Den devátý – sobota 5. května 2012
:: Corniche des Cévennes, La bambouseraie, Nîmes
Ráno jsme čekali blato a kaluže a voda nikde. Jakoby se tudy prohnal jen jarní deštíček. Všechno se vsáklo. Obloha šedá, mlha ležela na vrcholcích hor nad námi a příjemných 10 stupňů. Brr. Dneska to na výlet do kopců nebude.
Původně jsme chtěli zdolat nejvyšší vrchol NP Cévennes, Mont Lozére (1699 m.n.m.) a odtud se přehoupnout dolů k údolí řeky Ardèche, ale po předpovědi počasí jsme si radši nechali od bratra zarezervovat F1 v Orange a vyrazili za alternativním programem a malou zajížďkou.
Na snídani jsme si podusili zbytek hrášku ze včera na cibulce a jelikož vážený Roquefort, co jsme včera koupili v Ispagnacu dle vůně začal trochu pochodovat, zamíchali jsme ho do naší ranní šlichty. Kdyby byl jemnější, asi bych se nezlobila, ale přece ho nevyhodíme...
Corniche des Cévennes
Naše další cesta vedla z Floracu podél řeky Tarnon dál do kopců. Cílem byla vlastně cesta - vyhlídková silnice po jednom z hřebenů Cévennes – Corniche des Cévennes (označení silnice D9). Jenže než se vyškrábeme z údolí od řeky (587 m.n.m) až na hřeben (1043 m.n.m. nejvyšší místo cesty) projedeme nejednu zatáčku. Ale už jsme si ve zdejším kraji zvykli. Při šplhání nahoru se kocháme výhledy na druhou polovinu údolí řeky Tarnon. My už jedeme po břidlicích a relativně oblých hřebenech a na druhé straně údolí se zvedá ostře vápencová plošina Causse Méjean.
Šplháme na hřeben. Vpravo se tyčí Causse Méjean (pod ní řeka Tarnon).
Prvním zajímavým místem, které jsme ovšem opět pro nedostatek času vypustili, je první dědinka na začátku hřebene, kterým jsme jeli – St-Laurent-de-Trèves. Ve vápencové skále u tohoto místa se nacházejí otisky dinosaurů 200 milionů let staré a stále viditelné. Více se dozvíte v letáku.
Nahoře se nám ovšem cesta odmění - rovná, pohodlná, s výhledy do dlouhých horských údolí a na další hřebeny. Jaro je tu ještě daleko.
Nahoře se nám ovšem cesta odmění - rovná, pohodlná, s výhledy do dlouhých horských údolí a na další hřebeny. Jaro je tu ještě daleko.
Pohled zhruba na jihovýchod. Tím směrem vede i naše dnešní cesta - jen po pravém hřebenu nad údolím.
NP Cévennes se nachází v jižní části Centrálního masivu. Cévenny jsou tvořeny převážně žulou a břidlicemi. Dochází tu ke styku vlhkého a studeného vzduchu od Atlantského oceánu s teplým středomořským vzduchem, tudíž tu velice často prší a o vodu tu není nouze ani co se týče řek a pramenů. Cévennami prochází rozvodí - pramení tu řeky tekoucí do Atlantiku (Tarn, Tarnon, Jonte, Dourbie...) nebo Středozemního moře (Gard, Hérault,...). Jak jsem již zmiňovala, nejvyšším vrcholem je Mont Lozere (1699 nebo 1702 m.n.m., různé zdroje různá výška...) z jehož masivu pramení řeka Tarn. Druhým nejvyšším je Mont Aigoual (1567 m.n.m.), kde se nachází i meteorologická stanice, kam bych se taky ráda někdy koukla.
Jen tak pro představu, průměrný roční úhrn srážek je na těchto nejvyšších hřebenech Cévenn něco málo přes 2 000 mm, Brno má průměrný roční úhrn asi 600 mm, Lysá hora 1 600 mm.
Západně od Mt Aigoual se nachází vyvěračka Bramabiau, o které jsem psala v souvislosti s Martelem a Absolonem v 7. dnu našeho výletu po Francii.
Mont Aigoual (vrcholem na pravé straně nejvyšší části hřebene. Schovává se trochu)
NP Cévennes je taktéž pro mnohé znám jako místo, kudy putoval se svým oslem Robert Louis Stevenson (autor Ostrova pokladů) a napsal o tom knihu. Což je samozřejmě ideální myšlenka pro turistický průmysl, takže si můžete pujčit osla a putovat přes Cévenny přesně těmi cestami, kudy si to kdysi štrádoval Robert Louis.
Další informace:
- fotky z národního parku Cévennes a z Grand Causses.
- oficiální stránky správy NP Cévennes
- ještě něco o Cévennách a Causses
- další turistické centrum
- dobrý popis NP Cévennes anglicky
Vlevo břidlicová skála... v pozadí část hřebenu Mt. Aigoual
Pro načerpání nálady ještě pár pohledů..
Počasí se už umoudřovalo...
Než jsme sjeli do údolí, samozřejmě nějaké ty serpentiny opět byly... ale s tím se počítá... Teplota z 12 stupňů vystoupala na příjemných 21 :)
Vlevo: Tzv. brána Cévenn (La Porte des Cévennes), úzká soutěska
Vpravo: Vchod do Bambusária
La Bambouseraie
Naší další zastávkou bylo trochu exotické Bambusárium, botanická zahrada z roku 1856 na úpatí Cévennes, blízko místního většího města v okolí Alès (asi 40tis. obyvatel).
Abyste si nemysleli, tak bambusu je spousta druhů: malé jako tráva, nebo ty vysoké, zelené, tmavě hnědé, žluté, strakaté... tenčí, tlustší, tužší (používají se prý někde i jako výstuhy do betonu...)...
Je libo mandarinku?
Bambus :)
Ocitli jsme se i v Laosu
Vlevo: Prasátka tu mají perfektní výběh. Ale s těma břichama můžou akorát tak ležet...
Vpravo: Kaštan
Mladý bambus.
Původně jsem si myslela - nějak zvláštně vonící lípa se seschlými listy.. ne, to není lípa a ne, to nejsou listy, to jsou květy - Davidia involucrata - česky Davidie listenová. Pochází z Japonska, Číny a Koreji a je příbuzná dřínu (čeleď Cornaceae).
Ale abyste si nemysleli, že je tu jen bambus... obdivovali jsme i obrovské magnolie (ty pravé, ty co kvetou u nás na zahrádkách jsou hybridní druhy) s tmavými kožovitými listy (budou kvést až v červnu), jinany, palmy, rododendrony, ananas, liči, kamélie, vistárie, vodní rostliny a mnoho dalších...
Údolí draka (nebo jak to nazývali), zkrátka ukázka japonské zahradní architektury. Ten oškubaný strom v pozadí je jinan, jeden z nejstarších a nejkrásnějších stromů v celém parku. Nejkrásnější tedy býval, než ho v listopadu loňského roku poničilo tornádo!
Romantika po japonsku...
Dál jsme prozkoumali i bambusový lesík..
Napájecí kanál
Palmová alej
Skleníky a masožravé láčkovky
Rododendrony
Magnolie (hybridní)
Na závěr jsme neodolali místnímu malému bambusovému bludišti. Malé, ale chvilku trvalo, než ho člověk prošel. Jen kdyby se tam zrovna nenahrnula velká uřvaná rodinka s asi padesáti dětma...
Při východu z Bambusária si můžete samozřejmě koupit některou z exotických rostlin. Ať už různé druhy bambusu, nebo citroníky, sukulenty, kaktusy... Nebo nějaké předměty vyrobené z bambusu (klobouky a podobně) či zavítat do obchodu s japonskými a čínskými suvenýry (nádobí, knihy, štětce a notesy na kaligrafii,...)
Počasí si stále dělalo, co chtělo. Chvilku sluníčko, chvilku šedý mrak... Ale my už byli zvyklí...
Původně jsme chtěli ještě pokračovat dál směrem za Orange, do antického muzea... Avšak časově bychom to nedávali, jelikož tam měli otevřeno jen do pěti. A tak jsme to do Orange vzali zkratkou přes Nîmes, které jsme při cestě do kopců vynechali a jen profrčeli kolem.
Nîmes
Zadali jsme Mílovi najít parkoviště nejdál od centra města (ale stále v rámci centra). Našel 700 m. To by mohlo být bokem. Pominu, že nás opět prohnal po úzkých zapadlých uličkách města. Nevím, kde ležela Mílova představa o centru města, my to ale do krytých garáží brali přímo před Maison Carrée, zachovalého chrámu z období antiky, který je vedle věže na nedalekém kopci a blízké arény nejznámější ikona města). Na úzké uličky jsme si zvykli, ale takový provoz a množství lidí jsme nezažili od Alsaska.
Nîmes jsme pojali opět zběžně. V informačním centru v protější uličce od Maison Carrée jsme si vyptali mapku a vyrazili. Marek toužil shlédnout 3D film vysílaný přímo v chrámu, tak jsem ho 20 minut počkala na místních schodcích. Dlažbu na zemi tu mají z vápence. A pěkně vyhlazenou, takže perfektně klouže. Holubi přistávali jako letadla na vodu...
Původně, tedy za Římské říše, se město jmenovalo Nemausus. 4. den našeho výletu po Francii jsme navštívili Pont-du-Gard, součást akvaduktu vedoucího vodu do tohoto města.
Na místě dnešního města se pohybovali už Keltové a rozmach zajistili až Římané. Ve středověku to tu upadalo. Pak ale přišli na to, že by mohli i obchodovat (s vínem, olivami,...) a pak už vzkvétali. Orientovali se i na textilní průmysl a nyní hlavně na turismus.
Maison Carrée (ještě před pár lety byl špinavý jako aréna), chrám zasvěcený synům císaře Augusta.
Detail
Místní aréna z 1. století př.n.l. je amfiteátrem s rozměry 133 na 101 metrů a výškou 21 metrů. Má dvě poschodí a na zápasy gladiátorů se sem kdysi chodilo dívat i 20 000 diváků.
A jakto, že se památka zachovala až do dnešní doby v tak bezvadném stavu? Jednoduše. Středověk byl chudý, proto nic nebourali, jen zazdili oblouky pro opevnění a uvnitř arény vyrostlo celé město i s kostelem a domky...
Aréna
Další informace:
- co o městě říká anglická Wiki
- oficiální stránky města
- turistické centrum
Cestou do Orange jsme se zastavili, abychom zdlábli nějaký ten sýr a bagetu nakoupené v Alès v supermarketu. Kousek od Pont-du Gard jsme to frkli do vinic. Slunko už pomalu zapadlo, měli jsme výhled na údolí Rhony a kousek za námi si to občas profrčelo TGV. Jihofrancouzská romantika.
Piknik (neocenitelné židličky a chladící box - základní výbava)
Do Orange jsme přijeli chvilku před devátou. Ubytovali se, umyli a absolvovali další bouřku. Už jemnější než tu včerejší...
Celkem za den: 181 km
Celkem i za předchozí dny: 2229 km
Žádné komentáře:
Okomentovat