Trochu podzimních vinic a lesa
Po dlouhé době na Slovensku. Sobotu jsme zasvětili návštěvě a v podvečer stihli vyběhnout na Holý vrch nasát trochu podzimní atmosféry do vinic a hlavně se pokochat nezvykle dalekými výhledy.
Králová a za ní Šenkvice a kdesi v dálce Senec. A rovina táhnoucí se k Dunaji.
Směrem na jih
Šípků plno
Výhled na sever. Barevné vinice pod námi, pravo Dubová. Vpravo vzadu pod dalekým obzorem se bělá kouř z Jaslovských Bohunic. Za ním se vypíná masiv Považského Inovce, který se táhne po celém dalekém obzoru. V jeho kopcích jsem odsud zahlédli i bílý odlesk hradu Tematín vzdáleného 60 km vzdušnou čarou (nachází se na protějším břehu Váhu od Čachtic).
Borovice na Holém vrchu a krásně zbarvené listy vinic.
Proč se tyto listy rozhodly pro červenou? :)
Přiblížené výhledy na východ: To bílé město je Trnava. A na obzoru zprava Zobor na Nitrou, za komínem se zvedá Žibrica, vlevo Veľký Tríbeč. A dole pod námi Budmerický hájik :)
Výhledy na začínající kopce Malých Karpat.
Harmónia a vzadu na konci údolí se tyčící Veľká Homoľa s rozhlednou.
Na Holém vrchu
Kolem potoka. Lávka postavená z vrbových kuláčů zakořenila a obrazila :) Tu jen tak něco nestrhne.
V neděli dopoledne jsme čekali až se roztrhá mlha, ale pak přišly mraky, takže slunce jsme si nakonec tolik neužili. I tak jsme (kromě další návštěvy) stihli vyběhnout odpoledne na Veľkú Homoľu. Ať neztratíme kondičku z minulého týdne.
Co člověk nepotká v lese za umělecká díla :)
Vyrážíme obvyklou trasou kolem potoka.
Kolem krásných stromů. Jak dlouho tu vydrží, když nahoře už se takoví krasavci těží?
Potok jsem ani moc nefotila. Teklo málo vody.
Nejen vinice, ale i les jde do žluta.
Stoupáme k Zámčisku
Na Zámčisko jsme nezacházeli a rovnou stoupali dál po cestě, abychom se na žlutou zase napojili.
Představte si míto trávy stejný les jako v dálce. Byla to nádhera, než to pokáceli...
Otočení zpět. Nechali jen pár velkých fešáků jako memento.
Nad Hvezdárnou jsme se napojili na magistrálu z Piesku. I v takovouto hodinu tu oběma směry šlapalo spousta lidí. I cizinců. Od davů jsme se vždy na chvíli odpojili pokochat se zákoutími kolem cesty.
Jedna z odboček od cesty. Výhled na les, který jsme před pár lety prohlíželi ze spodu.
Vzácná chvíli bez lidí
Další odbočka. Tentokrát na pár malých skalek.
Mech si vytrvale drží svou krásnou zelenou. Po nedávných deštích byl pěkně "nacucaný".
Ze skalek byl výhled do stromů. Tahle skalka vypadá spíš jako nějaký pultík.
Skrz průseky výhledy na rezavé lesy a Vysokou.
Škrábeme se na rozhlednu. Dole je vidět kousek přístupové cesty. Uprostřed pod kopcem prosvítají střechy Piesku, potom se rozkládá mělká pánev údolí Gidry, vlevo na kraji fotky se tyčí Keltek a za ním pod mlžnou čepicí se schovává Veterlín se Zárubami.. Vzadu na obzoru se v oparu ztrácí Považský Inovec.
Výhledy na jih jsou zajímavější. Ten nejvyšší vrchol na obzoru je masiv Schneebergu - konkrétně vrchol Klosterwappen s nadmořskou výškou 2073 m.n.m. Součást rakouských Alp. Takhle pěkně i s okolními kopci jsme ho už dlouho neviděli. A odsud z rozhledny asi poprvé. 130 km vzdušnou čarou.
Znovu Vysoká. Vlevo na kraji fotky leze holý vrchol Skalnaté. A okem byla v dálce vidět Pálava.
Scházíme dolů
Slunko se pomalu klonilo k západu. Teda spíš k jihozápadu v tuto roční dobu.
Padá soumrak
Barvy podzimu. To se neomrzí. Každý rok zas a znovu.
Na břehu cesty telefonní sluchátko :) A zapomněla jsem fotku ořezat... no neva.
Je důležité fotit krásná místa. Protože příště už tu nemusí být.
Jak jsme se vrátili na značku a přiblížili jsme se k civilizaci, všude spousta lidí. I takto večer. Divné. Nikdy jsme jich tu tolik nepotkávali jako posledních 5 let.
11 km a 440 metrů převýšení.
Měnil se čas a my tam měli při pondělním vstávání do práce hodinku k dobru. I tak jsme vyjížděli potmě. Ale někdy nás ta rána odmění.
Východ slunka za Malými Karpatami (zleva doprava Záruby, Veterlín, Čierna skala). Foceno přes okýnko z auta na dálnici na Záhorí.
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat