Cestou necestou...: Pieniny 2025 :: 4. den

Malý výlet po velkých kopcích a krásných výhledech, skoro bez lidí.

Davy posledních dvou dní jsme vyvážili procházkou po téměř liduprázdných lesích okolí Lesnice. Stačí jen jít mimo hlavní turistické taháky.

Po dvanácté jsme se vyvezli linkovým autobusem nahoru do Lesnického sedla (710 m.n.m.), abychom ušetřili nějaké ty výškové metry. V dnešním vedru (hlásili až 28 stupňů a opět bez mraků) se to hodilo.

Teplu bychom mohli trochu utéct dřívějším odjezdem, ale to bychom museli vstávat hodně brzo - na bus v 6:35. Žádný mezi nejel. A to jsme tedy nechtěli :)

V Lesnickém sedle je krásný výhled – vidíte nejen vrcholy Pienin a vesnice na jejich úbočí, ale samozřejmě i nedaleký hřeben Vysokých Tater.

K tomu ty nádherné kvetoucí louky, borovice, jalovce... opravdu nádhera.

Vyrazili jsme po červené.

Kousek od zastávky, v břehu cesty odkvétající žluté koule úročníku bolhoje a růžová květenství pětiprstky.

Výhledy k Dunajci. Vlevo Tri Korony, dole mírně vpravo výrazná skála Sokolica a vpravo dole skály nad ústím Lesnického potoka.

Posadili jsme se do trávy a chvíli jsme se kochali. Nešlo jinak. Tam jsme byli včera.

Při bližším pohledu se Vysoké Tatry schovávají za zelenější hřeben Belianských Tater. Ten nejvyšší vrchol vlevo je Lomnický štít. Vpravo od něj oblý Pyšný štít. A v druhé skupince lezoucích vrcholů je nejvyšší oblý vrchol Ľadový štít. Belianské Tatry pak vpravo zastupují dva výrazné vrcholy - Ždiarská vidla a Havran.

Louky plné krásně barevných mečíků střechovitých, slovensky obdobně – mečík škridlicovitý :)

Běhala jsem s foťákem okolo a nemohla se vynadívat na krásně rozkvetlé louky, ještě hezčí krajinu a výhledy.

Rozkvetlé louky a užasné výhledy

To se neomrzí... :)

Hmyzáků tu létalo všude plno. Louky doslova bzučely.

Naše další cesty pokračuje po tomto oblém hřebínku. Vpravo vykukují Tri Korony

Výhled směrem ke Staré Ľubovni - na druhou stranu od Tater.

Tri Korony, než se nám schovají za kopec

Výhled na sever na vrchol Šľachovky. Tam vede ze sedla žlutá značka. A taky po hřebeni vede hranice s Polskem.

Půvabná tráva třeslice dělala nezbytný doplněk každé kytce. Tu růžová jehlice rolní.

Chrpa luční (nebo čekánek?) a na ní hodují vřetenušky obecné

Vysoké Tatry tentokrát s kopretinami :)

Ohlédnutí zpět k sedlu a na hřeben vedoucí k nejvyššímu vrcholu Pienin - Vysoké Skalky 1050 m.n.m.

Svačíme na lavici s krásným výhledem na louky. A já honím hmyzáky – nějaký hnědásek a vřetenuška mateřídoušková.

Až jsme se dosytosti pokochali loukami a výhledy na pieninské kopečky, zanořili jsme se konečně do lesa. Bylo na čase. Vedro začínalo být slušné a hlavně slunko nemilosrdně pražilo.

Příjemný chodník

Pár sporadických lilií zlatohlavých v přítmí lesa.

Úzký chodníček se vinul místy kolem menších či větších vápencových skalek.

Výhledy tu nebyly skoro žádné. Ani na samotném vrcholu Plašná (889 m.n.m.). Před deseti lety možná ano, kdy některé části vegetace ještě po vykácení úplně nezarostly, ale nyní jedině v zimě :)

Nějaký výhled by mohl být i na nedalekých Haligovských skalách, kolem kterých se jde od vesnice pod kopci, ale už bychom ztráceli nadmořskou výšku a museli se zase vracet a to se nám teda nechtělo.

Každopádně jsme byli rádi, že jsme zvolili tento směr, protože klesání z vrcholu Plašné bylo občas vážně příkré. Na to, že tu v mapě vyznačili dokonce cyklostezku a jednoho blázna na kole jsme tu i potkali... Tohle bych na kole nechtěla jet ani dolů.

Rovný úsek cesty z Plašné.

Další výhledy jsme si užili až v sedle Cerla.

Tatry, jsou tam stále, ale nyní už hůře rozeznatelné, protože slunce se přesunulo skoro nad ně.

Charakteristické Tri Korony

Krásné louky v sedle Cerla

Pojedli jsme a Marek si ve stínu přístřešku dal dvacet. Za ním údolí Dunajca.

Mě se spát nechtělo a tak jsem obíhala okolní louky s foťákem.

Divizna, hrachor, jitrocel, i ta tráva třeslice...

...svízel, zvonky, jetel, pryskyřník, černohlávek...

... kopretiny... prostě všechno možné.

Sedlo, Dunajec vpravo dole a nad ním Tri Korony. A vlevo vzadu hřebínek pokračující až do Tater.

O kousek dál pohled dolů k Dunajci

Celé panorama

Konečně je vidět na vodu trochu víc.

Další naše cesta vedla po zelené. Vinula se příjemným traverzem lesem s občasnými výhledy na louky. Občas kopec, ale nebyl dlouhý.

Lesy jsou tu krásné. Ale prudké...

Dlouho nebyla žádná fotka orchideje. Nejspíš pětiprstka?

U sedla Targov. Pak už nás čekalo jen prudké klesání.

V lese další orchidej

A včelička na chrpě

Za minutu pět jsme stihli ještě otevřený obchůdek v Lesnici, ochotné paní prodavačce se zželelo znavených turistů a tak jsme si ještě stihli koupit něco na večeři.

Za celou cestu jsme narazili asi tak na 5 lidí. Příjemná změna po uplynulých dnech (a těch, které nás ještě čekají...).

10 km, 330 výškových metrů nastoupaných, 530 m výškových metrů klesnutých.