Náš pravidelný únorovo/březnový výlet (vloni jsme se prošli kolem Javoříčských jeskyní, předloni byly podmínky ideální na běžky) do Olomouce jsme chtěli, právě kvůli sněhu přesunout na dřívější datum než posledně. Ale letos je to stejně jedno, se sněhem i s naším časem to bylo mizerné. Ale i tak tohle jediné datum, na kterém jsme se shodli, nakonec vyšlo. Sice jsme ještě večer seděli nad předpovědí, která hlásila oteplení a silný vítr a nad našimi možnostmi a nedostatečnou formou... ale nakonec jsme se rozhodli to risknout.
A tak jsme v sobotu ráno vyrazili (jako další hromada běžkařů) vlakem z Olomouce na Ramzovou. V Branné se jako už tradičně začaly objevovat první fleky sněhu, které se postupně zvětšovaly v rovnoměrnou vrstvu a nahoře na Ramzové už to konečně vypadalo jako v zimě.
Jürgen si vystál v půjčovně řadu na lyže, já s Markem mezitím zhodnotila stav sněhu a namázli jsme, ač neradi, červený silver. Bylo kolem nuly a oteplování teprve mělo přijít. Po sérii několika sněžení a oteplení v týdnu něco napadlo, takže sníh i stopy byly v pohodě.
Tentokrát jsme v trase udělali malou modifikaci. Dobrodružství, které do naší cesty vnesla Martina, jak jinak :). Kamarád jí prý říkal, že se nechá vyvést vlekem v Petříkově na Ostružník (asi 950 m.n.m.) a vyhne se tak stoupání po věčně plné magistrále. A jelikož Martina je dobrodružná povaha, nechali jsme se přesvědčit. Řekněme, že ostatní moc nevěděli, do čeho jdou, protože z kotvy jsem měla zkušenosti jenom já (a to naposledy asi před 10ti lety) a navíc jsem skeptik :).
Nebudu zabíhat do podrobností - měli jsme štěstí, že nebyl moc provoz a na sjezdovce byly navíc nějaké závody, a tak byl prostor na několik pokusů. Nakonec jsme ale všichni zdárně "nasedli" a vyrazili nahoru. Ne všichni jsme nahoru dorazili na kotvě, ale sjezdovka naštěstí nebyla dlouhá. Chce to ještě trochu cviku a pevnější nohy a stabilitu.
Nahoře jsme se napojili na značku vedoucí z Ostružné. Parádní projetá stopa, pár lidí, krásné počasí, v lese poměrně mírný větřík, kopy sněhu, výhledy i trochu modré oblohy a sluníčka.
Foťák jsem vytáhla jen párkrát, menší formát fotek a vyvážení bílé je od Marka z mobilu.
První zastávka na hřebeni z Ostružiníku k Císařské boudě - pohled zpátky směrem na Jeseníky
Zasněžený les. Aspoň trochu.
Parádní stopa a nikde nikdo. A slunko.
Modrá obloha.
Otíráme "bakule" z lyží. A krásný utěšený lesík.
Jen ten sníh, kdyby se tak nelepil. Jak se člověk zastavil, hned se mu udělala na skluznici "bakule" jak blázen :).
Na magistrále bylo tradičně dost lidí, ale Paprsek už jen kousek. Jak to tak vždycky vychytáme, zase byly závody. Tentokrát jsme se sice vyhli Jesenické 24hodinovce (bývá první víkend v březnu), ale zase byl Jellyman. A na Paprsku řada skrz celou chatu. Ale naštěstí to, jako vždy, odsýpalo, takže jsme stáli tak max. 15 minut. A borůvkové knedlíky byly jako vždy perfektní!
U Císařské boudy - průhled směrem ke Kraličáku.
Jelo se perfektně.
Venku se postupně zatahovalo a zvedal se silný, naštěstí poměrně teplý jihozápadní vítr.
Nad Paprskem se stahují mraky :)
Původně jsme chtěli ještě oběhnout nějaký okruh, ale naznali jsme, že toho už máme plné zuby. Jürgen nedávno sundal sádru z ruky, Marek byl před 14 dny na antibiotikách, já poslední rok taky neměla kde trénovat kondičku a Anička má teprve 10 a stála na běžkách potřetí v životě - a potřetí tento rok :). Tak Martina vyrazila svorně s námi směr Ramzová.
Výhled do údolí
Ohlédnutí
Na to, že sníh pomalu natával, dolů to jelo docela rychle, že jsem musela i místy (hlavně ve spodní části) seriózně plužit.
Dole nad Petříkovem už sníh připomínal spíš písek a přes Petříkov, kde ještě dopoledne byla na cestě zamrzlá vrstva uježděného sněhu, jsme se teď odpoledne brodili v břečce a přeskakovali potoky tajícího sněhu.
Klasické panorama Obřích skal a Šeráku. Poslední úsek po "písku".
Na vlak v 16:10 jsme to stihli akorát.
17 km a krásně strávený den.
A s tou svou kondičkou budu muset něco udělat!
Žádné komentáře:
Okomentovat