Den první – sobota 17. července 2010 – cesta do Českého Krumlova
Od
plánu jsme se odklonili hned při budíku. Byl nastaven na sedmou, ale my
jsme se vedrem probudili už v šest. Chtěli jsme vyjet v osm, tak jsme
byli rádi, že máme hodinu k dobru. Jenže i když jsme byli nachystaní, od
baráku jsme vyjížděli až v devět, a teploměr už pomalu stoupal ke
třicítce, takže jsme si ranního chládku moc neužili.
Už samotnou
cestu do Krumlova jsme chtěli pojmout jako dovolenku, a tak jsme jeli
přes Jaroměřice nad Rokytnou a Moravské Budějovice dolů k Vranovské
přehradě, kde jsme navštívili zříceninu hradu Cornštejna, a hlavně tedy
jejich "obyvatele"- sestřenka tu prodávala svoje výrobky z korálků a její kamarádi vedli středověké dílny, koníky a šermovačky pro návštěvníky hradu.
Trochu
jsme se občerstvili a vyrazili zase na cestu. Místní kopečky a silničky
nám neumožňovali zapnout klimatizaci, protože bychom žádný kopeček
nevyjeli...
vlevo: Jaroměřice nad Rokytnou – část zámku ze zahrady.
vpravo: Jen několik z mnoha slavonických domečků.
Podél rakouské hranice jsme jeli do další zastávky – Slavonic.
Moc milé městečko s 2700 obyvateli, na které je nejlepší rozhled z věže
u náměstí. Vidíte ho celé jako na dlani a kousek za náměstím už
začínají pole. Najdete tu docela dost různých uměleckých galerií (město
objevili kdysi členové divadla Sklep) a hlavně Česká Kanada je moc
krásný kousek přírody – já tu byla asi před dvanácti lety a na kolo je
to tu jako stvořené.
Už ve Slavonicích se začala obloha kabonit.
Přes Novou Bystřici jsme vyjeli na hlavní a u Stráže nad Nežárkou jsme
smočili spocená těla v blízké pískovně. Obloha už byla zatažená a
pofukoval větřík, ale nám se taková změna moc líbila.
V Třeboni
jsme se zastavili na jídlo v restauraci Šupina a pak jsme si chtěli
prohlédnout město, jenže jak nám donesli jídlo (mě lína se zeleninovou
nádivkou a Markovi kapří hranolky), začalo pršet, takže jsme pak akorát
přeběhli do auta a vyrazili dál.
Před Budějovicemi pršet přestalo a za nimi zase začlo.
V
Krumlově jsme měli slíbené ubytování přímo v centru města, kam se autem
nedostaneme, takže jsme napřed vytvořili s ostatními v čajovně akční
plán a poté šli v dešti společně pro všechny věci do aut a nastěhovali
jsme se.
Den druhý – neděle 18. července 2010 – prohlídka města
Zvyklá
z předchozího týdne, kdy teploty neklesly pomalu pod 25 °C, jsem si
sebou vzala jeden tenký svetřík a bundu proti dešti. Takže jsem celý den
chodila navlečená ve všem, co šlo, protože tepleji než 18 °C rozhodně
nebylo. Pršet sice přestalo, ale foukal studený vítr a obloha byla
ocelově šedá celý den, takže se ani nedalo fotit.
Prohlédli jsme
si informační centrum (velmi moderní a interaktivní), město, zámek,
zahradu a odpoledne šli grilovat k Jarce domů a na penzion jsme se
vrátili až ve dvě v noci.
V příkopě krumlovského zámku mají
medvídky. Chovají je tu už několik století a atrakce je to vážně dobrá –
jen nesmí být schovaní pod mostem. Tenhle se zrovna najedl mrkvičky a
chvilku po nás koukal. To je chlupáč, jen ho podrbat...
Den třetí – pondělí 19. července 2010 – Na kolách do Zlaté Koruny
A
jelikož jsme s sebou měli kola a počasí se mělo zlepšovat, nebylo co
řešit. Dopoledne jsme ještě trochu pocourali po městě a pak jsme šlápli
do pedálů.
vlevo: Výhled na Plášťový most, spojující zámek s barokním divadlem a zahradami.
vpravo: Ulice Dlouhá
Ulice Široká – v Penzionu Krumpléř (vedle červeného domu) jsme byli ubytovaní – zde si můžete přečíst i něco o historii samotného domu
Pohled na hrad-zámek a část města – za těmi domky v uličce pod vyhlídkou teče Vltava.
Úvodní
návrhy – zdolat Kleť a dát si nahoře vepřo-knedlo-zelo vzaly za své,
jelikož bylo pondělí a nahoře bylo zavřeno. Přesto jsme ale kousek
vyšlápli do kopce na rozhlednu Granátník a pak sjeli dolů do Zlaté
Koruny. Samozřejmě jsme v té rychlosti z kopce netrefili odbočku a vzali
to malou oklikou přes dědinu Plešovice, ale zase nás to zatáhlo pěkným
úzkým chodníčkem podél břehu Vltavy – trochu se naklonit, už by člověk i
s kolem, obouchán o stromy ve svahu, plaval v rozbouřených vodách
Vltavy...
V Krumlově jsme se zastavili na pivečku a limonádě v hospodě U Hřiště a prohlédli jsme si nádvoří cisterciáckého kláštera.
Na nádvoří kláštera.
Následující
cesta byla krapet krkolomná. Nejdříve hlavní silnice, pak ostrý sjezd k
potoku, kde se nám ztratila značka, opět stoupání nahoru ke golfovému
hřišti a jak už to bývá, aby se turisti nemotali na cestě, pošlou je
radši necestou lesem, takže tudy jsme se plahočili i my, spíš kola
vedli, než na nich jeli, abychom se zase napojili na cestu, která vedla z
golfového hřiště... Zbytek cesty (až na jedno špatné odbočení kvůli
absenci šipky) už byl po příjemné lesní cestě, kolem rybníku Sebevrah a
pak dolů po silnici až do Krumlova. Celkem asi 28 km, ale s docela
velkým převýšením.
Večer se šlo ještě do hospody, protože přijeli
poslední členové výpravy, ale já byla natolik spocená, unavená a
dožraná od komárů, že jsem zůstala na penzioně, dala si sprchu, najedla
se a šla spat.
Den čtvrtý – úterý 20. července 2010 – z Rožmberka do Č. Krumlova na raftu
Abychom
procvičili i jiné partie našich těl, zamluvili jsme na dnešek raft.
Transitem nás firma v deset odvezla z Krumlova do Rožmberku, kde jsme
pomohli nafouknout Matisovi a Mari loď a hurá na vodu. Sluníčko za
chvilku vylezlo, a tak jsme se pořád mazali, doplňovali tekutiny a
kochali se krásami údolí Vltavy. Provoz byl – jako vždy přes léto na
Vltavě – velký, u jezů jsme museli čekat, ale jelikož místní jezy jsou v
pohodě a my jeli na stabilním raftu, ani jsme se nezastavovali, abychom
jez obhlédli, jak se to správně má dělat.
U pivovaru jsme
odevzdali loď, skočili jsme na pivko a limču a vydali se na penzion se
sbalit, protože nás ještě čekala cesta na Lipno.
Další část
města v podvečerním slunci (tam pod tou modrou stěnou lešení je
vyhlídka, odkud jsem fotila panorama předcházející den).
Ubytovaní
jsme byli v chatkách TJ Smrčina v Jenišově u Horní Plané. Večer jsme
chvilku poseděli, zazpívali, pojedli a naplánovali trasu na kola.
Den pátý – středa 21. července 2010 – rakouská část Schwanzenberského kanálu na kolách
Nejprve
si Matis s Mari museli půjčit u Českých drah kola – půjčovnu otvírali v
12.30 a kola musela být vrácena do 15. hodiny nebo další den do 8 do
rána. Inu – České dráhy... dělají víc nepochopitelných věcí. Pán na
nádraží to s nimi naštěstí začal vyřizovat už dřív a tak jsme se
rozdělili. Část zůstala a část nás jela nakoupit sváču na náměstí s tím,
že stihneme přívoz, který jezdí vždy o půl. Po nákupu jsme dojeli dolů a
tam nikdo, jen Edo upíjel pivo v místním kiosku. Ivan si stihl i
zaplavat a jelikož ostatní nikde, přívoz ujel – za deset minut na to
přijeli teprve z nádraží – kola se psaly na Mari a chudáku pánovi trvalo
dlouho, než si poradil s tím, že je Francouzka, a proto, než vyplnili
všechny papíry, půlhodina směle uběhla.
A tak jsme šli do kiosku
pro něco na pití, někdo si šel zaplavat a o čtvrt už chlapík na nás, že
esi jedeme přívozem, že už jede. A tak jsme sháněli Marka, který si šel
zaplavat na pláž a rychle naskočili na přívoz – málem nám ujel i druhý.
Marek ještě v plavkách, mokrý, s oblečením pod pažou...
vlevo: Na přívoze opouštíme Horní Planou.
vpravo: Rekonstruovaná část Schwanzenberského kanálu na rakouské straně.
Vyjeli jsme nahoru k Schwanzenberskému kanálu
a po vydali jsme se podél jeho rakouské části. Trochu jsme
předpokládali, že Rakušáci se svým smyslem pro pořádek, zvyklí trávník
vysávat a les zametat, budou mít kanál ještě hezčí než my. A opak byl
pravdou. Zatímco u nás je naplněn vodou a hezky opraven po většinu své
trasy, tady je zarostlý, jen občas v zatáčce opravený, aby bylo vidět
jak vypadal.
U přívozu Kyselov – Dolní Vltavice – pohled směrem na Horní Planou (kopce jsou součástí vojenského újezdu Boletice)
Ohlédnutí na louky při příjezdu do Dolní Zvonkové.
Zpátky jel přívoz taky asi o dvacet minut dřív. Na něj si zkrátka člověk musí udělat čas.
Zatímco
ostatní ještě zůstali na koupání a volejbal na pláži, já s Markem jsme
se vydali na chatu si uvařit večeřu a odpočinout si. Sice jsme měli v
nohách jen 38 km, ale v tom vedru a netrénovaní, tak nám to dalo zabrat.
Den šestý – čtvrtek 22. července 2010 – odpočinkový den
Jelikož
se zase oteplilo na minimálně 30 °C, rozhodli jsme se ho strávit ve
stínu u vody. Někteří se teda vydali na kolečkových bruslích z Lipna do
Frymburku a zpátky a my jsme pokecali ve stínu u vody. Večer přijela
Jarčina rodina na návštěvu, takže jsme kecali až do večera.
Den sedmý – pátek 23. července 2010 – Čertova stěna, Rožmberk
Původně
jsme chtěli dát tu hezčí část Schwanzenberského kanálu na kolech až na
Jelení a na Plešné jezero, ale jelikož se v noci přihnala bouřka a ráno
obloha vypadala opět šedě, sbalili jsme se a jeli zpátky do Krumlova.
Vzali jsme to tentokrát přes hráz Lipna, v Loučovicích jsme nechali auta
a vyšlápli jsme si podél Vltavy do chráněného údolí Vltavy Čertova stěna – Luč (v referencích a odkazech jsou další stránky týkající se této lokality).
Procházka
to byla příjemná. Zatímco ve svahu kopce Luč jsou kamenná pole s
velkými kameny, které mají poměrně ostré hrany, ty co se dokutálely až
do koryta řeky jsou pěkně ohlazené a místy jsou na nich i různá jezírka a
hrnce.
Když
pustí Lipno více vody, jezdí se tu i na lodích (uzavřených kajacích
nebo na raftech; obtížnost WW IV-V, takže nic pro běžné smrtelníky). Na YouTube je spousta videí, kde si můžete prohlédnout, jak to tam hrne.
Až
se cesta vracela zase za železnici, otočili jsme se zpátky, po cestě
ještě zdlábli karbanátky a autem se vyvezli nahoru na vyhlídku nad
kamenné moře.
vlevo: Na vyhlídce do údolí Vltavy mezi nádržemi Lipno I a II.
vpravo: Zámek Rožmberk
Klášter ve Vyšším Brodě jsme si prohlédli jen z auta. Zastavili jsme se ale v Rožmberku, který jsme v úterý viděli jen z lodi.
Večer
jsme opět poseděli u Dušků, ale zavčas (o půlnoci) jsme se vydali na
penzion, abychom dospali spánkový deficit. A jelikož jsme šli poměrně
brzy, ještě jsem nespala za chůze a tak mohlo vzniknout pár nočních
fotek.
Domy na Rybářské ulici
Zámecká věž (jako papírový model, že?)
Ulice Široká (v pozadí se tyčí hrad)
Den osmý – sobota 24. července 2010 – Na rybách u Kaplice a na trzích v Holašovicích
Jelikož
opět pršelo, žádný fyzický výkon se od nás nemohl očekávat. Dopoledne
nás Duškovi vzali ke Kaplici na ryby. Měli jsme si chytnout pstruhy na
večeři, ale jelikož pršelo a blížilo se poledne, ryby nebraly. Z nás
nerybářů chytila rybku akorát Mari.
Po obědě (výborná domácí svíčková) jsme nasedli do aut a jeli do Holašovic
(známé dědiny patřící do UNESCO), kde se konaly selské slavnosti.
Vstupné 80 Kč, hromada krásných stánků a folklorní hudba k tomu. Škoda
jen, že občas pršelo a celá náves byla zaskládaná stánky, takže jsem
neudělala ani jednu fotku. Ale můžete se pokochat spoustou fotek na netu.
Samozřejmě,
že jsme se jenom nedívali, ale i nakupovali – klobouky, proutěný košík,
kabelku, prostírání, nádobu na olej, hrnky, misky z keramiky i ze
dřeva.... a ještě by se utrácet dalo...
Až jsme se vrátili, čekali
na nás pečení pstroužci nadívaní rajčaty, cibulkou a slaninou s
brambůrkama. No mňam. Velká pochvala panu kuchaři Ondrovi.
Den devátý – neděle 25. července 2010 – Focení města a cesta domů
Konečně jsme se probudili do jasné modré oblohy a mohli jsme vyrazit na krátkou procházku městem. Pro zvídavé doporučuji tzv. Senzitivní mapu Českého Krumlova, kde se dozvíte historii snad každého domu ve městě.
Na hradě jsme vylezli na věž a hned se nám město nezdálo tak velké... ale výhled odtud je vážně impozantní a stojí za to.
Výhled
z věže na hrad-zámek (vpravo při vsupu do hradu je již zmiňovaný příkop
s medvídky, v dálce kopec vypínající se nad krajinou je Kleť)
Výhled z věže na druhou stranu na město.
vlevo: Opět pohled z věže ještě na další kostel.
vpravo: Střechy v centru z hradu.
Zámecká
zahrada (napřed tahle francouzská a za známým divadlem s otočným
hledištěm pokračuje už anglický park zakončený jezírkem se spoustou
leknínů.
Krumlov je plný domků roztodivných tvarů
Krumlov je také plný vodáků.
Po dezertu u Dušků (hostili nás opravdu královsky), jsme se vydali na cestu. Čekali nás Třeboň, Jindřichův Hradec a Telč.
Poslední zastávka a pohled na střed Českého Krumlova.
Jak
jsme se blížili na východ, počasí se zhoršovalo a byla větší a větší
zima a tak ani fotky za moc nestojí, ale aspoň na důkaz, že jsme tam
byli... Další zvláštností bylo, že čím více jsme jeli na východ, ubývalo
i lidí. Ve Slavonicích jich bylo docela dost, v Třeboni i přes špatné
počasí také, Jindřichův Hradec byl kolem šesté hodiny poloprázdný a v
Telči v osm to už také moc nežilo. My jsme byli ještě zvyklí z Krumlova,
že i ve dvě v noci to ve městě žilo a přes den jsme se museli prodírat
zástupy turistů (o Rakušáky, Němce, Nizozemce, Angličany a Asiaty nebylo
nouze.
Zámek v Třeboni (opět málem pršelo)
Zámek v Jindřichově Hradci
Náměstí v Telči
Program
byl docela nabitý, takže na odpočinek či chvíle volna nebyl čas. I tak
jsem nad příspěvkem na blog seděla 4 hodiny a vůbec nejsem spokojená.
Chybí mi zkrátka ta správná spisovatelská slina, ale zase to chci
dopsat, dokud jsem ještě jakž takž plná dojmů. Možná bych toho napsala
víc, kdybych si vedla deníček (podobně jako minulou dovolenou v
Horehronie.
Jinak zmíněná města už většinou trochu znám – hrad
Cornštejn znám jako svoje boty (několikrát jsem na něm spala), Slavonice
jsem navštívila asi před 12, 13 lety, v Třeboni jsem byla taky někdy
tehdy. Jen Jindřichův Hradec jsem viděla poprvé. Vltavu jsme jeli ve
třeťáku na gymplu se školou a na Lipně, jsem byla před 3 roky.
Ale pořád je co objevovat, a proto se těším, že se do Krumlova zase brzo vrátíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat