Sobotní program byl jasný - svatba a pak veselka.
Samotný obřad se odehrával na moc zajímavém místě - v kostele sv. Mikuláše v Boleticích pocházejícího z 12. století.
Boletice samotné potkal podobný osud jako některá místa, která jsme navštívili v Novohradských horách. Ještě v roce 1921 tu žilo necelých 400 obyvatel. Po vysídlení Němců a založení vojenského újezdu tu už moc lidí nezbylo. Kostel od 50. let pustnul. Až v roce 2000 vzniklo občanské sdružení, které začalo usilovat o záchranu románsko-gotického kostela, stojícího na nedalekém kopci zvícím Olymp.
Kostel je zajímavý především svým autentickým vzhledem, který se nesnaží zakrývat jeho nedokonalosti a zub času. Škoda jen těch obyčejných křidlí na střeše - bobrovka by byla hezčí (ale dražší...). Netypická červená fasáda, podpisy ruských vojáků v interiéru kostela, které se, na oloupaných částech omítky, prolínají s freskami z 16. století... Podivná směsice historických prvků, vše strohé, čisté.
Moc příjemné místo.
Na chvilku nám dokonce i vysvitlo slunko.
Kostel sv. Mikuláše na kopci Olymp v Boleticích.
Románská okna na věži, střecha už klasická gotická
Netypická fasáda
Chór a strop novější
Středověké fresky vs. podpisy ruských vojáků, kteří tu byli na cvičení...
Pozdně gotická kaple
Rok 1623
Ženich :)
Kostel můžete prozkoumat od podlahy až po věž.
Večer, tentokrát už na zahradě penzionu, pod postavenými a vyzdobenými stany, se rozpršelo a vytrvale pršelo až do noci.
V neděli jsme pomohli zase s úklidem. Tradičně se ani zdaleka nesnědlo vše. A tak jsme se rozloučili a rozjeli se zase každý domů svou cestou.
My jsme se zastavili na chvilku v nedaleké vesnici Chvalšiny. Zaujmula mě na mapě a když už jsme byli tak blízko...
Obec s dnes asi 1200 obyvateli bývala do poloviny 20. století městečkem. Kromě zachovalého velkého náměstí s řadou starých měšťanských domů se zde nachází ještě zachovalý kostel sv. Máří Magdaleny v pozdně gotickém slohu a muzeum Schwanzerbergského kanálu, protože se zde narodil jeho projektant.
Náměstí s řadou zachovalých měšťanských domů je opravdu veliké.
Zub času
Kostel sv. Máří Magdaleny
Odtud jsme vyrazili už směrem domů. Ještě kousek za Krumlovem jsme zastavili ve Zlaté Koruně a zašli se podívat k mínstnímu klášteru. Už jsme zapomněli, že jsme tu před 8 lety byli :).
Zlatá Koruna. Nahoře ten velký dům býval kdysi kostel. V průběhu času přestavěn na byty...
Zlatá Koruna je plná zajímavých staveb
Zlatá Koruna je známá především pro svůj cisterciácký klášter (patřily k němu i Boletice) a samozřejmě řeku Vltavu, která je přes sezonu v obležení vodáků.
Stará lípa u kláštera.
Nádvoří. Strom na snímku je lípa naroubovaná na dubu
Kmeny mají dost podobné
Lípa z toho není úplně moudrá a místy neví, jestli mít tvar listů dubu nebo lípy...
Klášterní komplex je rozhlehlý.
Poslední zastávka byla v Pelhřimově, abychom se trochu najedli.
Mohl to být příjemný ospalý podvečer v centru, jaké jsem tu už zažila mnohokrát, když jsem sem jezdila častěji. Místo toho jsme dorazili přímo do pouťového veselí, které vrcholilo koncertem dechovkové kapely na hlavním náměstí. "Pepíčku těš se, Mařenko načpak?..." no znáte to :) A tak jsme město jen tak na rychlo oběhli, unavení zapadli do první restaurace, kterou jsme potkali a pak pokračovali zpátky domů.
Než jsme se vybalili a vynosili věci a kola nahoru, bylo osm. V naší obýváko-kuchyni jsme ještě roztáhli stan, aby se dosušil a pomalu se nedostali z jedné části místnosti do druhé - ještěže je tak velká.
A v pondělí opět hurá do práce...
V Jižních Čechách je krásně, tak snad se sem dostaneme dřív než za osm let...
Kam dál?
:: Předchozí den :: 6. a 7. den – Žumberk, Nové Hrady, Kaplice
Žádné komentáře:
Okomentovat