Zlínská Zoo

Procházka horkým letním dnem

Normálně bychom se do Zlínské Zoo nevydali v sobotu a o prázdninách. Ale byla to příležitost jak se potkat s kamarády, a tak jsme se "hecli".

Lidí bylo dost, vedro taky, zvířata se schovávala ve stínu, ale nějaké jsme viděli. A Zlínská Zoo je na procházky ve vedru příjemná. Trochu taková botanická zahrada.

A perfektní je, jak s moderními výběhy mizí staré ploty a mříže. Hned má člověk jiný zážitek. 

Supy jsme navštívili přímo ve voliéře. Ale pozadí si mohl k pózování vybrat lepší... 

 

 Hned vedle mají výběh žirafy

 

U dželad jsme se zastavili na chvíli déle. Zrovna blbly.

 

Pohodička 

 

Přetahovaná. Spodní opice se natahovala po mláděti, které matka ledabyle držela za různé části těla (nohu, chlupy...).

 

O co tam šlo, netušíme

 

Jsou tam blešky?

 

I mamku je třeba zkontrolovat.

 

Delší čas jsme strávili u nového výběhu slonů. Nikdo tam nebyl – slon a tím pádem ani lidi. Dali jsme si malou sváču, chvíli kecali a užívali si příjemného stínu a vánku, až slon přišel k nám. Od jeho výběhu nás odděluje pouze jezírko, pruh vyšší trávy a elektrický ohradník. Hned má návštěvník lepší pocit, než prohlížet si slona za mřížemi.

 

Slon scházel z nedalekého kopečku, celý se vlnil a vlály my uši. 

 

Žízeň 

 

Slon zkušeně obešel celý velký výběh, každou chvíli se zastavil. Tam se napil, tam utrhl kousek trávy... Evidentně zkušený herec :)

 

Malí mravenečníci smrděli. Ale obdivovali jsme, jak dokážou s těmi drápy chodit po tenkých větvích. 

 

Arové jsou prostě nádherní

 

Až po nahrání fotky na blog jsem si všimla, že kromě dvojky arů hyacintových sedí na kmeni ještě jeden papoušek, bohužel s useklou hlavou...

 

Tučňáci. Není jim tu teplo?

 

Lachtany a rejnoky jsme radši vynechali, když jsme z pavilonu slyšeli ten řev lidí. Kočkovité šelmy byly taky někde zalezlé. Ale nevadí, necháme si na jindy, s míň lidmi.

 

V brzkém odpoledni jsme se s kamarády, kteří byli ubytovaní v nedaleké Rusavě, rozloučili a vyrazili jsme na cestu domů. Na trase jsme se ještě zastavili v Holešově, kde jsem náhodně při studiu mapy zjistila, že tu mají zajímavý zámecký park. Malá procházka nám neuškodí.

 

U Holešovického zámku se totiž v zahradě nachází Neptunův trojzubec v podobě vodní nádrže. Půdorysem právě onu mýtickou zbraň napodobuje. Nápadité.

 

Zámecký park 

 

 Pohled k zámku. Na konci prostředního "zubu", před středem zámku, chvílemi stříkala fontána.

 

Zámek v dnešní podobě pochází především ze 17. století, kdy byla přestavěna původní tvrz. V 18. století si nechali vybudovat barokní zahradu, trochu po vzoru nedaleké Kroměříže. A ta se s většími či menšími obměnami zachovala dodnes. 

 

Část zahrady je udržovaná, další část sestává ze sadů a poslední částí je obora, vlastně takový anglický park. 

 

Nově vysazený sad

 

 Volavka v udržovanější části zahrad. Hodnou chvíli jsme mysleli, že je umělá, protože se ani nepohla.

 

Konec bočního "zubu" trojzubce.

 

Pohled na zámek od města

 

Místní kino nevypadá, že by fungovalo. Ale budova je to pěkná, s dobovou boční fasádou – 1272–1972, 700 let města Holešova.

 

Pohled na zahrady s trojzubcem od zámku

Fajn výlet, ale byli jsme rádi, že jsme se mohli schovat doma do chládku.