Upršené jaro na Vysočině

Ledoví muži se letos posnažili a tak jsme kromě nahřívání se u kamen chodili jen po blízkém okolí a ano, na dřevo v lese taky došlo.

Vloni jsme byli na Vysočině o víkend dřív a užívali si tepla, skoro až vedra a krásných slunečných dní (po památných stromech; pylová procházka). Letos však ledoví muži dorazili trochu dříve. I když ledoví úplně nebyli, v neděli odpoledne, při našem odjezdu domů teploměr ukazoval jen 6 stupňů, zataženo, fučel studený vítr a od kamen se nám teda vůbec nechtělo.

Naši vyrazili už o den dřív, my s tetou a sestřenicí Hankou dorazili ve čtvrtek po druhé. Naobědvali jsme se a vyrazili na zdravotní procházku do lesa.

Po dopoledním dešti byly pampelišky zavřené. Tak aspoň s hluchavkami...

V lese jsme se zastavili u oblíbených potůčků. Vydržela bych tam hodiny...

Buky jsou ještě čerstvě zelené.

Tohle je náš plán na víkend - pořezat spadlé stromy.

Březový háj

Další potůček.

Divočáci se na louce činili. Skoro jako oranisko... A konečně vysvitlo slunko.

I v lese se prasátka rochní. Stromy v bezprostřední blízkosti bahniska byly pokryty šedou vrstvou bláta a pěkně do hladka...

Vyšli jsme z lesa. A hnůj, ten můsí být :)

Trochu modré.

Večer jsme roztopili gril. Byly úžasně šťavnaté. Mňam...

Čekání na večeři na mezi

Pátek byl plný přeháněk a náš denní rytmus byl značně nesynchronizovaný a tak se stalo, že jsme skoro celý den prokecali u kamen. Ale taky dobrý :) Marek s taťkou ovšem makali - poskládali vlečku a chystali traktor. Večer přijel Kája, Marek přivezl piva, takže když jsem šla spát kolem půlnoci, ještě nějakou chvíli jsem je slyšela juchat.

Ráno bylo takové opatrné, jak se po takovém večeru patří. Traktor nebyl ještě úplně připraven a tak jsme ty dva nechali si s ním hrát a netrpělivě jsme vyrazili do lesa. A jelikož pánové stále nejeli, udělali jsme si procházku na Kamenici. A samozřejmě se rozpršelo...

Ještě občas vykouklo slunko. A všude pampelišky, hlavně...

Stoupáme

Nahoře na Kamenici začalo pršet a tak jsme chvilku poseděli v přístřešku a vyrazili zpátky lesem po silničce.

Když jsme sešli do lesa k nám, uviděli jsme traktor a v zápětí uslyšeli zvuk motorové pily. Ostatní šli připravovat oběd a já zůstala v lese rozhodlá trochu si ten oběd zasloužit.

Najednou bylo po dešti a obloha zmodrala...

Chystáme dřevo

Když už jsme kolem půl čtvrté naložili pár bukovými haluzemi traktůrek a hodlali vyrazit domů, zavolala mamka, že nám domluvila větší traktor. A jelikož jsme s tím tak úplně nepočítali, začali jsme ještě honem řezat a štípat tlusté špalky dřeva. Soused se nakonec otočil dvakrát, ještě nám pomohl s řezáním. Úplně mrtví jsme za hodinu a půl intenzivního běhání, sekání, řezání a vzpírání doprděli domů (náš traktůrek rozhodně není tak výkoný jako sousedův home-made tank). A v neděli už jen odpočívali. A Marek si nakonec z víkendu vysloužil antibiotika.