Po jasné noci plné hvězd jsme se probudili do slunečného rána s nezbytnými ranními mlhami. A na obloze se pomalu začaly objevovat mraky. Zatím nenápadně, ve vysokých vrstvách atmosféry.
Jelikož jsme byli unaveni ze včerejšího dne, pojali jsme ten dnešní oddychově. A nakonec jsme i z toho našeho "oddychu" byli pěkně zmožení :)
Cirry naznačují, že fronta, a tím pádem změna počasí, se blíží.
Dopoledne jsme vyrazili směr Toplitzsee.
Kolem Traunu k Toplitzsee. Je libo si smočit nohy ve studené vodě a chvilku posedět?
Toplitzsee
Rozhodli jsme se pro trošku komerčnější zážitek - projížďku po jezeře Toplitzsee s krátkou procházkou ke Kammersee, jezeru schovaném dále v údolí.
Jezero Toplitzsee je zaříznuto hluboko ve skalách (vzniklo z ledovce, celé údolí je takový "alpský fjord") a není tedy divu, že na druhou stranu se dá dostat jen loďkou. Za jezerem se nachází ještě druhé jezero - Kammersee, za kterým vyvěrá řeka Traun (tedy jeden z jejích přítoků) efektním vodopádem crčícím přímo z prostřed skalnaté stěny. Během projížďky po jezeře se můžete kochat dalšími 2 vodopády (jedním menším, druhým větším), které padají přímo do jezera.
Strmé břehy jezera prozrazují i jeho hloubku - maximální je 103 metrů (dlouhé 1,8 km a široké 250 metrů), z nichž jen vrchních 20 metrů je sladkých, spodek je slaný. A jelikož je slaná voda těžší, drží se dole, není okyslyčená a proto v jezeře žijí ryby jen ve vrchní sladkovodní vrstvě. Ve slané spodní vrstvě byly objeveny anaerobní bakterie. Slaná voda obsahuje asi 0,75 % soli, která pochází z horniny.
Jezero toho zažilo spousta. Zahrálo si v bondovce, Němci tu zkoušeli za druhé světové torpéda, utopili tu zbytky munice s dokumenty o pokusech a svou velkou zásobu padělaných britských liber i s pomůckami (ponory a zkoumání dna probíhaly od roku 1959) a konspirátoři tvrdí, že je tu ukryt poklad Třetí říše.
V jezeře je, stejně jako v ostatních v oblasti, parádně čistá voda, ale potápění je zde zakázáno kvůli velkému počtu padlých kmenů stromů.
U jezera bylo docela hodně lidí (zrovna jsme sem došli kolem poledne), jedna dvojloďka sloužící na přepravu lidí po jezeře se akorát naplnila a tak jsme měli třičtvrtě hodinky čas na další.
Sedli jsme si za restauraci k jezeru, kochali se výhledem a krmili rybky, kterých neustále přibývalo. To by se chytalo, kdyby tu kolem nebylo plno lidí.
Vycvičené rybky. I my jim něco hodili, abysme se mohli pokochat. Troufly si i tak půl metru od břehu.
Jak jsme viděli vracející se loď, odebrali jsme se k nástupišti. Lidí tu čekalo dost, ale namačkali jsme se. Na maximální nosnost se asi nehraje.
Samotná projížďka po jezeře zabere třičtvrtě hodiny. Deset minut trvá
nalodění a kasírování (8 euro za dospělce), za dalších 10 minut jste na druhé straně (po
cestě se kocháte vodopády), za pět minut dojdete ke Kammersee, 5–10
minut se pokocháte a valí se zpátky.
Jde koupit i lístek na všechny tři jezera v řadě - tedy dvě (Grundlsee a Toplitzsee, na to třetí (Kammersee) jen koukáte.
Projet se můžete po Toplitzsee od 10:30 do 15:45 hodin, jen za hezkého počasí. Lepší je dojít asi spíš v krajních termínech, to bude nejspíš nejmíň lidí.
Jak jsme vyrazili, sledovali jsme ryby dovedně proplouvající mezi popadanými kmeny. Už deset metrů od břehu byly vidět mohutné kmeny stromů i s větvemi ztrácející se v hluboké křišťálové vodě, popadané přes sebe jako mikádo.
Jak jsme vyrazili, sledovali jsme ryby dovedně proplouvající mezi popadanými kmeny. Už deset metrů od břehu byly vidět mohutné kmeny stromů i s větvemi ztrácející se v hluboké křišťálové vodě, popadané přes sebe jako mikádo.
Vyrážíme
Vodopád č. 1
Vodopád č. 2
Ohlédnutí zpět ke konci jezera, odkud jsme vyráželi.
Obě jezera - Toplitzsee a Kammersee spojuje kanál, který tu v 16. století postavili obyvatelé údolí pro dopravu dřeva do Bad Aussee pro živení ohně, kterým odpařovali vodu ze solných roztoků.
Kanál, který spojuje obě jezera. Ale je dost vysoko.
Po chvilce (bez zástupu lidí by to byly 2 minuty) jsme se ocitli na druhé straně kanálu, za malým kopečkem u jezera v sevření skal. Na vodopád vývěru Traunu jsme viděli blíž, ale přece jen, chtělo by to dostat se až pod něj. Ale to z časových a organizačních důvodů nešlo. Škoda. Klidně bych se sem nechala zavézt a odjela bych až po 2 hodinách.
Z jezera ani nevytéká žádný potok a přišlo nám, že bylo ještě níž, než Toplitzsee - inu, krasová oblast.
Ještě klidná voda. Jistě vidíte ty tři kluky, kteří už už letěli k vodě a rozpřahovali se, aby zčeřily vodu jako zrcadlo vlnkami od házených kamenů. Kameny vydrželi házet celou dobu, co jsme u jezera pobývali (asi 5–10 minut).
Pramen řeky Traun. Impozantní, jen by bylo fajn mít čas se dostat blíž.
Zůstali jsme co nejdéle až všichni odešli a užili si osamocené místo. Na té loučce si dokážu představit chatičku... (kliknutím na fotku ji otevřete ve větším rozlišení).
Krasové jevy v okolí Gösslu
Po příjezdu jsme si našli opuštěnější kout jezera u doku pro lodě a posvačili. Na této straně jezera a ještě i o pár kilometrů vedle je spousta malých či větších vývěrů.
Část se jich vlévá sem do jezera (viz předchozí den) a část tvoří postupně řeku Stimitzbach, která se vedle Toplitzbach (řeky co vytéká z Toplitzsee) vlévá do Grundlsee v Gösslu.
Krasové jevy - tyhle kotle vznikly když tu byl ještě ledovec a trhlinami v ledovci protékala voda dolů pod ledovec. A hornina na spodu údolí erodovala vlivem valící se vody a kamenů v sympatické "gletchermühlen". Většinou bývají zarostlé a zanesené, tu pěkné kulaté i 3 metry v průměru.
Okolím jezera Grundlsee prochází GeoTrail stezka - spousta zastavení týkajících se především geologie - ať už suché údolí bez vody, vývěry, zmíněné kotle, závrty apod.
Cestou k vývěru. Přes ohradník jsme důmyslnými průchody přecházeli několikrát. A blato na cestičce kolikrát nešlo rozeznat od vzkazů zanechaných holkama, které se povalovaly na šťavnaté louce. Však co, jsou tu doma. Ach jo, ale takový výhled a jen se válet a přežvykovat, koho by to nebavilo...
Na protilehlé louce jsme sledovali práci sklízení sena. Jeden pán, bosý, shrabával seno, další jezdil s traktůrkem a seno do sebe nabíral a občas vyplkl balík, který si nabral třetí pán v dalším traktůrku a na důmyslné baličce jej zabalil do bílé folie. Za chvilku bylo hotovo. Aby ne, s takovou technikou...
Jeden z vývěrů. Z té temné díry by měla vyvěrat voda a stékat po mechových kamenech. Těžko říct, jestli se tak někdy děje. Letošní srpen není z nejsušších.
A takhle to vypadá, když se spojí všechy ty vývěry v okolí.
Náhon k minimlýnu.
Vymleté bubny. Voda tu měla opravdu sílu.
Mlýn pod vodopádem.
A jelikož bylo docela teplo, rozhodli jsme se vyplácnout se na obecní pláž ke Grundlsee. Hodili jsme si domů věci, vzali plavky (někteří), deku, čtení a peníze na nanuka a vyrazili k vodě. Od velké rovné plochy jezera foukal silný vítr, slunko se schovalo za mraky a za chvilku už jsme začali docela mrznout. Do vody se odvážil jen Marek, slupli jsme nanuky a neúspěšně se zase vrátili zpět.
_____________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat