Červnová výprava na Keltek

 prozkoumáváme další místa v malokarpatské zvernici

Domluvili jsme se zase s Andreou na výletu po Malých Karpatech.

Dost let jsme na výrazný dvojvrchol Keltek-Jelenec nad Častou chodili "zvenku" a mohli jen na jeden z vrcholů (ten méně zajímavý). Od té doby, co se do zvernice může, jsme se sem ještě nevypravili. A navíc v létě.

V sobotu večer se přihnala bouřka. Mraky byly dost zajímavé.

Šlo to bokem

Pěkně vysoký cumulonimbus.

Nicméně ráno bylo nádherně. Vyrazili jsme z Častej a Častovskou dolinou jsme vystoupali na úpatí kopce. Pak kousek traverzem, abychom se napojili na vychozený chodníček a po skalnatém hřebínku s krásnými výhledy jsme začali výstup.

Konečně venku z lesa. První výhledy. Vysoká jako na dlani. A kvetoucí lípa.

Buky už mají nachystané další generace...

Bodlák se teprve bude rozvíjet

Skalnatý hřebínek. Slunko peklo.

Vysoká znovu. A pod námi se rozkládá údolí řeky Gidry ve zvernici.

Rozkvetlých bodláků tu bylo spoustu. A jasoňů dymnivkových taky.

Výhled z horní části skalnatého hřebene. Vlevo vzadu Vysoká, vpravo vzadu Peterklín s rozhlednou. A v dálce se táhne Záhorí.

Další cesta nás zase zanořila do lesa. Cestička se místy ztrácela, ale vždy jsme ji zase našli.

To je "flíček" :)

Stezka nás dovedla až na vrchol Jelence, kde se nachází krásná loučka. Vyžraná od jelenů :)

Vrcholová louka na Jelenci (695 m.n.m.)

Vonící mateřídouška

Chvíli jsme poseděli ve stínu, posvačili a vydali se po hřebínku směrem ke Kelteku.

Výhledy na druhou stranu. Vzadu Záruby. Úplně vlevo Vápenná.

Hřeben Vápenné zblízka.

Vpravo Keltek, vlevo za stromy vzadu Záruby.

Mezi oběma kopci vede příjemná cesta

Vloni jsme na ni v červnu taky narazili - užanka lékařská

Na vrchol Kelteku už jsme nešli. Známe to tam, moc výhled tam není a cesta byla docela zarostlá. A tak jsme se vydali na cestu dolů.

Louka kousek nad Častou. Už ve zvernici. A výhled na Trnavu. V dálce se rýsoval i Zobor nad Nitrou.

Ohlédnutí zpátky

Pryšec chvojka

Dneska bylo vážně krásně

15 km, úhrnné převýšení kolem 500 metrů. Tak akorát.

Jelikož měla Andrea ještě čas na autobus, sedli jsme si do pizzerky. Pizzu jsem si dala jen já, Marek si objednal malou desítku. Ale paní, když zapisovala mou objednávku, nedošlo, že nechce malou pizzu číslo deset, ale malé pivo. Tak dostal pizzu taky :)

A měla jsem přisátých 5 klíšťat. Ze sebe jsem si jich sundala tak možná i deset už během cesty. Jak na mě nikdy v Malých Karpatech klíšťata moc nelezla, tentokrát se zadařilo. Ale ani se nedivím vzhledem k tomu, kde jsme se pohybovali - neposečené louky, kde se chodí pást zvěř, jejich další důležitý hostitel.

V noci už se počasí pokazilo a v pondělí ráno, při cestě do práce, jsme si užili i mlhy.

Pohled z auta od Pezinka na Veľkú Homolu. Je půl sedmé ráno.

Každou cestu do/ze Slovenska křižujeme Záhorie, území za Malými Karpatami (horami :) ) táhnoucí se k řece Moravě. Rovina, písek, borovice, pole, šparg'la, rákosí :)

Typický pohled do místního borovicového lesa. Tyto uměle vysazené úseky jsou někdy pěkná "depka". Čekáme na semaforu - natahují nový asfalt - beztak kvůli Amíkům, které si Slováci pozvali na blízké vojenské letiště v Kuchyni.