Dopolední, zpočátku mlhavý výlet z Moravských Prus přes Orlovice do Bohdalic.
Konečně trochu tepla a slunce, slibovali meteorologové. Je načase.
Rozhodli jsme se vyrazit na výlet po okolí - tentokrát prozkoumat teplé dubohabřiny Litenčické pahorkatiny, které v tomto období dokážou být hezčí, než ty bukové a smrkové lesy Drahanské vrchoviny.
Naplánovali jsme trasu podle autobusů. V osm ráno nám jede bus do Moravských Prus a odtud se po modré značce vydáme do Pavlovic a nejlíp ještě do Kozlan na autobus po poledni.
Budík nařízený na 6:30. Jenže ouha. Začátečnická chyba - budíky máme oba nastavené na dny v týdnu. Takže nezazvonil a my se probudili sami 7:15. Takže 45 minut. Stihli jsme to. Nachystat si svačinu, batohy, oblečení, a i do obchodu jsem zaběhla pro pečivo.
V autobuse jsme jeli asi 4 a řidič si pouštěl Smetanovu Mou Vlast a prozpěvoval si do rytmu :)
Trochu nás překvapila ranní mlha, ale nebáli jsme se a směle vyrazili.
Nad Moravskými Prusy. Trnky v plném květu.
Cesta nekonečnem
Záhy se před námi začaly objevovat obrysy lesa a najednou nás cesta dovedla do lesa. Do lesa s nekonečnými koberci sasanek. A nejen těch. Atmosféra nacucaného vlkého lesa po včerejším dešti, mlhy, holých stromů a rozkvetlého podrostu byla magická.
Vcházíme do lesa. Sasanky a mlha - perfektní kombinace.
Mezi bílými sasankami hajními občas zasvítila žlutá sasanka pryskyřníkovitá
Skoro prales. Ukázkové dubohabřiny.
Potok. A k sasankám se přidaly fialové dymnivky.
Neskutečně barevný koberec, který souvisle pokrýval zem kam až oko dohlédlo (pravda, v té mlze to bylo tak 50 metrů...)
Občas i charakteristické zeleno-žluté kvítky hvězdnatce zubatého
V podrostu se občas objevil i další květ parazitického bezlistého podbílku šupinatého.
Jak jsme se blížili k Orlovicím, postupně se začala mlha prosvětlovat a občas vykouklo i slunce.
Po dešti a mlze byly všude zviditelněné pavučiny. A tuhle jsem ani nemusela fotit černobíle...
Další květ. Tentokrát ostřice. Byl jí plný les.
Sasanka hajní
Za chvíli jsme byli u Orlovic.
Trasu jsem vybrala trochu i proto, že mám už nějakou dobu rozečtenou knihu Jantarová stezka (autor Bolina a kol.). Mimochodem doporučuji, moc zajímavé čtení, zejména o cestách. Dalo mi do souvislostí mnoho dosud jen tušených prvků v krajině. A v této knize bylo zmíněno v metodice starých cest právě toto stále ještě málo probádané místo.
Stával tu hrad johanitů a předtím se tu nejspíše rozkládalo hradisko (podrobnější informace zde).
Jeden z mohutných valů netradičně ležících kolmo k hřebeni se zbytky hradu. Podle jedné z teorií tu byla cestovní stanice, jelikož nedaleký kopec je protkaný zbytky mnoha úvozů.
I tu to kvetlo.
Od valu je to jen kousek, přes plytkou strž, k hlavnímu hřebeni, kde dnes leží kostel a ve středověku tu měli hrad johanité.
Co to bude? Ještě musím dohledat.
Val kolem hradu, taktéž impozantní
Plicníky. I na ty nesmím zapomenout.
Nejvyšší bod hradního příkopu. Vpravo se rozkládají zbytky hradu.
V příkopu. Porost hvězdnatce.
Na samotném hradě byly provedeny nějaké menší vykopávky v 30. letech, ale dokumentace se nedochovala a zajištění zbytků bylo provedeno dost "lajdácky", takže těžko říct, jestli by další, odbornější průzkum, dokázal něco vyčíst.
Nyní stojí na vrchu kostel. Pravděpodobně na místě, kde stával kostel starší, možná i před-románský (podle tvaru kněžiště)
Do kostela se zrovna sjížděli obyvatelé k pravidelné nedělní mši. My jsme si na posezení s výhledem rozdělali svačinu.
Kolem hradu z druhé strany
Nad hradem je příjemná loučka ideální k válení sudů. S výhledem na orlovické "JZD".
Výhled na pole a lesy o kousek dál
Tam asi taky kdysi vedla cesta. Teď stojí boží muka uprostřed lánu. Jaká škoda zoraných cest.
Májka si to hrnula travou.
Už dlouho tu nebyly sasanky v dubohabřině. Tyto i s modrou oblohou. Konečně.
O kus dál u cesty dokonce porost barvínku menšího. Ale ten sem spíš zavlekli lidé.
PR ve Žlebcích. Tu jsou kromě dubů a habrů i velké roložité buky. Krásný kus lesa.
Trochu barev u rybníka v Pavlovicích
Pavlovický rybník. Příjemný kout
Na hrázi rybníka přesličky
Škola v Pavlovicích
Stodola v Pavlovicích.
Pavlovice jsou malá dědinka, slepá ulice, konec světa pod lesem. Taky je tu skoro víc chatek než domů. Ale sympatické místo.
Mohli jsme se tu ještě hodinu a půl válet a dokonce by nám odsud jel autobus, ale rozhodli jsme se, že to za půl hodinu zkusíme vzít do Kozlan nebo Bohdalic na dřívější spoj.
Původně jsme chtěli do Kozlan po modré značce, kde se cesta vine malebně podél potoka a řady stromů mezi poli. Ale to byl i její problém. Po včerejším dešti byla rozbahněná. Už jsme si blata užili dost v lese, ale tam se to ještě dalo snést. Ale hnědou hlínou jsme si boty obalovat nehodlali. Jediný, kdo si na to troufl byla krásně oranžová liška, kterou jsme viděli přeběhnout opodál. Ani jsem nestihla zmobilizovat foťák.
Radši jsme pokračovali po silnici do Bohdalic. Pěkně svižně...
Z Pavlovic do Bohdalic
V Bohdalicích jsme se stihli ještě krátce projít před zámečkem. Přenocoval zde i car Alexandr, aby se o pár dní později utkal s Napoleonem a Habsburky u Slavkova. Nyní slouží budova jako základní škola.
13 km, pohodová trasa. V tomto rozkvetlém období vřele doporučuji. Po šedivé zimě je to balzám.
Doma jsme byli ve dvě a ještě stihli trochu té práce na zahradě.
Žádné komentáře:
Okomentovat