...kterak se konečně počasí umoudřilo a my letošní cíl splnit mohli...
Velká
Fatra nám už hodně dlouho ležela na seznamu míst, které bychom chtěli
navštívit. Jelikož jde o velké hory, netřeba podceňovat počasí jako na
Stražově a proto jsme zvolili taktiku vyčkávání na pěkný víkend.
V pátek jsme se podívali na předpověď – i když program na víkend byl
trochu jiný, nakonec jsme vše přehodnotili a změnili plány vstříc slibné
předpovědi. Ještě jsem stihla vyzvednout narozeninový dárek, který měl
ještě nějaký týden vydržet, ale bez něj by výlet do hor byl o dost těžší
– trekové hůlky.
S proviantem a dary ze zahrádky jsme v pátek vyrazili z Vyškova do
Harmónie. Celou cestu z Brna až k Malým Karpatům nás provázela bouřka.
Liják, blesky, duha, barvy západu slunce z oranžové přes fialovou do
modré... působivé.
Pohled zpátky na Moravu od Perneku – v oranžovém okně mezi deštěm byla vidět i Pálava.
Den první - sobota 20. srpna 2011 - Kremnica
Večer jsme se pobalili a ráno o půl osmé vyráželi na cestu přes Trnavu, Nitru, Žiar nad Hronom a Kremnicu, kde jsme si udělali malou přestávku.
Banické město Kremnica
leží v srdci Kremnických vrchů a prý i Evropy... Historie dýchá na
každém kroku, svým terénem a historií je hodně podobná nedaleké Banské
Štiavnici, jen je tu méně turistů. V sobotní dopoledne působilo město
značně ospale. Když k tomu připočteme rozkopané hlavní náměstí, kde
stejně není moc obchodů...
Vlevo: Hradní kostel je dominantou města
Vpravo: Náměstí se opravuje, takže působilo značně nedodělaným a prázdným dojmem.
Starých domů je v Kremnici spousta
Den první - 20. srpna 2011 - Blatnice, Tlstá a Ostrá
Do Blatnice,
dědiny v ústí Gaderské doliny jsme dojeli po jedenácté, sbalili si
batůžky a vydali se na okruh Tlstá-Ostrá, které sice nepatří do hlavního
hřebene Veľké Fatry, ovšem svým skalnatým charakterem připomíná
především Ostrá Malý Rozsutec v Malé Fatře. Vrcholy se vypínají
v nadmořské výšce 1373 a 1247 m.n.m. nad údolí krásné Gaderské doliny. A
kromě skalek nechybí jeskyně. Blatnice, dědina v ústí Gaderské doliny,
odkud jsme vycházeli má 500 m.n.m., takže převýšení nás čekalo solidní.
Odbočujeme v Gaderské dolině do Vápenné doliny – sem je to po rovince.
Jak odbočujeme z Gaderské doliny, vytáhneme hůlky a v následujícím stoupání je řádně vyzkoušíme.
Čeká nás tu krutý výstup zajímavým terénem plným skalek a jeskyní, takže stoupání je o něco příjemnější
Po hodině výstupu obdivujeme jeskyni Mažarná (něco přes 900 m.n.m. –
takže ještě jednou tolik). Vybaveni vytuněnou baterkou, podnikneme
výpravu i dovnitř. Je tam příjemný chládek.
Jeskyně Mažarná
Pohled do útrob jeskyně.
Kousek za jeskyní nás čeká první ochutnávka výhledu. Celý Turiec (Turčianská dolina) a jižní část Malé Fatry jako na dlani.
Kľak. Ten známe.
Hořeček
A pak další hodina a půl do kopca. Pár místeček s řetězy, cik-cak
cestička lesem, který se postupně snižoval, až ustoupil vrcholovým
loukám.
Turiec a Malá Fatra
Kriváňská Malá Fatra
Na obzoru Kriváňská Malá Fatra, vpravo boční hřeben Veľké Fatry,
úplně vzadu vpravo za kopcem Lysec vykukuje Veľký Choč a pod námi dole
skály nad Gaderskou dolinou. A louka plná hořců.
Výhled na druhou stranu na jih – kopec pod námi je Ostrá, vlevo v
dáli hlavní hřeben (Krížna a Králova studňa). Oblý kopec na obzoru jsou
Kremnické vrchy.
Následuje hodina a čtvrt po zelené. Kousek ještě do kopce na Ľubenou (1414 m.n.m.).
Dole pod námi část Gaderské doliny – Selenec a nahoře hlavní hřeben Veľké Fatry (zleva: Ploská, Suchý vrch, Ostredok – nejvyšší vrchol, Frčkov, Krížna) a mezi Ploskou a Suchým vrchem vykukují Nízké Tatry.
Poté kousek po strmém skalnatém hřebeni, kousek strmým sešupem a pak
už příjemných chodníčkem po zarostlém hřebeni až na Zadnú Ostrú.
Na Zadnej Ostrej – hořeček s Ostredkom.
Ostrá ze Zadnej Ostrej – v pozadí Kľak a úplně vlevo na obzoru
Stražov. Středem vrcholu Ostré je viditelné strmé schodiště s řetězy
vedoucí na vrchol.
Ještě ohlédnutí za hlavním hřebenem z vrcholu Zadná Ostrá. Vedle Ploské se za stromem schovává Borišov.
Na samotný vrchol Ostré vede již zmiňované příkré schodiště, které z
dálky vypadá hrozivě, ale nakonec to nebyl až takový problém, jak jsem
se zprvu obávala. Trochu mi připomíná Malý Rozsutec.
Masiv Tlsté (zalesněný vrchol vpravo je Ľubená)
Z vrcholu – vlevo se táhne skalnatý hřebínek Ostré, vzadu na obzoru potom hlavní hřeben. Nad Blatnickou dolinou se tyčí Drienok.
Z vrcholu Ostré je opravdu impozantní výhled. Vidět je jak celý
Turiec, Malá Fatra, tak i hlavní hřeben Veľké Fatry. A při představě, že
odsud po hlavní hřeben Veľké Fatry je to pořádný kus a že Veľká Fatra
ještě pokračuje kousek na druhou stranu a hlavně na sever... člověk si
hned udělá představu o rozhlehlosti celého území. Nádhera.
Sestup dolů byl zpočátku poměrně ostrý, nicméně poté Konským dolem už
cesta vedla pozvolněji a tento směr můžu vzhledem k mírnějšímu klesání
doporučit. Klesat ten šílený výstup na Tlstú bych asi nechtěla.
Celý výlet podle mapy zabere sice "jen" 6 hodin, ale jelikož výhledy
jsou opravdu kouzelné, je třeba počítat s častými kochačkami.
Za 14 kilometrů jsme nastoupali kolem 900 výškových metrů. Uf.
Pohled nad Blatnicí na oba dnešní vrcholy – vlevo je Tlstá, vpravo Ostrá... Přesně podle jména...
A to jsme ještě nevěděli, co nás dnes čeká.
Rozhodli jsme se ubytovat v kempu v Blatnici, ať to máme blízko. Jako
kemp v pohodě... travička, sprchy, kiosek s nějakým tím smažákem a
českým pivem (Svijany a Primátor), i turistická ubytovna... Horší bylo
obyvatelstvo tohoto kempu. Platili jsme 7,5 euro za 2 lidi, stan a auto.
Stany tam, i s naším, byly 4. Nejhorší problém byly chatky v kterých
byla nastěhovaná nějaká městská omladina, která si evidentně vyjela na
víkend "do přírody". U chatky rozglábené auto a na plno puštěná hudba.
No, mohla by hrát i horší, ale nemusím dodávat, že rytmus písní byl
pravidelný až tak moc, až to nebylo příjemné. Nicméně to chvílema bylo i
vyplé, tak jsme sice nadávali, unavení po cestě, ale byli jsme rádi že
sedíme, máme se kde osprchovat teplou vodou, tak jsme neřešili. Kolem
desáté hudbu opravdu kdosi vypl. Z další chatky sice vyhrávala jiná, ale
nijak nahlas, takže jsme v klidu zaspali. Ovšem o půl druhé nás
probudilo túrování motoru – asi aby nabil baterku a hudba spustila
nanovo.
Je jasné, že takovým lidem nemá smysl cokoliv říkat, jelikož jich za
prvé bylo víc než nás stanařů a hlavně byli opilí a kdovíco ještě...
Po chvíli zoufalého čekání na zázrak a kochání se nádhernou oblohou
jsem zašla za obsluhou kempu (2 slečny a mladík, kteří tam měli své
nalité kamarády), zda by něco nemohli udělat s tou hudbou. Slečna řekla,
že to zařídí a že "sa ospravedlňuje". Nic se však nedělo, tak jsme
sbalili věci a odjeli na druhý konec Blatnice. Já to zapíchla na zadních
sedačkách a Marek venku pod širákem. O půl třetí bylo 8 stupňů, takže
hádám, že k ránu ještě trochu přituhlo, protože nám byla v noci solidní
kosa. Při usínání mi zněla v hlavě jakási písnička, kterou za večer
pouštěli alespoň pětkrát a spřádala jsem plány, kterak jim to oplatit.
Den druhý - neděle 21. srpna 2011 - Necpalská Dolina, Chata pod Borišovom
Ráno jsme se, nevyspalí, zajeli zkulturnit do sprch a na záchod do kempu a mazali odtud pryč se slovy: NEVER EVER. Odplata samozřejmě byla jenom v představách, protože na takovéto věci nemám koule a nervy. A nápad, že bysme jim ráno pustili nahlas nějakou prima hudbu – třeba Tabulaturu (středověké písně hrané na původní nástoje), nás přešel jakmile jsme přijížděli ke kempu a otevřenými okýnky k nás přiletěly něžné tóny disca. Jen nechápu ty ostatní ve stanech, jak mohli přežít.
Jakože kemp je v pohodě, ale to, že si vedení nedokáže udržet v kempu
klid znamená, že si neudrží ani solidní klientelu. Problémoví a
bezohlední návštěvníci sem jezdit budou, protože ti si pohodlí udělají
na úkor ostatních všude.
Takže příště zkoušíme jiný kemp. Naštěstí jich je v okolí víc.
Ještě před návštěvou kempu jsme navštívili zdejší Rozličný Tovar a
koupili chleba – měli poslední. Můžeme být rádi, že měli v neděli
dopoledne otevřeno – asi kvůli zapomnětlivým turistům...
Ráno na louce, kterou jsme použili jako nouzové útočiště na noc. Podzim je za dveřmi – a to jsou konečně letní dny...
Náš další plán spočíval ve výstupu na Chatu pod Borišovom, kde jsme
plánovali přenocovat. Číslo jsme měli staré, v kempu v Blatnici
(nečekaně) nevěděli, tak jsme využili rodiče na telefonu a přes sms si
zamluvili nocleh (7 euro za osobu ve spacáku)
Nahoru jsme se rozhodli dostat se Necpalskou dolinou, což znamenalo
se do Necpal přiblížit. Autobus jel v 8.43 a pak až 12.43. Jelikož jsme
byli značně zlomení po dnešní noci-nenoci, ranní jsme neměli šanci
stihnout. A tak jsme chvilku spočinuli v autě, najedli se, pobalili, a
najednou bylo půl jedné...
Autobus bohužel jel jen do Folkušové – dědina mezi Blatnicí a
Necpalmi, ale každý kilometr dobrý. Silnice mezi Folkušovou a Necpalmi
je neprůjezdná kvůli sesuvu půdy nad Necpalmi (neoficiálně se ale projet
dá), takže kolem nás alespoň nejezdí auta. Sice do nás (v jednu
hodinu...) pere slunko, ale zase máme krásné výhledy na Malou Fatru. A
viditelnost je dnes lepší než včera.
Kriváňská Malá Fatra (Suchý vrch, Malý, Velký Kriváň, Chleb a
Rozsutec je schovaný za Stohom úplně vpravo). Dole pod námi Necpaly.
Ranogotický kostolík s vzácnými freskami. Přestavovaný... a kravičky..
Jeden ze čtyř!! Necpalských kaštielov (zámečků) – tento je zrovna nejstarší, renesanční.
Nicméně pokračujeme dál Necpalskou dolinou, kde se co chvilka válí u
vody rodinka na pikniku. Necpalskou dolinou se evidentně dá autem dojet
poměrně daleko – provoz je tu slušný. Ke konci doliny se nachází několik
vodopádů na bočních přítocích Necpalského potoka. V údolí rostou
poměrně hojně i vzácné bramboříky, ale jelikož sotva jdu, kytičky mě
nechávají chladnou, jen po nich koukám a odevzdaně šlapu.
Vodopád Revúcký mlýn – asi 4 metry vysoký.
Postupně stoupáme výš a výš až k rozcestí Hornoborišovské doliny trvá
procházka Necpalskou dolinou 3,5 hodiny. Je to sice pozvolné, ale po
včerejším výletu, s větším batohem a hlavně po poloprobdělé noci jsem se
stále nemohla dostat do pracovního tempa.
Začátek výstupu příkrou dolinou mě ale probral. Cestička se opět
vinula ve skalnatém svahu, lesem, udržovaná, s občasnými schodky, které
jsou ovšem koncipovány na obry...Na chatu slibovali hodinu, tak to se dá
vydržet.
Jakmile vystoupáme z lesa, oddychujeme a kocháme se výhledy v zapadajícím slunci.
Ploská a Ostredok v pozadí a červená zem na pastvině.
Potom už jen průchod malým lesíkem a před námi je vytoužená Chata.
Hurá. Ještě než se ubytujeme a najíme, využívám posledních paprsků
slunce a fotím. Výstup na Borišov necháme na jindy. Nejsme tu naposledy,
tak ať máme ještě co objevovat.
Výhled od chaty. První vrcholek bočního hřebene Šoproň a nasvětlená Ploská.
Na večeři si dáme výbornou zelňačku, kofolu a pivo. Mňam. Chvilku
posedíme a jdeme spát. Zítra vyrážíme brzo, jelikož nás čeká dlouhá
trasa, namáhavý sestup a cesta domů.
Sedmnáct kilometrů a pořád do kopce. Výškový rozdíl "jen" 800 m.
Chata pod Borišovom má 1300 m.n.m. Ale dle výškového profilu trasy jde
vidět, že stoupání nebylo zdaleka tak vražedné, jako včera.
Den třetí - pondělí 22. srpna 2011 - Ostredok, Gaderská dolina
Ráno se vzbudím s východem slunce. Chvilku ležím a kolem půl osmé se přesuneme ven, kde posnídám, hraju si chvilku s místním vlčákem, který mi neustále nosí na lavečku kámen a z letu ho chytá rovnou do pusy. Potom radši přinese klacek. Poslouchá na slovo: "Pusti, sadni, čakaj..." Tomu se říká vychovaný pes.
Je tu krásně, avšak musíme vyrazit. Ploskou obcházíme. Tu si opět
necháme na jindy. Dnešní viditelnost už není taková jako včera a podle
předpovědi se má odpoledne přihnat nějaká oblačnost, tak raději moc
nelelkujeme. S bouřkami máme své zkušenosti... Cestou obdivuju hořec
brvitý, ale nechce se mi zastavovat a vytahovat foťák, tak že ho vyfotím
později, ale později už na něj nenarazím... všude jen hořec tolitovitý.
Ohlédnutí za chatou a vrcholem Borišova.
Traverz kolem Ploské. Příjemná procházka s rozhledy do Necpalské doliny.
Ploská už z druhé strany. Kolem cinkají ovečky. Tomu říkám pondělní šichta...
Pohled dopředu. Suchý vrch a vzadu za holým kopcem skrytý Ostredok. Cíl dnešní trasy. Slunko nemilosrdně praží.
Když jsme se vyškrábali kolem Suchého vrchu sem, myslela jsem, že
Ostredok je kopec před námi. Omyl, je to ten vzadu... Úplně vpravo
strakatý Borišov.
Na hřebeni ale naštěstí fouká příjemný větřík, takže se dá přežít i
ranní výheň. Obzor se mlží, Malá Fatra už není skoro vidět. Nízké Tatry
na druhé straně se ztrácí pod záplavou dopoledního ostrého slunce.
Na Tlsté a Ostré se zachytily mraky jdoucí od západu.
Valící se oblačnost z Turca nás trochu děsí, ale zatím to nevypadá nijak vážně.
Při stoupání na Ostredok (1592 m.n.m.), nejvyšší vrchol Veľké Fatry,
si říkám, že je to poslední stoupání tohoto výletu. Hůlky jsou, tak jako
předchozí dny, neocenitelným pomocníkem jak při stoupání i klesání.
Nebýt nich, lezla bych do kopce ještě teď.
Výhled z Ostredku na východní stranu. Vpravo pokračuje hřeben
přes Frčkov na Krížnu vlevo klesá a dělí se na dva dílčí hřebeny
oddělené Lubochnanskou dolinou. A před námi v dáli Nízké Tatry.
Posvačíme šopský salát – přece ty okurky, rajčata, papriky a balkánský sýr nepotáhnem zbytečně. Akorát lžičky jsme nevzali...
Lítá tu spousta roztodivných much, takže na každé fotce mám aspoň tři černé tečky :)
Pohled směrem na západ. Malá Fatra není vidět, viditelnost se
kazí. Nejvyšší kopec v pozadí je Tlstá, vlevo od ní Ostrá. Vpravo od
Tlstej je kotlina Gaderské doliny a za skalnatým kopcem vpravo od ní
Necpalská dolina... Tímto směrem – ke skalnatému ostrohu pod námi –
scházíme dolů.
Půlhodinku nahoře strávíme. Na celém hřebeni, kromě bači a oveček u
Ploské, ani noha. Vydáme se pomalu na dlouhý a namáhavý sestup.
Ohlédnutí na Ostredok.
Borišov z boku. Chata je schovaná za lesem vpravo dole.
Tlstá stále stejně daleko. Už scházíme do Gaderské doliny.
V Gaderské dolině už pár lidí potkáme, ale zadním konci jen asi 2
nebo 3 cyklisty a pár dělníků opravujících střechu na horárni. Naštěstí
ani medvěda jsme nepotkali...
Vlevo: Vrchní tok Gaderského potoka v Dedošovej dolině
Vpravo: Už trochu níž po proudu, vody z četných přítoků přibývá.
Kytky nyní uznávám jen takové, ke kterým se nemusím ohýbat – zvonek okrouhlolistý
V Gaderské dolině obdivujeme jak vodní tok plný peřejek, tak občasné
výhledy nad sklaliska, které často vybíhají rovnou z vody a tvoří
několik desítek metrů vysoké stěny.
Kousek před civilizovanějším úsekem zřídil místní klub důchodců odpočívadlo plné mlýnků...
Před Blatnicí míjíme stejnojmenný hrad. Ten si necháme na příště. Máme toho plné... nohy...
Celý výlet měřil asi 22 km. Převážně z kopce – Z Chaty pod Borišovom
jsme na Ostredok nastoupali "jen" 292 m. Ale zase jsme dali 1100 metrů
dolů.
V nohách máme každopádně pěkný kus cesty za celé tři dny. Pálící
slunce tomu nepřidalo a probdělá sobotní noc už vůbec. Avšak výlet to
byl úžasný a už se těším, až se zase na Veľkou Fatru vrátíme. Veľká se
nejmenuje proto, že by byla vyšší, ale že je opravdu větší. Na hřebenu
vám dojde rozhlehlost celého masivu. Že kam se podíváte, vidíte hory.
Turistů tu nechodí tolik jako v Kriváňské Malé Fatře a to je vlastně
dobře. Víc si tu krásu člověk vychutná...
Žádné komentáře:
Okomentovat