě jsme nikam autem cestovat nechtěli, ale ještě plni sil jsme chtěli zdolat nějaký z kopců na polské straně s vyhlídkou na řeku Dunajec. Dokud jsou ještě teploty snesitelné.

Po dobré radě našeho domácího jsme se rozhodli využít přívozu (slov. kompy, polsky vlastně nevím), který nás převeze na druhou stranu řeky a budeme se tak moci dostat na polské chodníky nejkratší možnou cestou. A pak podle sil uvidíme.

Vyrazili jsme z Lesnice dolů k Dunajci.

Blížíme se k Dunajci. Konec silnice s parkovištěm zejména pro autobusy, půjčovnou kol, hospodou, suvenýry... A nad námi se tyčí dnešní cíl - skála Sokolica.

Dolů k vodě je cesty jen pro pěší a cyklisty, popř. dopravu lodí apod.

Skály nad cestou. Jen kousek před námi se jeden kámen o velikosti lidské hlavy uvolnil a dopadl na silnici...

Skály nad Lesnickým potokem, těsně před ústím do Dunajca.

Dunajec už Polsku. I s přívozem, kterým za chvilku pojedeme.

Pán pltník nás převezl na druhou stranu řeky (5 zlotých nebo 1 euro za dospělce) a my vyrazili do kopce na první vyhlídku, vrchol Sokolica.

Na louce mečíky. Ještě jich tu v Pieninách potkáme dost.

Stoupání vzhůru bylo nekonečné. Ale vedlo přes krásný les příjemnou udržovanou cestičkou, na velké části cesty i se zábradlím.

Stoupáme krásným lesem. V příjemném stínu.

Na vyhlídku Sokolica (747 m.n.m.) i na nejvyšší Tri Korony se platí vstupné (platí jedno na oba dva v jeden den) - 10 zlotých na osobu. Lidí bylo dost, ale tak nějak jsme na to byli připravení. Chudáci Poláci nemají moc hor, takže není divu, že se koncentrují v takových destinacích, zvlášť tak atraktivních.

Hned nás zaujal krásný výhled na Vysoké Tatry.

A takhle to vypadá při pohledu dolů na Dunajec. A nad ním se tyčí Tri Korony, nejvyšší vrchol Pienin.

Vyhlídka na druhou stranu, zpět odkud jsme přišli. Dole meandr Dunajca, vzadu táhnoucí se Lesnica.

Na Sokolici roste malá borovice. A v dálce Tatry a Tri Korony. Dalekohledem byla na Troch Koronách vidět i hromada lidí. I tu jich bylo dost.

Znovu Tatry, tentokrát i s Dunajcem. Kolem řeky je vidět i cesta, po které ještě tento týden pojedeme. A do těch Tater se vlastně dostaneme zítra...

Ve skalách nerostou jen borovice, ale i chrpy.

Ještě kousek jsme se prošli po úzkém hřebínku a před dalším kopcem vedoucím na vrchol Czertezik jsme se rozhodli, že se otočíme a půjdeme zpátky. Nic se nesmí přehánět. Určitě by se dalo přes Zámok na Tri korony a dolů do Červeného Kláštora, dolů třeba půjčit kolo nebo se odvézt na raftu nebo na plti... Vlastně to není až tak daleko. Ale asi bychom museli vyrazit dřív, míň se kochat a hlavně, mít větší kondičku a Marek by nesměl brát antibiotika. A nechtěli jsme se odvařit hned první den.

Na hřebínku

Krásný les s roztodivnými stromy

Na plti z jednoho břehu na druhý

Pán Pľtník

Od Dunajca jsme to vzali jinou cestou domů – lesem kolem potoka a přes louky s výhledy.

Tri Korony. Odsud jsou opravdu tři, ale skal je tam víc. A ta pyramida někde uprostřed je vyhlídka, kde zrovna stojí pár lidí. Ale když jsme se dívali ze Sokolice, bylo jich tam nepoměrně víc.

Krásné mečíky na ještě hezčí louce

Přiletěl i motýl

Louky. Naštěstí ještě neposekané.

U výhledu na okolní kopce jsme potkali tři Poláky, kteří se hlavami nad mapou snažili identifikovat okolní vrcholy. Hned se nás ptali, který je který, tak jsme s nimi diskutovali nad mapou, oni ukazovali, nadšeně vykřikovali, přeli se a chtěli zidentifikovat každý kopec, který viděli. Srandovní energická partička. Jak podporující klišé o Polácích :)

Výhledy. Vlevo Tri Korony a mírně vpravo se tyčí Sokolica, odkud jdeme.