Dopoledne jsme vyrazili na nákupy a odpoledne Marek nové boty vyzkoušel v terénu.
Startovali
jsme v Lelekovicích – ovšem oříškem bylo se tam dostat – vtipně jsme
vyjeli ve tři hodiny – pátek – a vtipně přes město. Ehm. Zastavili jsme
se ještě u mě ve škole, kde jsem si konečně odvezla z kanclu brusle –
led už roztál no :). Nějak jsme přejeli sjezd z obchvatu (mou vinou...
ale já se řídila přesně podle mapy...), takže nás to nasměrovalo na
Kuřim, kde byla pěkná kolona. Tak jsme se nadrzo otočili.
V
Lelekovicích jsme zastavili na návsi. Zanechali tam auto a vyrazili jsme
nahoru na rozhlednu. Po cestě jsme se pěkně zahřáli a ani jsme se
nenadáli a byli jsme nahoře.
vlevo: Ještě pár kroků
vpravo: Odměna v podobě pohledu na Brno. V pozadí se tyčí Pálava. Vepředu jsou Lelekovice.
Viditelnost
byla po nočním dešti poměrně dobrá, ale to zábradlí. To zábradlí...
Rozhledna je úžasná, ale má příliš nízké zábradlí. Na spodním ochozu mi
to ještě nedělalo takové problémy, ale nahoře jsem usoudila, že nejlíp
mi bude namotaná na tyč uprostřed u schodů. Nakonec jsem se trochu
osmělila a pro pózování se jsem o zábradlí i lehce opřela.
Rozhledna
Babí lom se nachází v nadmořské výšce 521 m.n.m. Do začátku 2. světové
války zde stával zastřešený altán – vyhlídka. V roce 1961 byla otevřena
nová rozhledna – všechen materiál se musel po kamenech vynosit nahoru.
Až
jsme se náležitě pokochali výhledy na Vranov, Kojál, Brno, Květnici,
Klucaninu, Hády... zkrátka na celé širé okolí, následoval krásný
skalnatý hřeben z rudofialových pískovců a slepenců se suchými
pokroucenými borovicemi a mnoha výhledy.
vlevo: schody ve skále byly vážně impozantní.
vpravo: Na téhle skále stávala stará rozhledna – mě to připadá jako zakletý zámek jako z pohádky :)
Podívali
jsme se i ke staré rozhledně, která stávala v severní části hřebene už
od devatenáctého století. Krásně místní kouzlo vystihuje příspěvek z
1.2.1884 ve Vídeňském zpravodaji esterreichische Touristen Zeitung:
"Zatímco dříve pouze zkušený, lezecky zdatný turista mohl podniknouti na
vrcholky pilovitě utvářeného hřebene, dnes i nejněžnější dámská nožka
je s to kráčet na vrcholek hory a nejkrásnější a nejbázlivější oči mohou
klidně a bez obav hledět do strašlivé hlubiny." O dvacet let později tu
prý už stála rozhledna.
Kolem Lelekovadla jsme se vydali do Vranova, kde jsme si vyšlápli ke klášteru. Zrovna byla v kostele velkopáteční omša, takže všude bylo spoustu aut. Opět mi chvilku stávkovaly baterky, ale stejně už se začalo stmívat.
Vranovský kostel a klášter.
Borovice se mi líbila tak, že jsem ji projistotu vyfotila z obou stran :)
Sbírka kostelních dveří
Pod kostelem
Původně jsme to chtěli vzít busem do Lelekovic, ale jelikož už žádný po sedmé v pátek nejel, vyrazili jsme přes les pěšky.
Po výletě jsme se ještě zastavili u Martina v práci, takže jsme v deset dojeli domů a rovnou šli spat.
Boty prý dobrý... aby ne, za ty prachy.
Na Babí lom se musíme jít podívat někdy, až budou stromy olistěné, protože bude mít skalnatý hřeben úplně jiný rozměr. Tak těši :)
Žádné komentáře:
Okomentovat