Francie 2012 :: 8. den :: Gorges du Tarn: Pas de Souci, Ste-Enimie, Ispagnac, Florac

Podél Tarnu snadno a rychle...

Den osmý – pátek 4. května
:: Gorges du Tarn: Pas de Souci, Ste-Enimie, Ispagnac, Florac

V noci a nad ránem nám nad stanem nádherně zpíval a "tloukl" slavík. Ráno nějaká rosa byla, ale ne taková jako předešlý den. A bylo o poznání teplejší ráno. Včerejšek byl vlastně zatím jediný den, kdy nepršelo. Tak co nás čeká dnes? Dle předpovědi má přijít frontální oblačnost, takže se nejspíš máme na co těšit.

Zdejší oblast je charakteristická tím, že se tu setkává přímořské podnebí z Atlantiku s tím Středomořským a částečně i vnitrozemským. Nedaleká hora Mt. Aigoual (v NP Cévennes) je prý nejdeštivější místo ve Francii. A obecne duben a květen jsou v této oblasti jedny z nejdeštivějších měsíců. Umíme si vybrat, že?

Pustili jsme se do balení věcí a přípravy čaje. Bagety jsme už snědli, takže pozdě příchozím kačkám jsem nadrobila sušenku s čokoládovou polevou. Zblajzly i tu...

Stan bylo trochu těžší vysušit, jelikož konstrukce drží v celku, ale hadrem utřená zkondenzovaná vlhkost vevnitř a kývání stanu ze strany na stranu pro zajištění aspoň malého průvanu, nakonec zafungovali a dle návodu se Markovi podařilo stan vcelku úspěšně sbalit zpět do kulatého obalu.

Původně jsme chtěli podél Tarnu alespoň nějaký kus etapy jet na kolech. Terén je na to ideální. Zvlášť teď mimo sezónu, kdy tu není takový provoz. Přes léto je to tu prý jedna velká kolona karavanů, takže na kole po místní úzké klikaté silničce docela sebevražda. Po půjčovně kol jsme nakonec nepídili, protože předpověď počasí byla taková všelijaká, jen ne příznivá. Tak jsme si zopakovali naše oblíbené heslo: "Všechno stihnout nemůže, třeba někdy příště."

Tak zbývalo nachystat mapu, foťák a jedeme. Míla (pro neznalé naše GPS, viz den druhý) si, stejně jako včera i předevčírem, mohl dát pauzu. Jedeme podél řeky a po samých malých dědinách, málo cest ke kombinování aneb nic pro Mílu.

Pro nastínění oblasti, kde se pohybujeme aspoň výstřižek z mapy. Začínáme vlevo dole v Le Rozier a cílem je vpravo ležící Florac. A trasa je jasná. Proti toku řeky Tarn. (kliknutím na obrázek ho můžete zvětšit a celou mapu oblasti i s NP Cévenny a vysvětlivkami si můžete prohlédnout zde).

Už kousek za kempem jsme projížděli tunelem. Ještě jich dneska bude...

První zastávkou bylo malé parkoviště pár kilometrů za kempem, odkud byl výhled na vesnici Troglodytů, kterou jsem zmiňovala včera. Troglodyti obývali stavby pod zemí nebo vykopané do skalního úbočí (měkké horniny typu vápence nebo pískovce). Pár fotek, sice horší kvality zde.

Vesnice troglodytů, St-Marcellin

Pas de Souci

Tarn je poměrně velká řeka napájená nesčetnými podzemními přítoky a vyvěračkami, kudy proudí voda z celé Causse Méjean a i vedlejší Causse de Sauvettere. Samotní Martel a Armand ji kdysi sjeli na loďce. Ostatně Absolon u toho nechyběl (více později).

Jedno místo se sjet nedá - Pas de Souci, v překladu: žádný problém :). Pro vodu určitě ne... Řeka tu protéká úzkým hrdlem, které vytvořily obrovské kusy skal, které kdysi vlivem eroze popadaly do koryta. Byli lidé, co to zkoušeli přeskočit - na první pohled se zdá, že to není žádný problém, čouhajících kamenů je všude dost, ale tabulek na památku taky...

Takhle koryto řeky vypadá za povodní. Ale hrozivě celé místo působilo i teď. Voda má opravdu ohromnou sílu a dělá příšerný kravál. Mohutné proudy, které se vytváří, doslova "vaří" vodu. Uvádí se, že hloubka je tu i 6 metrů. No vůbec bych se nedivila.

Přímo u místa je malinké parkoviště, obchůdek se suvenýry a zbudovaná terasa z které jsou moje následující fotky. Vstupné symbolických 50 centů.

Začátek zúženého místa Pas de Souci. Vzadu v údolí je Cirque de Baume (zatáčka Tarnu), nahoře se nachází vyhlídka na celý kaňon, ale nutno vyjet po krutých serpentinách...

Pas de Souci. Odsud se to nezdá, ale řeka je vážně dost velká. Stromy hned u vody jsou opravdu vzrostlé.

Na pláži u vody jsme strávili dobrou půlhodinu hledáním zajímavých kamenů. Nejradši bych si odvezla všechny :) Krásné oblázky z vápence, dolomitu, travertinu, žuly, břidlice, kameny s krystaly kalcitu, červenými zachovalými schránkami korálů... a velcí pavouci nahřívající se mezi nimi. Naštěstí vždycky utekli dřív než já.

I tady u břehu nad Pas de Souci v relativně klidných vodách byl slušný proud. A ty malé kamínky poházené v korytě...

Obloha se postupně zatahovala a přicházel opar.

Krásných a zajímavých zákoutí bylo po cestě plno. A zastavovat se nám na každých pár metrech nechtělo. Tak jsem se stala odborníkem na focení z okna naslepo.

Vlevo: Další tunel. A všude byly značky upozorňující na padající kamení. No, nechtěla bych, aby nám nějaký takový šutřík skončil na čelním skle..
Vpravo: Protijedoucí auta si to frčí po vyvýšené části vozovky.

Místy jsme nad vodu vyjeli poměrně vysoko, protože řeka tekla v úzkém kaňonu vymezeném svislými, několik desítek metrů vysokými skalami. Jediný způsob, jak si pohled na vodu užít, je řeku přímo splavovat. Tak jako toho využil i Absolon: zde a zde. 

Kanoe se tu také dá pujčit a řeku si sjet. Obtížnost na tomto úseku prý WW I-II, no, záleží asi kolik vody zrovna teče. Tihle měli dle fotek vody docela málo.

Tunel za jízdy. Zlepšuju se...

Výhledy zpět (taktéž za jízdy z auta). Tu je na snímku kýčovitá vesnička St-Chély-du-Tarn. Vpravo vyjíždí silnice z tunelu, kde dělá slušnou zatáčku (je tu i semafor). Lépe je to vidět zvrchu, od pana Absolona. Z pod vesnice vytéká přímo do řeky slušný proud vody - inu děravé krasové podloží...

Sainte-Enimie

Postupně se zatahovalo a opar kalil výhledy do údolí. Zatímco u Pas de Souci bylo 21 °C, tady v Ste-Enimie už teplota klesla na 17°C.

Toto středovéké městečko patří (stejně jako Riequewihr v Alsasku a La Couvertoirade) mezi Les plus beaux villages de France. Údolí se tu trochu rozšiřuje, takže sem byl dobrý přístup z plošin (Causses).

Panuje tu čilý turistický ruch: miliony suvenýrových obchůdků a restaurací, ale boulangerie (pekařství) žádné. Nebo alespoň žádné otevřené. Pauza na oběd 12-16 hodin. Inu, Francouzi.

Uličky středověkého kamenného města

Skoro na každých dveřích sušená pupava (franc. carline).

 

Nejen úzké uličky, ale i průchody. Dlážděná zem je z ohlazených lesknoucích se vápencových kostek.

A tak jsme to tu proběhli a vydali se dál hledat otevřený obchod.


Ispagnac

Po cestě se pomalu začalo měnit prostředí. Ustoupily vysoké skály svahům s řidším porostem a nakonec i vápence ustoupily břidlici (franc. schiste) a břidlice pak v NP Cévennes přechází v žulu, takže pohoří má úplně jiný charakter než zdejší ostré a hluboké kaňony. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Tu měli i obchoďák (Casino), které otvíralo "už" v 15 hodin. A jelikož jsme měli ještě půlhodinku, obešli jsme místní centrum, které tvoří pár uliček a náměstíčko, kde se nachází krásný románský kostel.

Nedaleko leží i vesnice Quézac, kde se lahvuje minerálka. Ještě na mě flaška čeká ve špajzu...

Ispagnac. Románský kostel

Toto místo údolí už je otevřenější, proto tudy vedly i obchodní cesty a proto tu vlastně tento krásný kostelík mají. O románských kostelích v celém údolí řeky Tarn se můžete dozvědět více z této publikace.

A vůbec pro celou oblast Gorges du Tarn má jedno z místních turistických center poměrně štědrou nabídku materiálů ke stažení.

A stránky turistických center pro doplnění:

• Les Gorges du Tarn 
• Gorges du Tarn
• A ještě jedna Causses et Cévennes

Florac

Konec našeho dnešního putování. Přijeli jsme do kempu kolem čtvrté, takže jsme se jen ubytovali (12,80 euro) a frčeli jsme na procházku do města. Florac je takého větší městečko v okolí. Sídlí tu i vedení Národního parku Cévennes, který tu začíná. Florac se vlastně nachází na rozhraní tzv. Grand Causses a Cévennes. Z jedné strany ostré vápencové útesy, z druhé zaoblenější zalesněné hřebeny. Ale o Cévennách zase až zítra.

• oficiální stránky města
• francouzská wikipedie

Nad námi už visely solidní šedé mraky, tak jsme na výlet po městě vzali i deštník. Teplota 15°C.

Prošli jsme si úzké uličky a hlavně zavítali kousek nad město do parku, kde se nachází místní "studánka" La source du pesquié (Pecher) - obrovský pramen vyvěrající ze skály. V zdejším krasovém kraji nic divného.

Park nad Floracem. Ženou se mraky. A jde vidět jiný charakter pohoří.

A tady již zmiňovaný pramínek (takhle frčí ze skály)

A takhle si to hrne po kamenech dolů. Už jako řeka Le Vibron.

Jen tak pro ilustraci. Při minimálním stavu vody je průtok pramínku 80–200 litrů/s. Střední průtok činí 1250–7000 litrů za sekundu. Pro zajímavost, průtok Svratky v Židlochovicích je teď (pravda, je docela sucho) při 70cm hladině 8130 litrů za sekundu. To zase není o moc víc... Průměrná teplota vyvěrající vody je tu 10,0-10,2 stupňů.

Voda je samozřejmě zdrojem pitné vody a pohání energií 8 mlýnů, což stihne na své celkové délce 0,5 kilometru, než se vlije do řeky Tarnon, která přitéká ze Cévennes a za další kilometr se vlévá do Tarnu. Samotný Tarn pramení pod nedalekým nejvyšším vrcholem NP Cévennes, Mt. Lozere (1699 m.n.m.). Na tento zaoblený hřeben jsme měli též zálusk (chtěli jsme tam jít následující den), ale vzhledem k předpovědi počasí jsme plány změnili...

Kaskáda zespodu

Trocha té pomalé vody...

Závěrečný přírodní vodopád. Vpravo za plotem byly sádky s pstruhy. Přitékala jim čerstvá voda, hned zase vytékala... ideální... 

Tma byla teda solidní. A to bylo teprve něco po šesté a v tuto roční dobu tu slunko zapadá až něco před devátou (skoro o hodinu později než u nás). Mraky byly šedší a šedší...

Přes město pramen přehrazuje několik vysokých hrází. Vzadu je vidět zvedající se Causse Méjean. Zatímco Florac má nadm. výšku asi 540 m.n.m., tamty skalky nahoře mají 1100... A vlevo od stromu vykukuje věžička zámku, v kterém sídlí správa NP Cévennes.

Na večeři jsme plánovali hrachovku ze sáčku a chtěli jsme ji trochu vylepšit. Takže máslo, cibule a jelikož v Ispagnacu mražený hrášek neměli, zastavili jsme se ještě (těsně před zavíračkou v 19h) v místním obchoďáku. Měli jen kilové balení, nu což. Hrášek je zdravý.

Jakmile jsme dojeli do kempu, začalo pršet. Tak jsme čekali, jestli to trochu poleví. Setmělo se ještě víc (tma byla jak v noci) a začaly padat kroupy. Když ty největší nápory odešly, vrhli jsme se na vaření. Ale to nebyl ještě zábavě konec. Postupně se ozýval hrom, který byl hlasitější a hlasitější, přidal se k tomu blesk a já radši zalezla do auta, připravovala ho na naše spaní vevnitř a těšila se z alespoň částečné Faradayovy kleci – Marek mezitím seděl venku pod dveřmi kufru a na udušené cibulce a hrachu vařil polívku ze sáčku. Vaření bylo nekonečné a bouřka taky. A byla blíž a blíž. Blesky vždy na pár sekund rozjasnily denním světlem celé okolí (takže oslněný člověk pak hodnou chvilku v té tmě nic neviděl) a vzápětí se ozval burácivý hrom, který se hrozivě rozléhal po celém údolí a svou frekvencí roztřásal i naše útroby (To je fakt. Nekecám!). Opravdu perfektní kulisa. My v údolí u řeky (Tarn už je tu o poznání menší), nad námi kopce 1000 m.n.m. a výš...

Teplota 8 °C. Ech.

Až Marek dovařil, sedli jsme si s polívkou do auta, zavřeli se tam, hrnec ještě nechali přiklopený, ať se nám hned nezamlží auto a nahřívali jsme se o něj. Venku diskotéka a metalový koncert dohromady. No nezáviděli jsme skupince jakýchsi turistů, kteří těsně před deštěm dostavěly stany... Tam bych být teď nechtěla.

Trochu vychladlá polívka byla perfektní. Nacpali jsme se k prasknutí, protože kam se zbytkama, přece to nevyhodíme...

Dalším problémem byla návštěva toalet a večerní hygiena. O umývání nádobí nemluvě, ale to by vyřešil déšť. Venku se stále ženili všichni čerti a mě se vážně nechtělo do vzdálených umývárek schovaná pod kovovým hrotem deštníku. To už bych se mohla osprchovat přímo na dešti... Naštěstí si bouřka dala říct a za necelou hodinu s velkým otálením odešla (už jen lilo jako z konve) a tak jsme mohli, stejně jako další polovina kempu, dojít pod deštníkem přes obří kaluže do umývárek. Ještěže se počasí umoudřilo, protože jinak jsme ohledně vyprázdnění začali mít dost kuriózní nápady...

Ale všechno dobře dopadlo, my za stálého bubnování deště usli zdravým najezeným spánkem a v noci jsme dokonce mohli pootevřít i okýnka, protože přestalo pršet. 

Celkem za den: 63 km
Celkem i za předchozí dny: 2044 km

Kam teď?

:: Návrat na celkový itinerář výletu
:: Předchozí den (7. den - pěší Corniches du Méjean)
:: Následující den (9. den - Corniche des Cévennes, La bambouseraie, Nîmes)