Kutná Hora a Jakub

Kde jinde přežít vedra než za chladnými zdmi historických budov...

V úterý jsme trávili den kolem Sázavy a ve středu už jsme se přesouvali zase zpět, jen jsme si udělali "malou" zajížďku.

Ve středu ráno jsme si taky nemohli přispat, protože jsme museli pokoj vystěhovat do 10 hodin. V ledničce jsme měli ještě nějaký proviant na cestu, ale zelenina bohužel zmrzla. Tuto noc jsme nebyli v zámečku sami a někdo, kdo ráno odjížděl před námi, evidentně na noc „osolil“ ledničku a pak ji zase stáhl, protože včera jsme rozhodně nic zmrzlého neměli. Takže děkujeme. Okurka, jarní cibulka a mrkev letěly do koše...

Podívali jsme se ještě do muzea krojů. Mají jich tam opravdu spoustu – z celé České republiky. A ač nám z tolika oblečení oči přecházely, nějaké základní rozdíly mezi jednotlivými oblastmi byly poznat. 

Bývalé stáje opraveny na muzeum s kroji z celých Čech a Moravy. Klečící socha v popředí se rukou dotýká velmi tenké vrstvy vody, která pomalu vyvěrá na plytkou desku a vlastně nikam neodtéká - odpařuje se. Vrstva vody má asi jen centimetr, možná ani ne a je oblepená včelami, které se sem chodí napít.

 

 

 Zámeček, tu jsme byli ubytovaní. Sympatické místo.

Vyrazili jsme do Kutné Hory. Byli jsme tu před lety, ale tenkrát jsme v podstatě město jen tak "proběhli". Samozřejmě, že jsme tehdy byli v chrámu sv. Barbory (to je Kutnohorský hlavní tahák), v Sedlecké kostnici (té je věnováno všude až moc velké pozornosti, kterou si až tak nezaslouží – za mě jsou v Kutné Hoře opravdu zajímavější místa) a Santiniho kostele (ten byl blízko kostnice a je opravdu impozantní) a taky v muzeu cigaret Phillip Morris (vstupné bylo zdarma, tak proč ne? :) ). Ale Kutná Hora skrývá i spoustu dalších, zajímavějších, pokladů.

Přicházíme od řeky Vrchlice. Pod městem se tu nachází sympaticky opravený park. Kostel sv. Jakuba je vidět odevšud.

 

 Chrám sv. Barbory, Kutnohorský "highlight" a jezuitská kolej.

 

 Obcházíme ho ze všech stran

 

 Výhledy na město s vinicemi v popředí.

 

 Naposledy procházíme kolem

 

 

 Kaple Božího těla

 

 Vracíme se do města. Slunko nemilosrdně praží.

 

Kolem Barbory jsme se tentokrát jen prošli a radši se zašili do muzea stříbra. Zatímco na zážitkovou trasu chodila jedna školní výprava za druhou, tuto expozici v krásných starých prostorách Hrádku, jsme měli skoro jen pro sebe.

 

A že bylo na co se dívat. Nejen, že se tu dozvíte spoustu důležitých informací o historii města a těžbě stříbra, navíc vše v krásných starých prostorách.

Výhled k Barboře z Hrádku, kde se nachází muzeum stříbra.

 

 Strop v rohové místnosti zdobí staré fresky

 

 Velký sál s krásným malovaným stropem.

Prošli jsme si město, nakoukli do impozantního gotického chrámu sv. Jakuba a nakonec skončili ve Vlašském domě, kde jsme si prošli se zapálenou průvodkyní jak Královský palác, tak expozici Mincovny, ať se držíme tématu. Proto je vlastně i Kutná Hora město s takovým velkým centrem. I když počtem obyvatel je velká jako Vyškov, ve středověku bylo jednu dobu i největší a nejbohatší město Českých zemí. Aby ne, když odtud pocházelo nejvíc stříbra z celé Evropy.

A trochu jsme muzea ve starých budovách volili i proto, že tam byl božský chládek. Venku už se léto hlásí.

Historické centrum města je rozhlehlé. A o víkendu ho čeká průvod stříbra - viz značka vpravo dole.

 

 Kostel sv. Jakuba je opravdu impozantní

 

 Interiér kostela

 

V Kutné Hoře je každopádně kostelů hodně. A většina z nich je hodně starých. Což taktéž jen podporuje jeho významnou roli v historii.

Na nádvoří Vlašského dvora. Lípy povyrostly oproti naší poslední návštěvě.

 

 Původní část Vlašského dvora - královský palác. Většina celého dvora je dostavěná v 19. století.

 

Ve Vlašském domě byla mincovna založena roku 1300 Václavem II. Všechno stříbro nakonec končilo tu a razily se z něj mince - tzv. pražské groše. Václav IV. si místo oblíbil a nechal si tu postavit i královský palác. Ve zdejších prostorách se událo i několik historických událostí - podpis dekretu kutnohorského, zvolení Vladislava Jagellonského králem a další. 

 

A proč vlastně "vlašský"? Vlašský znamená italský. Václav II. si sem z Itálie povolal posily, aby mu pomohli s mincovní reformou.

 

Portál dveří v královském paláci Vlašského dvora

 

Kutná Hora stojí celá na skále a je provrtaná štolami. Napřed tu totiž lidé vyhloubili stříbrné doly, u kterých si stavěli domy a postupně se město zalidňovalo. Není tedy divu, že tu moc vody neměli a ve městě tak musely být veřejné kašny.

 

Dochovaná gotická kašna. Navrhnul ji stejný stavitel jako chrám sv. Barbory. Jen škoda – na takovém náměstí, obkolesená cestami a auty moc nevynikne. Vevnitř byla voda (nyní jen beton) a vytékala na druhé straně.

 

 Kamenný dům

 

 Morový sloup a jeden historický dům vedle druhého. A sv. Jakub vykukuje.

 

 Tenhle dům nás zaujal svou křivou zdí. Křivě má posazena dolní i horní okna. Jak to vypadá uvnitř?

Vila Aloise Horáčka

 

Dům U Jelena. Jmenuje se tak i ulice. Z druhé strany rohu je taky.

Na oběd jsme se zastavili do příjemné restaurace Čtyři sestry, která byla od Vlašského dvora jen přes ulici.

Jeden z důvodů proč jsme se ke Kutné Hoře vůbec vydali byla i nedaleká vesnice Jakub, kde se nachází velmi zachovalý románský kostelík. Škoda, že jsme už nestihli prohlídku, ale i takto od brány byl impozantní. Jen ty dozrávající bílé moruše. Pěkné, ale sladké. A lepivé. Takže když Markovi zaschly na sandálech, nemohl se odlepit od pedálů v autě :).

Románský kostel sv. Jakuba

 

 

Ceněné jsou zejména unikátní románské plastiky.

Nedaleký Malín s 2 románskými kostelíky (ale už přestavěnými) si necháme na jindy.

A pak už zpátky na chalupu. Půl cesty jsme jeli pod okrajem bouřky, pršelo a tak jsme ani nemohli pořádně vyvětrat ten horký vzduch, který nám v autě zůstal.

Konvekce po cestě

Na chalupě jsme ještě stihli naše, kteří přijeli v pondělí po našem odjezdu.