Z Račic do Bukovinky II.

Trochu modifikovanou trasou a krásným podzimním lesem. 

Najít na Drahanské vrchovině nějaká příkrá údolí, kde bychom mohli zdolat slušná převýšení, je těžké. Marek nechce ztratit svou kondici občerstvenou Jeseníky. V Malých Karpatech se dá naplánovat půl denní výlet s celkem slušným kopcem, ale tu, na vrchovině, to není tak jednoduché. A tak jsme vybrali naši nedávnou trasu z Račic do Bukovinky se dvěma kopci. Navíc, podzim v bukovém lese je pastva pro oči.

V sobotu ráno nás probudilo sluníčko a tak jsme se vybičovali a vyrazili už 8:40 autobusem do Račic. A pak po žluté do prudkého kopce.

Kopec už se narovnává.

 

 Bukový les. Před necelými dvěma měsíci zelený.

 

 Je to nádhera. Škoda, že jsou tu jen osamělé ostrůvky mezi hromadou holin :/ Jak budou stát dlouho?

 

 Tunel v podzimním hávu

 

 Habry svítí ostře žlutě

 

 Prostě listopad (i když normálně takto bývá spíš v říjnu)

 

 Podél cesty z Třech javorů je jedna paseka vedle druhé. A jezírko.

 

 Zůstaly jen borovice, modříny a listnáče. Tu se přidávají červené kapradiny do palety podzimu.

 

Tentokrát jsme do údolí Říčky neklesali po modré, ale zvolili jsme jednu z mnoha cestě, které vedou paralelně, jen o kus dál. Napřed jsme museli obejít rozjezděné blato, ale pak nás čekala moc příjemná cesta.

Kaluž plná bukového listí a modřínového jehličí

 

 Objevujeme nové cesty

 

 A nové cesty se nám líbí...

 

Došli jsme až na úzký sympatický hřebínek.

 

Pak už jen se prodrat kouskem mladého lesíka, přeskočit potok, trochu blata a byli jsme na žluté vedoucí od hájovny na Říčkách.

Výhledy

 

 Po deštích byla Říčka rozvodněná, tak chvíli trvalo, než jsme našli místo, kde bych ji přeskočila i já.

 

Naše další cesta vedla nahoru po modré do Bukovinky. Už žádné zacházky jako posledně. Zase nám zbývaly 2 hodiny do autobusu, ale tentokrát jsme se rozhodli, že si zbytek času radši posedíme v hospodě :)

Ohlédnutí do údolí

 

 Modříny

 

 Habr využívá své expozice slunci a obrůstá.

 

Vytrvale stoupáme lesem. Řeklo by se - monotónní žluto-hnědá, ale každé zákoutí mělo své kouzlo.

 

U Bukovinky zase vylezlo trochu sluníčko

 

 V kaluži

 

 Na louce divizna

V hospodě jsme si dali oběd (bramborové knedlíky s uzeným a se zelím a kuřízek) a moc jsme si pochutnali. Klasická jídla, ale poctivě udělaná, bez zmražených polotovarů, mastnoty a šizení. Jde to. Hospoda Rakovec v Bukovince si na nic nehraje a je to dobře. Normální hospoda, kde se dobře najíte, kam ještě chodí štamgasti, a která je tak trochu místní klubovnou. K vedlejšímu stolu se zrovna sjížděli cyklisti k pravidelnému setkání.

A my jsme vyrazili na bus v jednu a celé odpoledne před sebou. Nebudu vás napínat, moc jsme toho už neudělali :)

11 km, cca 350 metrů úhrnného stoupání