Plánovali jsme strávit slunovrat venku. Původně jsme chtěli udělat i ohýnek, ale vzhledem k lokalitě, na které jsme chtěli spát jsme si to nedovolili (i když tam bylo ohniště a od dědiny by rozhodně vidět nebylo).
Vyrazili jsme nakonec jen tři.
V sobotu navečer jsme se autem přiblížili do Plaveckého Podhradie a se spacáky pod paží vyšlápli po louce a pak údolím na vyhlídnuté místo.
Celkem slušná viditelnost - Pálava za záhorským mořem
Louky na úpatí Pohanské. Pěkný kout Karpat. A dole pod námi tři právě kvetoucí jedlé kaštany.
Pálava i s rakouskými kopečky zalitá září.
Čertova dolina je taková sympatická malá dolinka přitisklá z jedné strany na masiv Vápenné. Druhou stěnu tvoří malý skalnatý hřebínek se skalami roztodivných tvarů. Vede po něm od začátku až po konec stezka, my zvolili variantu údolím a pak hlavní skalky vzít stečí.
Místo jsem objevila na mapě a v reálu jsme ho před 4 lety prozkoumali při listopadových potulkách na Vápennou.
Mysleli jsme že bude výhled (v listopadu s holými stromy byl) na západ, ale zakrývaly ho stromy. Nevadí, snad se najde mezi nimi skulinka. A stejně se začala od západu nasunovat oblačnost.
Chvilkama vykouklo mezi mraky slunko. Nasvícená Vápenná a Čertova dolina podvečerním sluncem. Nejblíž ke mně skalní útvar námi pracovně pojmenovaný "dinosaurus".
Výhled na západ moc nebyl. Musela jsem kvůli němu vylézt trošku na skalky.
Ale našla se skulinka mezi stromy.
Poslední záblesky, než slunko zapadne za pás oblačnosti na obzoru.
Problémem bylo najít trochu rovného místa na spaní. Na vrcholu hřebene nebylo moc plošinek. Jedna strana se svažovala prudce dolů se skalami, druhá pozvolna. Nakonec jsme si ustlali přesně mezi těmito svahy. Spacáky nám už neklouzaly, ale zase jsem měla pod sebou velké drny trávy, které nevyrovná ani sebelepší nafukovačka. Navíc, když ta moje se mi začala zase vyfukovat.
Ale co, přece se nějak vyspím. Mávla jsem rukou, zapadla zadkem do díry mezi drny a než jsme zavřeli oči, ještě jsme kecali a pozorovali oblohu. Chtěla jsem i vyfotit nějaké hvězdičky, ale za chvilku se přihnala oblačnost a proměnila zářivou oblohu v univerzální černo. Škoda.
Naše ležení v ranním slunci. Není nad to spát na křivé zemi a navíc mezi dvouma lidma, co se tlačí a s nafukovačkou, která přes noc vyfučela. I když to na fotce vypadá, že jsem trochu nezvládla horizont, opak je pravdou. Většina stromů na hřebeni byla nakloněná. K tomu ten klesající hřeben Vápenné v pozadí a optický klam je na světě.
Ranní panorama (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším rozlišení). Vápenná je opravdu majestátní.
Čertova dolina ve tmě. Nad ní vykukují osvětlené skalky a masiv Vápenné.
Ráno v trávě.
Vápenka v Rohožníku. A v dáli Rakousko.
Stromy na hřebeni nabývali různých tvarů - je libo malý, velký, štíhlý, široký...
Tento výhled se zkrátka neokouká. Moc pěkné místo. Koukáme s "dinosarem" (jak jsme překřtili skalku vlevo kvůli jeho charakteristické hlavě) na Vápennou. Je vysoká.
V trávě.
Až se ostatní probudili, něco málo, co nám zbylo z večera jsme sezobli a šli zase dolů k autu. Tentokrát jsme vystoupali po hřebínku až na místo, kde se spojuje už nadobro s masivem Vápenné - a vede tudy žlutá turistická značka. Po té jsme se pustili dolů.
Ohlédnutí zpět. Tudy nahoru se stoupá na Vápennou po žluté.
Opět Pohanská. Neobyčejně fotogenická, zvlášť v nízkém ranním slunci.
V Plaveckém Podhradie jsou pěkná zákoutí.
V Modre jsme počkali s Andreou na autobus a posnídali zmrzlinu - dali jsme si 2x.
Pěkně bylo. Snad se nás příště sejde víc.
________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat