Cestou necestou...: Kelčský Javorník

Dopolední tréninkový výšlap za krásnými rozhledy nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů

Nechceme ztratit naši kondičku a pohyb na kole je třeba prostřídat. Pěšky jsme nikde nebyli už měsíc. A kde je v okolí nejvyšší převýšení? Nakonec jsme se rozhodli pro osamělý nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů – Kelčský Javorník.

Protože odpoledne se mohly vyskytnout bouřky a neděle slibovala ještě horší počasí, nechal se Marek dokonce přemluvit k brzkému odjezdu - už 6:40 jsme vyráželi vlakem a v 8:15 vystupovali v Podhradní Lhotě na vlakové zastávce.

Teplým letním ránem jsme se přesunuli po cestě do Podhradní Lhoty a pak teprve začalo to pravé stoupání.

Hned u vlakové zastávky u Podhradní Lhoty na točně stojí mohutný hrad. Má jít o miniaturu nedalekého hradu Šaumburk. Ten sice obdélníkový půdorys měl, ale takhle v 13. století asi nevypadal. A ani ve 14. století, kdy byl opuštěn. Nicméně dílko je impozantní.

Ranní louky na úpatí Hostýnských vrchů

Pod námi Podhradní Lhota a před námi masiv Kelčského Javorníku. Vysílač u vrcholu a vpravo od něj trčí kousek rozhledny. Tohle nás dnes čeká.

Na vršku si lebedily ovečky.

Sklizeň za dveřmi

Kakosty bzučely včelkami

Byl ho tu opravdu hustý velký porost.

Ráno ještě bylo poměrně chladno, ale vrstvy šly záhy dolů a vzhledem k docela vykácenému lesu jsme se přimázli i vrstvou opalovacího krému.

Tyhle paseky po většinou kůrovcových smrkových lesích mají svoje nevýhody (málo lesa, hodně slunce), ale také výhody v podobě malin (ale menších, než před týdnem na Drahanské vrchovině) a výhledů, které jsme si užívali celou cestu nahoru, a které nám výstup dost zpříjemňovaly – Olomouc, Přerov, Lysá hora, Radhošť, Martinské Hole, Kľak, Strážov, Javořina a spousta dalších.

Stoupáme

Pohled k Rajnochovicím

Zříceninu Nového Šaumburka jsme vynechali. Bylo nám vedro a měli jsme před sebou ještě velkou část stoupání.

Zastavili jsme se chvilku až na starém Šaumburka. Nechal ho v 2. polovině 13. století postavit olomoucký biskup Bruno odkud jinud než ze Šaumburka, významná osobnost tehdejšího království. A tak není divu, že to byl hrad poměrně rozlehlý. Žádnou hlásku by si tu takový člověk nestavěl.

Ale už v polovině 14. století hrad opustili a postavili si menší o něco níž – Nový Šaumburk. Asi se jim nechtělo šplhat tak nahoru, protože kopec je to slušný :)

Šaumburk – ten starý

Z okraje hradu se naskytly krásné výhledy na vesnice mezi Hostýnkami a masivem Maleníku. Dole Podhradní Lhota.

Vytrvale stoupáme. A ohlížíme se, abychom vydechli.

Tvarově podobná květenství.

Na pasekách se našlo i pár malin. I tyto byly vynikající.

Výhledy na Radhošť (široký kopec zhruba uprostřed, i kaple je vidět, však je to jen 34 km) a Lysou horu (vlevo od Radhoště vzadu, s vysílačem na vrcholu, 52 km vzdušnou čarou).

Závěrečné stoupání

Ale nakonec se vrchol objevil docela záhy a vlastně výstup až tolik nebolel. Jen to vedro...

Už jen kousíček na vrchol 865 m.n.m.

Na Kelčském Javorníku stojí rozhledna. Kdysi tam stávala, pak dlouho ne, a teď od roku 2015 stojí nová. Pěkná, ale bohužel dosti "vzdušná", takže jsem nahoru vyslala jen Marka a počkala radši v jejím úpatí. Lidí tu bylo dost, dokonce i cyklisti. Na takový izolovaný kopec by se mi asi na kole nechtělo škrábat.

Výhledy k sousedům na Slovensko. Vlevo charakteristický profil Kľaku (80 km daleko), kterým začíná hřeben Malé Fatry. Vpravo se tyčí další charakteristická silueta – Strážov (71 km daleko), nejvyšší vrchol Strážovských vrchů. A mezi námi Javorníky.

Rozhledna na vrcholu Kelčského Javorníka

Pár náprstníků u cesty

Pěkná, ale vzdušná konstrukce. Uvidíme, jak dlouho vydrží odolávat zdejším tuhým zimním podmínkám.

Výhledy do roviny – široké údolí Moravy.

Kousek listnatého lesa tu zůstal. Však se na svazích (těch severních) Kelčského Javorníku rozkládá přírodní rezervace.

Kousek za vrcholem, na kmeni s vyhlídkou na Strážov a Kľak jsme si rozložili svačinu (moje páteční pečínka z cukety a vajec zpestřila chleba se sýrem).

Svačíme