Vyrazili jsme odpoledne, kolem třetí, na takovou kratší vyjížďku. Cesta tam vedla po známé cestě, kterou jsme jen trochu modifikovali přes Tri kopce na Zochovu chatu, pak za cinterem cestou vyšlápli nahoru na Čermákovu lúku, doplnili vodu ze studánky a po červené jsme se pustili na sedlo Hubalová.
Po červené z Čermáku na Hubalovú. Můj oblíbený kout lesa.
V lese
Pod Hubalovou směrem na Vývrat je nově opravená studánka. Ale pustili jsme se dolů na Vývrat a jen kolem profrčeli. Nevýhoda tohoto koutu Karpat je, že pokud chce člověk udělat větší okruh, dřív nebo později se dostane k přejezdu celého masivu. Takže to, co jsme nastoupali na Zošku jsme zase sjeli k Vývratu (nad Kuchyní na Záhorské straně Karpat).
Po staré cestě pod horami
Kaštanová alej. Klíněnka už začínala.
Modrá tudy asi kdysi vedla. Teď jen cyklostezka,
Dojeli jsme ke kamenolomu u Rohožníka a pak jsme chtěli nahoru vyjet po lesní cestě, kterou jsme si vyhlídli při návštěvě Taricových skal letos na jaře. Jenže jsme si teď nevzali mapu a netušili, že odboček z údolí bude vícero. A samozřejmě, že jsme odbočili moc brzo. To už tak bývá...
Ještě netušíme, kam jsme se to dostali. Cesta stoupá. Chvílema jsem i tlačila.
Malá pěší odbočka na nedaleký skalnatý hřebínek. Byly odtud vidět Taricové skaly i ty další, na které jsme na jaře lezli. Příjemné místečko, které stojí za prozkoumání. Začátek masivu Vysoké.
Cesta stále zatáčela na západ, kam jsme nechtěli, ale pořád stoupala. Jak se velký masiv zvedal po naší levici, bylo nám jasné, kde jsme - objíždíme Vysokou ze západní strany, nikoli východní. Ale co, pojedeme dál, nikam jinam se stejně odbočit nedalo. Někam dojedeme.
A za chvíli jsme opravdu křižovali modrou značku co vede z Vývratu nahoru na Vysokou.
Kousek za setkáním s modrou. Výhled na jiho západ, na Záhorí a do Rakous.
Skalnatá se svou charakteristickou vrcholovou loučkou. Ani jsme výšku neztratili.
Cesta se stále vinula víceméně po vrstevnici těsně pod hranicí největšího stoupání hřebene Vysoké. Podle mého předpokladu jsme vyjeli nad Hubalovou. Napojili jsme se na modrou značku z Vysoké v místě, kde jsou staré kaštany.
A pak už jsme sjeli na Hubalovú a vyšlápli si znova na Čermák po červené. Tento směr mám radši - postupné stoupání úbočím kopce dovoluje kochat se krásným vzrostlým bukovým lesem, stoupání je příjemné a člověk se dostane do pěkného zadýchaného rauše. A pak ze sedla po cestě mírně dolů je to zábavný sjezd plný kličkování - zvlášť pro naše celopéra.
V sedle mezi Hubalovou a Čermákovou lúkou je pěkný výhled - severozápad.
Čermákem jsme profrčeli. Přibylo tu ještě víc stanů než bylo odpoledne. Bývá tu provoz vždycky. Jsou tu ohniště, studánka, posezení, krásná travička, takže se vlastně ani nedivím.
A sjezd ze Zochovy chaty už byl zaslouženou odměnou.
Celkem 38 kilometrů, asi 1100 metrů úhrného převýšení (od 280 do 600 metrů), nové objevené kouty, které ještě budeme prozkoumávat a spousta vyplavených endorfinů z parádní jízdy. Příště zas!
______________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat