Rozkvetlé louky pod Ždánickým lesem

 Výprava po přírodních rezervacích v "podhůří" Ždánického lesa.

Ač nedaleko od mého rodného města, zdejší kraj moc neznám. Nikdy mě nelákaly kopcovité krajiny plné lánů polí. Ale občas se mezi těmi lány najde kus starého porostu - světlý listnatý les nebo louka (často ve svahu, který nejde zorat traktorem). A tak se tu, kupodivu, zachovalo celkem dost malých střípků původní vegetace, kdy ještě zemědělství nehnojilo průmyslovými hnojivy, nezorávalo každou mez traktorem do velkých lánů a nepoužívaly se herbicidy.

A pár takových střípků jsem se rozhodla prozkoumat. Trasa jen asi 15 kilometrů, na cestě 4 přírodní rezervace. Smělý plán. Každou rezervaci jsem spíš jen tak zběžně proběhla (i když by si samozřejmě zasloužily větší průzkum), abych stihla rozumné spoje a nepřijela domů zase někdy večer.

Předpověď slibovala krásný den. Slunko, teploty kolem dvaceti (na konec května nevídané) a vítr. Tak to bych mohla přežít v dlouhém rukávu a "nohávu", abych se nemusela patlat opalovacím krémem.

Ráno jsem vyrazila autobusem do Maref, s přestupem v Komořanech. Byly poloprázdné oba dva.

Jako první jsem se zastavila v PR Šévy. Vyhlídla jsem si ji už v březnu, kdy jsem se tu kochala koniklecy a hlaváčky.

PR Šévy, pohled na jih.

 

O kousek dál

Louka krásně kvetla, větřík čeřil "hladinu" vysoké trávy a nad ní poletovaly nádherně zbarvené vlhy pestré. Paráda.

Teď malé botanické fotookénko. Ale podotýkám, že o určování trav se zatím moc nepokouším a na některá druhová jména květin si taky netroufnu. Ještě to chce trénink :)

Pod vysokou travou se skrývaly květiny. Tu šalvěj luční.

 Šalvěj spolu s tužebníkem pravým

 

 Tužebník pravý - latinsky roztomile Filipendula vulgaris :)

 

 

Vítod chocholatý - odkud pochází jeho podivné jméno? Ví to D? :)

 

Vítod v detailu. Kvítky má maličké.

 

Záraza

Podivný modřenec tenkokvětý

 

 

Čilimník (kručinkovec) poléhavý

Pcháč, lidově bodlák (a bílý tužebník).

 

A tu trochu fauny. Z dálky, vybrané z mnoha rozmazaných šmouh - vlha pestrá.

  

Byly jako blyštivé drahokamy. Jednou modrozelené, jednou žluto-oranžové. Jen kdyby nelítaly tak rychle... A ten jejich charakteristický hvízdot...

 

 

Kolem létali i dravci. Kdopak je tohle? Že bych měla štěstí na motáka?

 

 

Kromě vlh jsem ještě zahlédla ťuhýka. Ale ten jen pár sekund poseděl na nedalekém stromě a už byl pryč.

 

Má další cesta pokračovala přes pole. Na jedné straně vlající ječmen, na druhé kvetoucí jetelové pole hučící hmyzem. Modrá obloha, větřík... Skoro meditační.

V poslední době se "roztrhl pytel" s jetelem nachovým. Netuším jeho výhody, ale pole jsou působivá.

 

Tudy vedla moje cesta. Na jedné straně šustil ve větru ječmen, na druhé straně rozkvetlý jetel, který bzučel hmyzem. A dokonale modrá obloha. Dokázala bych tak jít dlouho.

 

 Slavkov za jetelovým polem. A vpravo na obzoru se bělají hradby Líšně.

Za kopcem s uvedeným rozkvetlým polem se ve stráni nad "ďolíkem" rozkládá PP Žleby. Několik ostrůvků luk a starých sadů. Zarůstají. Dřív se kosila každá mez.

A tu už jsem na orchideje narazila - vstavač vojenský. Pomalu začínal odkvétat.

Za obzorem vpravo je PR Šévy.

 

 Na sluníčku už více či méně odkvétal

 

 Ale pořád se našly pěkné kousky všech možných odstínů

 

 Trochu detailu

 

Vikev

Poslední kopec mě čekal do Rašovic a odtud už jen kousek na PR Mušenice. Opět dlouhá "nudle" ve svahu. A tato v sobě skrývá i trochu převážně listnatého les.

PR Mušenice

 

 Lesík ještě patří k rezervaci.

Vítod a štírovník růžkatý. Krásná jarní kombinace barev.

 

 A tu všichni možní dohromady - tmavá šalvěj, světlejší vítod, do toho jestřábník...

 

 Pipla osmahlá

 

 Nový druh trávy? Tráva peříčková :)

 

Porosty jestřábníku (nebo škardy?)

 

 Odkvetlá prvosenka

 

 Vstavač vojenský ze stínu mladých stromků.

 

 Čilimník

 

 V lesíku hlístník hnízdák

 

 A na kraji lesa další typický zástupce orchidejí - okrotice bílá

 

Na louce rostla občas netradičně vypadající voskovka menší

 

 Podařilo se mi "ulovit" modráska

 

 Pár kousků hlaváčku letního

 

Opět vikev? Nebo hrachor? Zkrátka nějaká bobovitá...

Pak jsem se ještě krátce zastavila na PR Rašovický zlom. I tu se proháněly vlhy pestré. Jen kdyby nebyly tak rychlé a chvilku někde blízko poseděly :)

Vičenec ligrus. Další podivné jméno v rostlinné říši.

Trochu symetrické květenství zvonku sibiřského. V pahorkatině jižní Moravy...

Mateřídouška i se včelkou

 

 Vstavač vojenský kvetl i na Rašovickém zlomu

 

 Nachází se tu močál odkud byly slyšet žáby

 

 A taky rybníček. Z louky při mém příchodu odlétala volavka.

Ale čas mě neúprosně tlačil a už jsem spěchala na vlak do Křižanovic. S přestupem v Bučovicích na bus.

Měla jsem dost. A jelikož jsem všechny končetiny schovala pod oblečení, lehce jsem si připekla čelo, vzadu krk a ruce od zápěstí k prstům.

Ale výlet to byl krásný. Po chladném počasí konečně ochutnávka pořádného jara - skoro léta. Tak někdy zase.