Červnová senoseč

Krásné nedělní odpoledne jsme trávili hrabáním sena na louce U Žlíbku u Protivanova.

Kousek od Protivanova se nachází PR U Žlíbku. Roste tu kriticky ohrožený hořeček mnohotvarý český. Jedná se o jeho nejvýchodnější výskyt. Hlavně roste na Šumavě, na pár lokalitách na Vysočině a jedna lokalita se nachází ještě v Orlických horách.

Tu bývala louka, kterou se někdo rozhodl v osmdesátých letech zalesnit smrčky. Naštěstí se ji občanskému sdružení Barvínek časem podařilo vyčistit, smrky odstranit a nyní je pravidelně 2x ročně kosena. Hořečků i tak pomalu ubývá. Nejspíš tím, že vyrostl i okolní les a zastiňuje tak louku, kde roste víc mechu. Taktéž nedochází k narušování travního drnu jako když se tu pásl dobytek. Hořečky se potřebují na podzim vysemenit, aby další rok vyrostly nové. A pokud se nedostanou k půdě, nemají šanci.

Vloni jsme se tu na ně byli podívat na začátku září.

A teď jsme šli pomoct s hrabáním červnového sena. A povím vám, tak voňavé a krásné seno jsem ještě neviděla. A to ho, prosím, nikdo nechce. Jedině, kdyby jim ho někdo dovezl... Tak jsem si ho aspoň nasbírala do vázy. Provoní celou místnost.

Za dvě, tři hodiny jsme měli pohrabáno a seno navezli na kraj lesa. A na konci srpna, začátku září uvidíme, jak se vloni podařilo hořečkům vysemenit...

Kousek louky se nechal nepokosený. Radost pohledět.

 

 Zrovna kvetl vítod, kontryhel a mochna

 

 Pohled na kus louky a zbytek luk a polí na západ od Protivanova. Posečeno, pohrabáno.

 

 

 Mezi Nivou a Otinovsem jedno žitné pole s chrpami a vlčími máky. Ten pravý červen.

 

 

Nemohla jsem odolat a na louce si nasbírala trochu usušeného sena do vázy. Už trochu vyvanulo, ale čerstvé vonělo neskutečně. Nasbírala jsem si do něj i sušený vítod, pryskyřník i kopretinu. Vše stále po měsíci drží barvu.