Po rychlé domluvě s děckama ve škole jsme ve čtvrtek po obědě krátce
podiskutovali nad trasou a vyrazili jsme busem do Vranova. Pálící slunce
slibovalo, že se zaručeně zapotíme, ale vzhledem k tomu, že velká část
trasy vedla lesem a víceméně po rovině, nebylo se čeho bát.
Ve
Vranově jsme s natěšeni lehce zdolali dlouhé schody k Paulánskému
klášteru. Přes nádvoří a zadní kapli jsme prošli až do hlavního kostela
Nanebevzetí Panny Marie a chvilku zde setrvali, protože chládek ve staré
kamenné budově byl opravdu příjemný.
vlevo: Pohled na věž kostela z nádvoří kláštera
vpravo: Hrobka Lichtenštejnů ze začátku 19. století
Před
dveřmi kostela nás starší paní v maskáčovém oblečení a přibližně s
třemi zuby požádala, zda by jsme neměli dvacku. Prý na autobus. Že z
Brna sem jezdí zadara, protože nemusí ukazovat kam až má zaplaceno (je
to sem 3 zóny, z toho dvě 100 a 101 – tedy Brno-město). Zpátky už to
řidič kontroluje, takže potřebuje na lístek. Už nevím, nějak mi uteklo,
proč ty peníze vlastně nemá... Milošek se hned pohotově zeptal, jestli
neví víc tady o tom klášteře, tak nám povídala něco o Kateřině ze
Šebrova, o Lichtenštejnech, kteří tu mají hrobku a o tom, že vlevo jsou
sestry a vpravo bratři. Takže si vlastně zahrála na takovou
průvodkyni...
Kolem hrobky Lichtenštejnů jsme klášter obešli a
vydali se zpátky dolů a pak zase nahoru po značce směr Babí lom. Kolem
pozemku, kde hlídala „ostrá fena", jak upozorňovala cedule, kolem
třešní, borůvek a lesních malin, kolem lesní školky a „Lelkovadla" až na
hřeben.
Zašli jsme se podívat i na starou rozhlednu, abychom
zjistili, že se na nás ženou nějaké podezřele šedé mraky a ten rachot
bude fakt hrom.
Skála na které stávala stará rozhledna
A
tak jsme se rychle vydali po krásném skalnatém hřebenu směr rozhledna.
Jenže mrak byl rychlejší a tak nejdříve řídké kapání přešlo v docela
slušný liják. A zrovna tom nejhezčím úseku, kde by se člověk radši
kochal a fotil a užíval si to. Můžeme děkovat geologickému podloží, že
to byl slepenec, jelikož namočený sice klouzal, ale ne tolik – jen o pár
kilometrů vedle je už vápenec Moravského krasu a po tom by se nám šlo
rozhodně hůř.
V místnosti pod rozhlednou, kde straší, jsme ještě
spolu s nějakými boulderisty přečkali déšť. Prý obuli lezečky a začalo
pršet... opravdu si to déšť načasoval.
Když už mrak přešel,
vylezli jsme nahoru, pokochali se, pofotili a zhodnotili, že další mrak,
který se na nás valil od Tišnova nechceme potkat, tak jsme to vzali
dolů do Lelekovic. Přece jen je to z kopce a kousek.
Pohled směrem k Tišnovu a Kuřimi
Tam jsme si dali kofolku – myslím, že opět trochu sprchlo – a vydali jsme se po červené kolem Ponávky do Mokré Hory.
Vody
mnoho neteklo, ale chodníček vinoucí se lesem, kolem rybníčků a podél
starého náspu železnice byl sympatický... příjemných 5 km.
Jeden
z mnoha rybníků na Ponávce – všechny byly chovné a rybkami se to tam
jen hemžilo. Údolím kromě červené značky vede i „naučná stezka Zdraví".
V
Mokré Hoře nám jel za čtvrt hodiny bus a už jsme byli v zóně 101... do
Krpole na nádraží to tu mají 10 minut, za kopečkem Glóbus a svatý klid
tu je... Moc sympatické místo na bydlení.
...a sympatický výlet. Příště zas a doufám, že už bez deště, abychom si mohli lépe hřeben užít.
Na Babím lomu už jsem letos jednou byla: Duben 2010
Žádné komentáře:
Okomentovat