.JPG)
Letošních 14 dní dovolené jsme neplánovali nic velkého. Počasí bylo, jak už to v tuto dobu bývá poslední roky zvykem, dost nestabilní a tak jsme naše volno rozkouskovali do více menších výletů. Ale nevadí. Hlavně, že nejsme v práci :)
Na Sázavě jsem byla kdysi před mnoha lety dvakrát - jako vodák. Dokonce tu proběhl i můj vodácký křest. Pamatuju si z ní hlavně "volej", který byl občas střídán jezem, který se nedal projet a museli jsme loď přenášet. A za takovým jezem byl jen krátký úsek, kdy voda tekla. Jenže často bylo tak málo vody, že jsme "šukali" přes kameny. Takže trochu "nuda" oproti Vltavě nebo Otavě. Nicméně není tak frekventovaná jako Vltava. Ale abych Sázavě nekřivdila, i tu jsou krásné úseky. Jeden z nich - peřejenatý úsek mezi Kamenným Přívozem a Pikovicemi, jsem si i později zopakovala samostatně (poslední krátký vodácký výlet k Sázavě před 16 lety).
Ale co si ze Sázavy pamatuju je zajímavé okolí. Několik krásných hradů a jiných památek, malebná, trochu ošumtělá a ospalá městečka, a spousta chat, které lemují břehy. Z vody má člověk dost omezený výhled a vidět řeku ze břehu má taky své kouzlo.
A tak jsme si zarezervovali dvě noci poblíž Zruče nad Sázavou a rozhodli se okolí aspoň trochu prozkoumat.
Nejprve jsme se přesunuli na naši předsunutou základnu na chalupu. Příjemných 17 stupňů vevnitř v polovině června jsme tentokrát neřešili. Přijeli jsme večer, přespali jsme a ráno v osm budíček, abychom už v 9:30 vyráželi směr Žďár n. S. - Přibyslav - HavlBrod - Světlá n. S. a Ledeč nad Sázavou. Vlastně taky po toku Sázavy...
Auto jsme nechali na vyhlídnutém parkovišti u zimního stadionu, koupili si lísky na místní malebné staničce a nasedli do přistaveného vlaku, legendárního Posázavského pacifiku.
Odvezli jsme se motorákem jen kousek, do zastávky Smrčná.
Sázava ve Smrčné
Jelikož Posázavská pahorkatina, kterou řeka Sázava v místním kraji protéká, není nikterak vysoká (vrcholy max. kolem 500 m.n.m.), "kůrovec" si pochutnává i na místních smrcích. A jak už napovídá název zastávky, na které jsme vystupovali, smrkových lesů tu bývalo dost. Většina je vytěžená, stojí jen pár suchých a pár "držáků". Zbytek jsou listnaté lesy a borovice. Stromy, které sem patří. Takže ty staré stinné lesy jsou dávno pryč a téměř horský úsek řeky, s krásnými peřejemi tak trochu ztratil na dramatičnosti. Ale stále je to pěkný divoký kout Sázavy, která je jinak po většinu svého toku obestavěná chatičkami se střiženým trávníkem a přehrazena jezy.
Vyrazili jsme po červené kolem vody údolím, kde se Sázava kromě meandrů ještě valí přes velké kameny. Takový krásný přírodní úsek neregulovaného koryta, dobře známý pod názvem Stvořidla. Úsek je podobný jako třeba Oslava pod Náměštěm, jen tu má Sázava daleko větší průtok.
Výlet podél vody tedy nebyl až tak v příjemném chládku, protože paseky po těžbě ještě pořádně nezarostly a slunka bylo víc než dost.
První přístup k vodě. Po druhém břehu řeky vedou koleje.
Na zastávce Stvořidla, kde je malé tábořiště a kiosek, jsme si dali pivo a limču a pozorovali školku, která měla nějaké zábavné odpoledne na hřišti. Školkové děti jsou tak mile nekoordinované :).
Lávka na Stvořidlech. Tu jsem kdysi v šestnácti s kamarády startovala svou první vodáckou výpravu.
Další cesta už nebyla tak zajímavá. Kolem chat a i trochu do kopce - nad Sluneční zátoku. Tam jsme se tedy nevydali. Viděli jsme ji z vlaku a nepřišlo nám tam nic moc zajímavého. A takoví velcí fanoušci Foglara nejsme - veřejně se přiznám, že jsme od něj nic nečetli (kromě komiksových Rychlých šípů). K Sluneční zátoce vede od Ledče krátká naučná stezka s mnoha zastaveními. Vždy se tam dozvíte něco zajímavého o Foglarovi a táborech, kterých se tu účastnil, a taktéž si můžete vyzkoušet vždy nějakou malou hru nebo úkol, které vám dají si vzpomenout na dětské časy na táborech.
Jedno ze zastavení naučné stezky.
Napřed jsme si dali pozdní oběd a pak se prošli po trochu ušmudlaném městě. Ale má svoje kouzlo.
Už při cestě autem jsme se podivovali nad příjezdovou cestou těsně kolem vody a pod skalou, na které se tyčí místní hrad. A při jízdě vlakem jsme si všimli, že projíždíme hradebním příkopem.
A tak když jsme přišli od Stvořidel pěšky, museli jsme si celou dopravní situaci kolem hradu důkladně prohlédnout. Hrad byl sice už uzavřený (než jsme se vymotali po jídle, uplynula 18. hodina), ale i tak je zajímavého si ho obejít.
Vlevo zeď kostela, nad námi hrad a dole starý mlýn.
Nejdřív tu, přirozeně, tekla řeka, pak lidé vybudovali nějakou cestu, na skalním ostrohu těsně nad vodou hrad. A pak přišla železnice a někam se musela vlézt. Takže překlene boční údolí potoka po mostě, obtáčí hrad z druhé strany než řeka a vede hradním příkopem pod přístupovým mostem do hradu, zajede i do krátkého tunelu a objeví se těsně pod skálou, pod sebou silnici a hned pod ní řeku. Pořád to asi bylo jednodušší, než stavět most přes řeku? Každopádně je tento propletenec opravdu zajímavý.
Cestou přes Ledeč jsme narazili na několik hospod typu "pajzl", před kterým postávalo či posedávalo s pivem několik štamgastů. Tu se evidentně "zvyky" ještě udržují. Žádné "fancy" kavárny, hotýlky a turisté. Je to tu všude daleko a je to poznat. Ale o to je místo víc "autentické", abych použila moderní mluvu :). Prostě tu lidé žijí a turistů moc není. Aspoň v polovině června...
Dnešní výlet byl jen asi 11 km dlouhý a se 170 metry převýšení v podstatě vycházka.
Nakoupili jsme v Bile a vydali se do našeho ubytování - malá osada Ostrov, kde se nachází kromě pár domů velká zemědělská usedlost. Tu jeden bohatý pán, co má lesnickou firmu, koupil, nechal opravit a v zámečku, kde bydleli majitelé zřídil penzion a místo stájí nechal vybudovat muzeum krojů. Má jich tu spousty, z celé České republiky. Ale nutno říct, že se snažili opravit budovy citlivě, s ohledem na jejich starý původ. Peněz v tom musí být spousta. A ač se o něm vykládá, že takto nezbohatl úplně poctivou prací (a kdo ano, v devadesátkách a takových obnosech peněz...), aspoň to investoval do něčeho prospěšného.
První noc jsme v budově zámečku z 18. století trávili sami. A jak to ve starých budovách bývá, byla tu větší zima než venku.
Následující den – výlet na koloběžkách z Českého Šternberku do Sázavy.
Žádné komentáře:
Okomentovat