Den čtvrtý – pondělí, 30. dubna
:: Avignon, Pont-du-Gard
Vyjeli jsme na trasu v devět hodin, přece jsme na dovolené... Od jihozápadu se postupně nasunovala oblačnost a vítr ustal.
Châteauneuf-du-Pape
Cestou jsme projížděli přes pověstnou
vesnici Châteauneuf-du-Pape. Vlastně jsme se zastavili před ní kouknout
na vinice a samotnou dědinou jsme projeli, i když zachovalé kamenné
centrum lákalo k prohlídce. Někdy příště.
Vesnice (nyní 2 tisíce obyvatel) byla
založena papežem Klementem V., který sídlil v nedalekém Avignonu, ve 14.
století za účelem pěstování vína a díky vínu je Châteauneuf-du-Pape
známé dodnes. Všechna vína, která uzrají na místních vinicích a jsou zde
dále zpracovány nesou označení původu Appellation d'Origine Contrôlée (AOC)
a spolu s velmi malou oblastí, které se název týká šroubuje ceny vína
pěkně vysoko. Na 3 300 hektarech pěstuje povolených 13 odrůd vína
přibližně 300 vinařů.
Vinice nás ovšem značně zaujaly: Zaprvé
výškou samotných vinných keřů. Tak metr maximálně, staré zakroucené
kmeny, často žádné dráty pro vedení větví. A za druhé nás dostala
neuvěřitelná půda, na které rostou. Tedy jestli se tomu dá říci půda.
Kdysi tu Rhôna zanechala po sobě valouny poměrně slušné velikosti.
Některé části vinic byly pokryté souvislou vrstvou těchto vodou omletých
kamenů. Přes den se vyhřejí a v noci sálají naakumulované teplo, což
prý dodává vínu jeho nezaměnitelnou chuť.
Další informace:
- o vesnici (francouzská Wiki)
- o zdejších vínech (taktéž franc. Wiki)
- chateauneuf.com (historie vesnice)
Avignon
V Avignonu jsme zaparkovali na gratuit (zdarma)
parkovišti hned na kraji centra a vyzbrojeni deštníkem (valily se
mraky) jsme se vydali do opevněného města plného křivolakých úzkých
uliček. Šli jsme po jedné z hlavních ulic, ale i tak byla úzká i na
jedno auto, natož autobus, který tudy jezdil, kola, motorky, chodce... Myslím, že můžeme být nakonec rádi, že začlo pršet a všichni někam
zalezli. Na náměstí před papežským palácem se ovšem rozpršelo festovně.
vpravo: Papežský palác z boční uličky...
Skalnatý ostroh nad údolím Rhôny, kde se
Avignon rozkládá, byl osídlen už za Říma. Významu město nabylo až ve
14. století (1309-1377), kdy se stalo sídlem papeže, který byl tehdejším
francouzským králem Filipem IV. Sličným přemístěn z Říma. Celkem se tu
vystřídalo několik papežů a nakonec byl i jeden papež v Římě a jeden v
Avignonu. Jednota se v církvi nastolila až roku 1417, kdy papež
přesídlil zpět do Říma. Samotné město ale patřilo církvi až do
Francouzské revoluce.
Nejvýznamější památkou celého Avignonu
je předevšm zachovalý gotický Papežský palác ze 14. století, který po
Francouzké revoluci sloužil jako vězení a poté ubytovna a Avignonský
most (z 12. století), z kterého ovšem zbyly už jen 4 oblouky (proč, to
pořádně nikdo neví a kolují o něm pouze legendy...). Pozoruhodné jsou
taktéž městské hradby ze 14. století kolem celého, poměrně rozhlehlého,
historického centra.
Město má dnes 90 tisíc obyvatel. Je hlavním městem departmentu Vaucluse a patří do oblasti Provence-Alpes-Cotes d'Azur. Staví tu TGV, přímo do opevněného centra se dá dojet i autobusem nebo si v centru pujčit elektrokolo či se projet v turistickém vláčku.
Prší. Prší na kanál Rhôny (asi jen polovina vody), prší na slavný Avignonský most a na vedlejší město Villeneuve-les-Avignon. A na nás taktéž prší...
Na jednom malém náměstíčku jsme zapadli do hospůdky, vybrali jsme si jedno z plat du jour
(v podstatě takové hotovky, cena se pohybuje v závislosti na počtu
chodů – předkrm, zákusek – nejčastěji však 10-15 euro). Nádivku po
provensálsku (půlka rajčete, půlka cuketky a půlka brambory naplněná
mletým masem a k tomu v mističce zapečená bramborová kaše se sýrem. A
potom jsme ještě přidali palačinku s čokoládou a zavařovanou hruškou.
Mňami. Konečně po dvou dnech teplé jídlo.
Další informace:
- oficiální stránky města,
- obsáhlá francouzská Wikipedie
- Wikipedie pro cestovatele – wikitravel
- plánek města a prospekty ke stažení z turistického centra
- samotné stránky Palais des Papes
Pont-du-Gard
Kromě této známé antické památky jsme
ještě chtěli stihnout poslední prohlídku v jeskyni, kam nám zbývala
dojet ještě poměrně slušná vzdálenost. Bylo rozhodnuto. Pont-du-Gard
narychlo omrknem a valíme dál.
Parkoviště tu bylo placené, však co, jsme tu jen na hodinku, to nebude
taková hrůza. Vzali jsme lísteček, nezbytný deštník a do informačního
centra jsme šli zaplatit parkovné. O co bylo větší naše překvapení, když
po nás paní chtěla dix-huit ("dizuit") euro! Osmnáct! Hned
začala, že v tom máme zahrnutý vchod do muzea a tak podobně. Už jsme
pochopili, proč stály auta i na polní cestě. Ti věděli... 18 euro je na
celé auto, ať v něm přijede kolik chce lidí. My byli jen dva, takže 9
euro za pohled na starý most? A za hodinku zase pryč? A do toho se opět
spustil liják...
To je on... mrak i akvadukt :)
Schovali jsme se pod most a pak že se rychle na něj zaběhneme podívat z vrchu a pak do auta. Vyběhli jsme po chodníku nahoru, jenže v neznačeném terénu jsme snadno odbočili špatným směrem. Snažili jsme se jít po té vyšlapanější cestě. Jenže cesta zabíhala stále nahoru, most už byl pod námi. Na obloze visely mraky z kterých mohlo každou chvíli začít znova cedit a čas, který jsme si na tuto památku vymezili se povážlivě krátil.
Pohled proti proudu řeky Gard (někdy také Gardon)
Dali jsme za to tolik peněz, přece to
nevyhodíme. Do jeskyně půjdeme zítra ráno. A tak už jsme se klidnějším
krokem vrátili na správnou odbočku, pokochali se lehce zarostlým
výhledem zvrchu, obdivovali zbytky akvaduktu v terénu nad mostem a pak
přes něj, kolem starých olivovníků přešli až k muzeu.
Omezené výhledy z vrchu.
Dokonce i počasí se začalo umoudřovat...
Olivovník z roku 908
Interaktivní muzeum ovšem mají udělané
moc hezky. Napřed nastíněné historické pozadí, kam a proč vodu vlastně
vedli a jak celé dílo stavěli. Nástroje, technologický postup, videa,
modely, náčertky... A v šest zavírali, takže jsme na něj měli opět jen
hodinku, i když by se tu dalo strávit daleko víc. Se zahradami (které
jsme později také navštívili), krátkými vycházkovými okruhy po okolí
nebo koupáním kousek od mostu je to místo, kde se dá strávit celý den.
Pont-du-Gard je největší (275 metrů
dlouhou, 50 metrů vysokou, třípatrovou) zachovalou stavbou antického
kanálu, který vedl vodu 50ti kilometrovou trasou od města Uzés do
Nemausus – tehdejší Nîmes (vzdušnou čarou je to jen 20 km). Na své trase
klesl jen 17 výškových metrů a nerovnosti v terénu mu pomáhalo
překonávat několik staveb. Pont-du-Gard je jednou z nich. Voda do Nîmes
od pramene dotekla asi za 27 hodin a za den zásobovala město 20 miliony
litry vody. Kanál v Nemausus ústil do místa s nádrží zvaného Le Castellum divisorium a odtud napájel celé město do četných fontán na ulicích a dvorech domů.
Místo, kde se nachází Pont-du-Gard bylo
osídleno ještě dávno před Římany. V okolí samotného akvaduktu se nachází
několik jeskyní, z nichž nejvýznamnější je jeskyně Salpêtrière, kde
byly nalezeny stopy osídlení už z paleolitu 13-19tis let př.n.l.
Vznik Pont-du-Gard, stejně jako celé
soustavy staveb se datuje do prvního století. Byl postaven z vápencových
bloků bez použití malty. V 18. století byl ke spodnímu patru přistavěn
most, po kterém se dnes mohou pohybovat návštěvníci. V bezprostřední
blízkosti akvaduktu jsou nahoře ve svahu vidět další pozůstatky kanálu.
Po prohlídce muzea jsme strávili příjemnou hodinku procházkou po Mémoires de Garrigue, zahradách s ukázkami typické středomořské krajiny. Každý Čech či Slovák určitě zbystří při slově garrigue.
Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk své druhé příjmení získal po
své francouzské manželce Charlotte, ale netušili jsme, že má i nějaký
význam...
Garrigue jsou planiny na jižním okraji Centrálního Masivu (Massif Central) s typickou vegetací. Samotný název pochází z pre-indoevropských jazyků, kde kar nebo gar znamenalo kámen, skála, což Keltové přeměnili na guarric a v jazyku Occitan (starý románský jazyk Jižní Francie, podobný katalánštině) garric s významem strom ze skály, kterým byl myšlen dub cesmínový,
typický zástupce místního rostlinstva. Porosty trávy, keřů a stromů
jsou něco mezi stepí a lesem. Rostou tu např. jalovec, skalní růže,
zimolezy, dub cesmínovitý, pryšec, tymián a další... Lidé tu časem
vysazovali olivovníky či pásli kozy a ovce.
Mémoires de Garrigue – olivový háj
Mémoires de Garrigue – bylinková zahrádka (vpravo dole je rozmarýn)
Jeskyně Salpêtrière
Platany nesmí chybět...jeskyně je nalevo od fotky
My nakonec strávili na místě 4 hodiny.
Jak jsme později zjistili, u jeskyně byl i Absolon (30. léta 20. století): foto, kde čouhá i kousek Pont-du-Gard
Další informace:
- anglická Wikipedie
- mapka, kudy vedl celý zavlažovací kanál
- stránky o Pont-du-Gard
Večer jsme ještě zblajzli kozí sýr chévre s bagetou a rajčaty (naše každodenní jídlo) a vyrazili do Ganges, kde jsme měli zarezervovaný pokoj v Hotel de la Poste přímo na náměstí (33 euro). Dojeli jsme akorát v devět, vybalili se a ponořili se do snů a hodně měkké postele.
Celkem i za předchozí dny: 1762 km
Kam teď?
:: Návrat na celkový itinerář výletu:: Předchozí den (3. den :: Cesta na jih, Orange)
:: Následující den (5. den :: Grotte des Demoiselles, Cirque de Navacelles, La Couvertoirade)
Žádné komentáře:
Okomentovat