Štěpánov nad Svratkou a okolí

naučná stezka kolem Svratky a skrz prudké kopce Svratecké hornatiny

Naše letošní dovolená je taková dost nahodilá a na poslední chvíli. Včera jsme si domluvili, že se o víkendu zastavíme u kamarádů v Českém Krumlově a pátek jsme měli tudíž volný. Jelikož k večeru strašili silnými bouřkami, naplánovala jsem menší výlet po trochu vzdálenějším okolí. Přes Štěpánov nad Svratkou jezdíme na chalupu pravidelně a zdejší strmé kopce vypínající se nad řekou se mi vždycky líbily. Našla jsem na mapě sympatický okruh naučného chodníku a vydali jsme se ho prozkoumat.

Z domu jsme tradičně vyráželi v jedenáct. Jak jinak. Ale zase, proč si neudělat hezké ráno.

Vedro bylo zase otřesné. Jakoby včerejší chladný den, kdy jsem chodila ve svetru, ani nebyl. 

Ve Štěpánově jsme zaparkovali u hřiště a pak kousek po silnici jsme se vydali proti proudu Svratky, do Švařce.

Jakým bylo naše překvapení, když jsme hned na dalším panelu stezky zjistili, že i tu byly stříbrné doly. Že tehdy, když je našli v Jihlavě a u Havlíčkova Brodu, hledali prospektoři všude možně. A i tu se něco našlo a trochu těžilo. Hledali další Kutnou Horu.

Svratka je sice taky do hněda, ale oproti Sázavě je vidět na dno.

Zašli jsme se podívat i ke kryté lávce, podobné jako v Černvíru. Má novou střechu ze štípaných šindelů.

Lávka ve Švařci 

Ve Švařci se nachází i další stará památka na těžařskou historii – románská kaple Nejsvětější Trojice. Leží mimo vesnici a byla postavena německými horníky, kteří sem přišli pracovat do dolů. Proto má i jiné uspořádání, než je u okolních, podobně starých staveb běžné (Vítochov apod.). Dnes už románskou historii připomíná jen okno na východní straně kostela.

Kaple Nejsvětější Trojice ve Švařci

 

 Původní okno. Prý tu byly netradičně hned tři vedle sebe (naznačeno v omítce).

Příjemné místo a aspoň trochu chládku.

Nad kostelíkem se rozprostírá NPP Švařec, kde roste teplomilná květena včetně orchidejí, ale v tom vedru a pařáku se nám rozhodně nechtělo lézt na slunnou stráň. Měli jsme co dělat, abychom vysupěli nahoru po silničce v příjemném stínu lesa. I tak chystající se fronta byla cítit. Čím jsem starší, tím na sobě změny počasí pociťuju víc.

U silnice do Brťoví je sympatická studánka :)

Údolí, v horní části hojně lemované lesními jahodami, nás dovedlo do vesničky Brťoví. Na naše úvahy, z čeho pochází jeho název, hned odpověděl další panel naučné stezky – brtníci byli včelaři. A brtě byly uměle dlabané dutiny ve stromech, kde se včely usídlovaly a lidé z nich pak vybírali med. Jasně, a proto medvěd brtník. Cvak. :)

Příjemnou cestou lemovanou stromy a opět lesními jahodami, jsme pokračovali mezi loukami a nakonec i po louce, protože původní úvoz už zarůstá. Škoda. Louka byla ještě neposečená a trávu jsme měli až nad hlavu (tedy aspoň v mém případě).

Za Brťovím

 

 Cesty na patra

 

Vysokou travou. Vlevo od naší cesty vedla v houští a neprostupném lese stará cesta úvozem. Zarostlá. Traktory se na ni už nevlezou...

V sedle nad další vesnicí – Čtyři dvory – příjemně pofukoval větřík a tak jsme využili bukových klád ve stínu lesa a poobědvali.

Obědváme. Nádherně tu foukalo.

Vesnička Čtyři Dvory je taktéž maličká. Nad vesnicí jsme si pochutnali na třešních planých i šlechtěných a panelu naučné stezky jsme se radši vyhnuli, protože za ním na nás štěkal leonberger přes nepříjemně nízký ploteček. Respekt.

Marek se živí třešněmi, já obdivuju rozvetlou mezu - hvozdíky a svízel. Jaká pěkná kombinace drobných kvítků.

 Tu třezalka se svízelem. I těm to sluší

 

  Vikev a odkvetlý jitrocel

Závistivě jsme hleděli na jejich nádrž pod dědinou, kde byla krásně čistá voda a koupalo se v ní pár lidí. Mít tak plavky, hned jsme tam.

Nádrž pod Čtyřmi Dvory

Nás už sice čekala cesta po rovině a z kopce, ale bylo takové vedro, že jsme se potili i při cestě z kopce a ve stínu.

Kousek po cestě ze Čtyř Dvorů. Vysočina maluje krajnice.

 

Díky těžbě jsme si užily i nějaké výhledy na oparem zastíněné kopce na druhé straně údolí Svratky. Hřeben za Zubštejnem (ze zříceniny jsme viděli jen slabou siluetu splývající s okolními stromy).

 

 Pohled do údolí Svratky. Ne nadarmo se tomu tu říká Svratecká hornatina...

 

 

 

U cesty trs zvonků.

Pohodlíčko musí být - plastová okna, zateplení, i olemování oken a dřevěné podbití. Jestlipak tam mají i saunu a vířivku? :)

Klesáme strmým svahem. Tu ještě pohodlně, později cesta docela zarůstala. A vedro bylo "k zalknutí".

Nepomohla moc ani cesta ve stinném údolí Svratky. Až osvěžení nohou ve vodě. Vody Svratky jsou sice hnědé, ale krásně čiré, oproti nedávné návštěvě u Sázavy.

Konečně u vody

 

 Pěkná cesta. I na lavečce jsme si poseděli.

 

 Nohy jsem velmi ráda smočila.

Jelikož jsme museli být za půl hodiny na chalupě, protože se měl stavit známý se zásilkou vajíček, nijak jsme neotáleli a vydali k autu a domů.

Za kytkami mezi jalovce zase jindy.

PP U Hamrů nad Štěpánovem, i tu rostou jalovce.

12,5 km, 300 metrů převýšení. Asi 8 sundaných ještě lezoucích klíšťat a dvě zapitá.

Známý s vajíčky nakonec dorazil v sedm. Na kole přes les. Ale nepřežilo jen 1 ze 100 :).

Z bouřky nakonec nic moc nebylo. Blýskalo se a hřmělo v dálce, chvíli pršelo, ale tak spíš „zahradně“. Zato od Křtin po Bukovinku bouřky polámaly a vyvrátily tisíce stromů a do lesů od Jedovnic po Křtiny, Bukovinku a Ruprechtov se letos rozhodně nepodíváme...

Tohle budou nejspíš zbytky onoho mraku, který tak zpustošil les nad Brnem - krásné, ale zlověstné mammy.

Nicméně další den se zase ochladilo a my se vydali na cestu do Českého Krumlova.