Cestou necestou...: Švýcarsko 2025 – Prodloužený víkend

Krátký výlet do hor

Markovi letos už nezbývá moc dovolené a chtěl ještě něco zažít. A přišel s nápadem. Do Švýcarska? No, bránit se nebudu... :)

Původně jsme přemýšleli o nočním vlaku. Ale když jsme si spočítali, že lůžkový vůz z Vídně do Zürichu jedna cesta pro jednoho vyjde na něco přes 200 eur (a to nemluvě o cestě do Vídně, z Zürichu...), tak i Marek uznal, že za ty prachy to radši odřídí autem. Vždyť je to "jenom" 10 hodin.

A kam vlastně do Švýcarska? Nepotřebovali jsme do nijak vysokých hor a zaujaly nás jezera u Luzernu. Jelikož známe ruch v Rakouských údolích, kde kolem řeky je natěsnaná veškerá doprava, hledali jsme místo, kde nebude takový ruch od dálnice a samozřejmě, kde se dá takto narychlo sehnat co nejlevnější bydlení s kuchyňkou. A našli jsme.

Ještě doma jsem vyhlédla pár zajímavých míst v okolí, která bychom mohli vidět, ale nijak podrobněji jsem se nepřipravovala. Přijedeme, uvidíme.

Vyrazili jsme už ve středu po práci přes Rakousko a kolem desáté dorazili pod Mnichov, do města Raubling, kde jsme měli rezervované ubytování v penzionu. 40 euro/os/noc, klidná část, velký pokoj. Paráda. Spali jsme jak zabití.

Ráno jsme vyrazili zpátky do Rakouska přes Innsbruck, skrz mnoho tunelů (i přes 14 km Arlbergský tunel, nejdelší v Rakousku, a v 70. letech kdy se stavěl, byl dokonce nejdelší na světě!), přes Lichtejnštejnsko až do Švýcarska.

Jednu pauzu jsme si dělali za Innsbruckem, teď to chtělo další. Hlad se hlásil. V mapě jsme si vyhlédli pěkné jezero - bylo by fajn, kdyby se někde dalo zastavit. A opravdu jsme tu našli malé odpočívadlo s krásným výhledem na jezero Walensee.

Svačíme u jezera Walensee.

Skoro jako na Prýglu :) (kopečky nad námi mají kolem 2300 m.n.m.)

Někdo má před barákem silnici a na konci zahrady kompost, někdo zase krásné čisté jezero a za barákem vodopád...

Marek si dal ledové kafe v kelímku za kilčo ("termo"-kelímek používal ještě nějakou dobu). Nechtělo se nám odsud jen tak frnknout a trochu jsme chtěli protáhnout ztuhlé nohy. Objevili jsme branku s cestou, která nás po 5 minutách dovedla až dolů na obecní pláž k samotnému jezeru. Jo, takové odpočívadlo u dálnice, to si dáme líbit...

Klesáme dolů k jezeru. Vesnice Unterterzen.

U obecní pláže nádherně rozkvetlá louka.

Připluly se na nás podívat i labutě...

...s ratolestmi

Omrkli jsme i místní "marinu" a nakoukli na vzdálenější konec jezera (celé jezero má na délku asi 15 km).

Vracíme se zpátky k pláži.

Procházka nám bodla, ale stále nám zbýval ještě kus cesty, který jsme si prodloužili trochu blouděním kolem Luzern, kdy jsme hledali nějaký obchod, kde bychom nakoupili zásoby potravin na nadcházející dny. U nás trčí upoutávky všude, velká nákupní střediska, zvlášť u dálnic větších měst, neminete. Tady nic. Tak někde sjedeme, něco najdeme. Bloumali jsme dost dlouho, než jsme radši zastavili, našli něco v mapě a nechali se navigovat. Ale projezdili jsme si město Emmen, párkrát přejeli řeku Reuss a nakonec nakoupili. Ale výběr v obchodě teda nic moc.

Ale k hotelu to bylo jen 40 minut.

To si tak jedete po dálnici... Jezero s velmi dlouhým názvem Vierwaldstättersee. Za kopečkem vlevo leží Luzern.

My jsme zamířili do vesnice Seelisberg. Takový poloostrov vybíhající do jezera Vierwaldstättersee. Ostatní jezera se jmenují jednoduše – Zugersee, Zürichsee. Ale tu chtěli mít něco speciálního – jezero čtyř městských lesů. Nebo jak to nejlépe přeložit? :)

Hotel je docela velký, s klasickou recepcí a pravidelnými hosty všech možných národností. Vyzvedli jsme si klíče, rovnou zaplatili pobyt a šli vynosit věci. Pokoj velký, se vším všudy – kromě vybavené kuchyňky i župany, pantofle, sušák na prádlo, polštářek do vany...

Vyložili jsme se a šli se ještě projít po okolí, které nás při cestě sem zaujalo. Ještě je třeba využít posledních paprsků slunce.

Kousíček od hotelu leží horní stanice zubačky Treib-Seelisberg Bahn, která vás sveze cca 400 výškových metrů dolů k jezeru na loď. Dole šedé vody jezera.

Původní stanice. Od roku 1916.

Stanice zepředu. Hned vedle byla restaurace Bahnhof - jak jinak. A přímo odsud odjížděl i autobus do dalších dědin. Každou hodinu. I o víkendu. Od pěti ráno do desíti večer.

Sellisberg - část s kostelem

Vlevo náš hotel (jistě, že náš levný pokoj měl výhled na druhou stranu, na parkoviště a tenisový kurt, ale to nám vážně nevadilo). Jinak výhled na město Ingenbohl a vzadu Schwyz. A výrazné vrcholy Grosser a Klein Mythen (cca 1900 a 1800 m.n.m.).

Jižní část jezera na jehož konci leží město Altdorf. Dál údolím proti proudu řeky Reuss se dostanete až do Andermattu a do Gotthardského průsmyku.

Detail na protější břeh. Zdejší krajina je výzva. I tak tu vede silnice i železnice a ta dokonce 2x - stará trať a nová, převážně tunelem.

Večerní procházka jak má být

Slunko už osvětluje jen vrcholky.

Zdejší oblast má podivuhodnou historii. U břehů jezera, asi 400 metrů výškových pod Seelisbergem, byla na louce Rütli v roce 1291 založena Švýcarská konfederace.

Od poloviny 19. století se tu výrazně začal rozvíjet turismus a lázeňství. Kdo by se nechtěl procházet po zdejších cestičkách s nádhernými výhledy na jezero a hory? Na místě původní ubytovny pro poutníky k nedaleké kapli byl v roce 1875 postaven Grand hotel Sonnenberg, kdysi určitě vysoce luxusní ubytování, do kterého se jezdilo z celého světa. Mezi světovými válkami kvůli složitější finanční situaci moc hostů nebylo a nakonec došlo k jeho uzavření. V 70. letech ho koupil indický guru Maharishi Mahesh Yogi (prý je to tu nejvíce spirituální místo na zemi) a založil tu Centrum transcendentální meditace. Nyní je tu Maharishi Ayurveda Health Centrum. Na takovém místě se medituje samo...

Impozantní hotel Sonnenberg.

Detail zábradlí.

Zahradní pavilonek. Vpravo malý parčík s terasou a výhledem na jezero.

Podivný slepenec budov. A velký cedr.

Obrovský komplex

Ve vesnici tolik původních staveb už není.

V druhé části Seelisbergu, kterou od té naší, s kostelem, odděluje právě hotel Sonnenberg a poutní kaple, je malé náměstíčko s obchodem, který má otevřeno dokonce v neděli! Tak sem musíme jít nakoupit při odjezdu.

Zdejší dominanta Niederbauen Chulm (1923 m.n.m.), pod ním, za vesnicí, je díra s jezerem a kempem.