Vyráželi jsme ze Slovenska, s rakouskou desetidenní dálniční známkou. Cesta utíkala svižně, postupně se ochlazovalo, i nějakých pár kapek smočilo naši kapotu.
Pauza na dálnici - výhled na město Enns, kam jsme se, ještě teď netušíce, vydali cestou zpět.
Jelikož jsme měli dobrý čas a počasí vypadalo také celkem slibně, rozhodli jsme se na malý nenáročný výlet. Už kolem třetí jsme parkovali u jezera Almsee.
Parkujeme. V ráji...
Jezero je ukryto na konci dlouhého údolí Almtal, na severním úpatí Totes Gebirge (Mrtvých hor).
Toto vápencové pohoří se vypíná do výšek přes 2000 m.n.m. Nejvyšší vrchol Grosser Priel dosahuje 2515 m.n.m. Jezero však leží v nadmořské výšce necelých 600 metrů a dává tak vyniknout příkrým vápencovým stěnám pohoří. Jezero a jeho okolí je chráněným územím od roku 1965 a nejspíše proto je tu tak málo budov. Prý by měl být na jezeře někde i plovoucí ostrov - pár stromků, keřů a trav. Jinak jezero není moc hluboké - uvádí se 9 metrů.
Okruh kolem celé vodní plochy měří asi 6 kilometrů a má ryze odpočinkový a pohodový terén. Ideální na rozehřívací výlet, zvlášť po půl dni stráveném sezením v autě.
U výpusti z jezera se pohybovala spoustu ryb. Ve zdejších vodách by měli být hlavně pstruzi a siveni.
Po jedné straně jezera vede příjemný chodníček ve stínu lesa s četnými odbočkami k lavičkám na břehu jezera.
Vzhledem k tomu, že předpověď slibovala na odpoledne možné přeháňky a bouřky, sledovali jsme oblohu, která se v souladu s předpovědí zatahovala stále tmavšími mraky, zejména se ztrácely vršky hor. Ale naštěstí se držely jen tam a nás nechali na pokoji.
Za těmito vysokými vrcholky už skály tolik nepadají dolu, ale pozvolněji se mění ve vápencovou náhorní plošinu a v podstatě jen kousek odtud je vrchol Salzofen, kam jsme stoupali před pěti lety z opačné strany, od jezera Grundlsee, kde už zase náhorní plošina strmě klesá.
Vrstevnatý vápenec pohoří Totes Gebirge - Mrtvé hory. Tenhle vrchol konkrétně se jmenuje Zwölferkogel, 2102 m.n.m.
Jezero napájí několik potoků z okolních hor. Z jezera pak vytéká řeka Alm.
Na konci jezera je Gasthof a velké parkoviště
Vracíme se zpět k autu. Mračna nad Totes Gebirge se stahují.
V mírném přítmí a vlhku místního lesa to kvete:
Kruštík
Brambořík
Zvonek
Odpočinkové místo
Tříbarevná hluchavka
Chodníček nad silnicí a nad jezerem
Měděný drátek :)
Výhledy na jezero.
Při cestě zpátky k autu jsme na lavičce s výhledem našli zapomenutý telefon. Nikde nikdo. Přemýšleli jsme, co s ním udělat a on, jakoby tušil, že se u něj někdo zastavil, najednou zazvonil.
Marek teda odvážně telefon zvedl a raději anglicky se na druhé straně domluvil se slečnou,
která sháněla majitele telefonu. Naštěstí seděla u hráze jezera, kam jsme to měli pěšky a pak autem po cestě. A tak jsme za necelou čtvrt hodinu telefon předávali šťastnému majiteli, který nám zase na oplátku dal svou vizitku - je z Vídně, dělá med a máme si napsat e-mailem adresu, kam nám pošle odměnu :)
Jelikož počasí vypadalo, že ještě vydrží, zajeli jsme úzkou klikatou cestou dalším údolím k jezeru Ödsee. Krásná chata u jezera, za zády vodopád, před sebou jezero s výhledem na mraky honící se nad vrcholky Totes Gebirge. No, vydrželi jsme tu alespoň půl hodiny sedět a kochat se a čekat, jestli nějaká díra v mracích neukáže i samotný vrchol Grosser Priel, nejvyšší hory Totes Gebirge (2515 m.n.m.). Neukázala.
Zátoka jezera Grosser Ödsee a nad ním v mracích nejvyšší vrcholky Totes Gebirge.
Čekáme na díru v mracích.
Procházka příjemným lesem
Řeka Alm. Vracíme se zpátky.
Původně jsme chtěli přespat v Scharnsteine, ale nakonec jsme dojeli až k Traunsee a ubytovali se v nejbližším kempu, v Altmünsteru, na březích jezera s výhledem na Traunstein.
Chystáme večeři - výhled přímo od auta na Traunstein, místní dominantu.
Večerní procházka kolem jezera do Altmünsteru.
Kam dál?
:: Následující den :: 2. den – Traunsee a Gmunden
Žádné komentáře:
Okomentovat