Podél Špraňku

 výprava skrz úžasně rozkvetlé louky

Každoroční běžkařský výlet s posádkou z Olomouce se letos kvůli covidu posunul na trochu teplejší období. Běžky jsme tentokrát nebrali, ale výlet jsme si udělali.

V okolí Javoříčka jsme byli před třemi lety na začátku března, kdy byl mizerný sníh. A bylo tam moc hezky. Tentokrát jsme se vypravili o něco jižněji, ale nakonec jsme se zašli podívat i do míst, kde jsme byli tehdy.

Dopoledne jsme se sešli v Ludmírově, dědině kousek za Konicí.

Vyrazili jsme po loukách kolem potoka Špraněk.

Tyto louky byly posečené. Ale hezké byly i tak.

Náš dnešní cíl jsme dosáhli docela snadno. Po chvíli jsme se napojili na červenou značku a vyšplhali se lesíkem k vápencové skále, v které se nachází jeskyně Průchodnice. Jak správně napovídá její název, je průchozí. Přímo skrz ni vede značka. Celý "masiv" má v sobě ještě pár kratších puklin, které se taktéž dají projít.

Vápencová skála

Kratší průchod

Delší průchod

Z druhé strany

Nad skalkou na kopci se rozkládají louky a nelitujeme, že jsme si k nim udělali zacházku. Byly úžasně rozkvetlé.

Převažoval pryskyřník

Místy i jetel

Občas se přidaly kopretiny...

... nebo modrá vikev

Pohled trochu víc z dálky. Paráda.

Zpátky u průchodnice. Krystal ve vápenci

Marek by se možná nejraději válel a popocházel někde kolem, ale děti nechtěly pořád posedávat a popocházet. Byly připraveny na seriózní turistiku. Jak jsem byla ráda, že mám někoho na své straně :)

Děti zaujmul název Zkamenělý zámek a jelikož jsem neměla nějak přesně vymyšlenou trasu, vyrazili jsme k němu. Sice jsme tam byli před třemi lety, ale děti to úspěšně zapomněly a je tam hezky, tak proč ne?

Svačíme. Na hromadě suti vedle jich bylo spoustu.

Značka nás vedla podél dalších chráněných územích. Po silnici, ale v podstatě bez provozu.

Na břehu cesty, na začátku listnatého lesa orchidej okrotice bílá

Nachystané byly i lilie zlatohlavé. Ale ještě pár dní potřebují, aby vykvetly.

Ve Vojtěchově jsme si dali kofolu ve stylové indiánské restauraci (žádný kýč, opravdu sympatické místo) a jelikož děti ani tu neposeděly, hrkli jsme do sebe pivo a kofolu, nabrali vodu na další cestu a hurá dál.

V údolí Špraňku. Blížíme se ke Zkamenělému zámku.

Výhled ze zříceniny. Matýsek to komentoval lakonicky: "Nic moc, samý stromy" :)

Na okraji vyhlídky kvetla tolita lékařská

Cesta z vyhlídky

Zvonek broskvolistý v lesním polostínu

Naše cesta vedla přes skalní bránu. Impozantní i v létě.

Další cestu zpět k autu jsem naplánovala jinudy, ale hlavně přes les. Bylo fakt dost teplo a slunce nemilosrdně smažilo.

Krásný les

Zpárky v Ludmírově. Kozenky všech barev.

Celkem 13 kilometrů. Večer jsme stihli ještě grilovačku u Martiny.

A jistěže jsme se trochu připekli.