...leží posledních
pár opuštěných městeček a vesnic u hranic s polskem. A my se vypravili
do jedné s názvem Černá Voda. Kluci na kolech na single-traily a my holky pěší po blízkém okolí.
Vyrazili jsme o čtvrt na osm z Brna, zastavili se ve Vyškově pro
další náklad a kolem jedenácté jsme se ubytovávali v zamluveném mobilheimu
za 307 Kč i se vzdušným – na víc nocí je to levnější. Mobilheim je pro
šest lidí, je malý, ale účelně zařízení, najdete tu vše potřebné, jen v
noci je tam zima a přes den vedro.
Po ubytování se naše cesty genderově rozdělily – kluci vyrazili plni
nadšení a sil do kopců a my jsme začaly obědem v nedalekém hotelu Černá
Voda. Uzená rolka se špenátem a bramborovým knedlíkem za 80 Kč a nemohla
jsem se pohnout ani to už dojíst.
Poté jsme se vydaly na cestu přes dědinu až k informačnímu centru,
které je tedy vybaveno převážně pro cyklisty – i půjčovna tu je, takže
se nemusíte vůbec starat. Zjistily jsme, že sice v Černé Vodě jsou asi
tři obchůdky ale zavírají v sobotu v 11h a jen jeden má otevřeno mezi
9-10h v neděli – ten s orion hvězdou v okně u informačního centra.
A tak jsme vyrazili po zelené směr Kaltenštejn (Hradisko) – místní zřícenina 2 km od dědiny.
Cesta vedla po silničce po louce, kde neskutečně pražilo slunko. Až jsme se blížily k hradu, přibývalo polehoučku stínu.
Pastviny nad Černou Vodou.
Největší stoupání k hradu už vedlo lesem... jestli se tomu dá říkat stoupání. Kopeček na kterém hrad stojí není nijak výrazný...
Barvy bukového lesa...
Okruh kolem hradu pro nadšené cyklisty...
Nejzachovalejší část hradu, který byl v roce 1505 rozstřílen, je bergfritová věž se 4 metrovými stěnami.
vlevo: bergfrit zespodu
vpravo: bergfrit zevnitř
Z hradu jsme se vydali po červené cestičkami skrz pastviny, meze a
lesíčky až k lomu Rampa (asi 2km), kde jsme se těšily na koupačku.
Lom Rampa v kterém se normálně dá koupat, jen teď byl pěkně
zelený a plaval na něm bílý povlak – později jsme se v informačním
středisku dozvěděli, že je to povápněno kvůli sinicím. Stejně bysme do
toho nevlezly...
Když jsme před šestou dorazily k mobilheimu a otevřely, málem jsme se
rozpustily jen závanem horkého vzduchu. Celý den do něj peče slunce,
ale jak se sluníčko postupně klonilo k západu, příjemně se ochlazovalo a
louka se zalila tím pravým oranžovým podvečerním světlem.
Zbytky po pampelišce – druhé kolo letos, nebo ještě nějaká opožděná?
Kluci dojeli z kol s rozporuplnými pocity. Jelikož chytráci akčně
vyrazili na pokročilejší obtížnost (Stezky pod Sokolím vrchem) spíš víc
nadávali, než se jim to líbilo... Na tyto stezky už to chce mít nějakou
techniku a hravého ducha...
V neděli ráno jsme s Verčou opět vyrazily na sólo výlet. Tentokrát busem do Jeseníku
a pak nahoru do lázní a obejít nějaké ty pramínky. Kluci, poučeni ze
včera, vyrazili s obavami na trail podél Černého potoka – pro
začátečníky.
Cestou jsme přestupovaly v Žulové, odkud řídila autobus mladá milá
blondýnka, která mohla být klidně i mladší než my. Ale narozdíl od pána
řidiče neřezala tolik zatáčky a jela úplně v pohodičce.
Náměstí v Jeseníku – radnice
Náměstí v Jeseníku – žába na prameni (a ještěrka) :)
Ranogotická vodní tvrz přestavěná na renesanční zámek
A pak po modré nahoru do lázní. Výstup to byl slušný. Musely jsme
nastoupat 170 výškových metrů, takže 1,6 km úsek byl pořád pěkně do
kopce. A Verča teď dýchá za dvě, takže jsme se často kochaly výhledy na
Jeseník a rozhlednu Zlatý Chlum na protějším kopci. Ještěže cesta vedla
ve stínu.
Sláva. Blížíme se do lázní...
Kolonáda
Maďarský pomník – byl tu ještě český a polský, ale lvíček byl nejhezčí :)
Hudební altán naproti hlavní budově
Vlevo: Hlavní budova Priessnitzových lázní
Vpravo: Fontánka
Po obědě v Hradní restauraci s otravnými vosami, které se klidně
usadily na jídle a odmítaly odletět, jsme vyrazily na pouť po blízkých
pramenech, které nejsou moc do kopce či z kopce. Zastavily jsme se ale
hned na začátku v Balneoparku.
Zdarma si tu můžete vyzkoušet procedury, které tolik proslavily
zakladatele těchto lázní – Vincenze Priessnitze. On sám se o léčivých
účincích zdejší vody dozvěděl velmi zajímavým způsobem. Prý jednoho dne,
ještě jako malý chlapec, viděl v lese zraněnou srnu, jak si postiženou
nohu namáčí do pramene. A za pár dní už ji viděl běhat zdravou, jako by
se jí nic nestalo. Zda šlo o stejnou srnu se neuvádí :) Také se prý sám
léčil ze svého těžkého zranění, kdy měl pohmožděných několik žeber...
Nicméně jsme vyzkoušely několik procedur – Priessnitzovu lavičku,
koupel nohou s akupresurou, i ruce jsme namočily, ale vydržet se to dalo
jen asi 5 sekund, pak začaly nohy bolet. Někteří otužilci tam vydrželi
klidně několik minut. Klobouk dolů. Máme ještě co trénovat... Lidí tu
bylo opravdu hodně. Posedávali ve vodě a slunili se na četných dřevěných
rampách rozestavěných ve svahu u procedur.
Vlevo: pod potůčkem ve svahu je postavena replika původních Priessnitzových sprch – nadšenců tam bylo dost. Brrr...
Vpravo: Původní Žofiin pramen opuštěn – za minulého režimu postaven nový, aktuální, Slovanský...
Cestou k Bezručovu prameni
Nad lázněmi je loučka s krásným výhledem na Jeseníky – Praděd, Keprník, Šerák a Obří skály jako na dlani. Louku doplňují roztodivné kamenné skulptury. Co tím chtěl sochař říci?
Posledním navštíveným pramenem bylo Polské źródlo – četly jsme to žrádlo :)
Pramenů je kolem Lázní Jeseník nespočet – však se také místní 991
m.n.m. vysoký vrch (samotné lázně mají asi 600 m.n.m), který se nad
lázněmi vypíná, jmenuje Studniční.
Voda v pramenech byla příjemně studená a dobrá – žádná sycená,
vajíčková, železitá hnuska. Normální voda ze studánky. Tady jde vidět,
že Priessnitz měl pod čepicí. Nepotřeboval ani žádnou speciální vodu,
aby z lázní udělal dobrý kšeft. Ale faktem je, že otužování je opravdu
zdravé.
Kluci pro nás přijeli už s lepší náladou. Trail kolem Černého potoka
si dali hned dvakrát, protože tohle už byla cestička, ne samej šutr.
Takže rada: nepřeceňujte se a opravdu raději začněte s těmi jednoduchými
a než vjedete na pokročilejší, radši si pusťte pro informaci nějaké
video na YouTube – jsou jich tam mraky.
V mísním kraji je toho spousta zajímavého. Ani nemusíte nahoru na
hřeben Jeseníků. Rychlebské hory není jen tento masiv, ale ještě dál na
sever v okolí Javorníku, v samém cípu České republiky. V okolí Jeseníku
jsou dvě jeskyně – Na Špičáku, Na Pomezí.
Kousek je to na Rejvíz, na druhou stranu Nýznerovské vodopády, a
spoustu dalšího... Takže věřím, že se sem brzo pojedeme podívat (a i s
mým kolem, abych si trail kolem Černého potoka projela taky) :)
Žádné komentáře:
Okomentovat