V neděli oslava narozenin pokračovala návštěvou lanového centra, které je součástí kempu v Baldovci. Já se ráda podobných kratochvílí vzdám, jelikož výšky, a hloubky zejména, nejsou mé oblíbené a vím kde mám své hranice a rozhodně nemám potřebu je jakkoli překonávat... Tak jsem dole střídavě fotila, hrála badminton s dalšími takovými a uspávala neteř procházkami po areálu s kočárem.
Po obědě jsme se rozjeli k domovům. Nám bylo líto zbytek odpoledne trávit v Brně, a tak jsme se ještě zastavili v Sloupsko-Šošůvských jeskyních. Stihli jsme sice jen krátký okruh, nicméně aspoň jsme se ještě trochu schladili... Já už tu nebyla 11 let, kdy jsme si nejen jeskyně, ale v podstatě celý Moravský kras, užili do sytosti organizováním dětského tábora, jehož základnu jsme měli ve Sloupské škole.
Typická dominanta u vstupu do jeskyní - skála Hřebenáč, za kterou se Sloupský potok noří do podzemí, kde se po dlouhý čas podílel na struktuře jeskyní, aby se níže ve Suchém žlebu setkal s Bílým potokem (ten se pod zem dostává v ponoru Nová Rasovna u Holštejna) a protekl, už jako říčka Punkva, dnem Macochy a pod Punkevními jeskyněmi se dostal na povrch. A tento propojený jeskynní systém obou potoků a soutoku tvoří Amatérskou jeskyni, největší jeskynní systém v České republice.
Vyschlé koryto Sloupského potoka u paty Hřebenáče.
Vstup do Sloupsko-Šošůvských jeskyní
Za focení v jeskyni chtějí 40 korun, což není tak hrozná cifra, takže jsem ji obětovala a něco málo pofotila... V krátkém okruhu není tolik výzdoby, ale monumentální jsou zase prostory Nagelových propastí. Zase příště. Od 1.7. letošního roku mají v nabídce (jako jediná veřejnosti přístupná jeskyně v ČR) i zážitkovou trasu ve spodních patrech sloupského potoka, kde si člověk užije trochu blata, čelovky a dobrodružství. Pro nás připadal v úvahu ještě historický okruh, kde průvodci v rádoby "historických" kostýmech provádí i po jiných trasách, které normálně nejsou součástí prohlídky, minimum je 5 lidí - my byli čtyři. A každopádně jsme si nebyli jistí, jestli chceme koukat na nějaké šašky.
Už tak jsme trochu trpěli při vstupu do Eliščiny jeskyně, kdy průvodce pouští z reproduktorů takovou tu náladovou hudbu, která má asi umocnit zážitek (proč tam radši nedají nějakou vážnou hudbu, která by líp zdůraznila výbornou akustiku sálu, který se používá i ke koncertům). Já jenom netrpělivě čekala, kdy už konečně skončí. Když k tomu průvodce připojil naučené rádobyžertíky a věty typu: "Zde můžete vidět čerta a mikuláše a otevírajícíse oponu divadélka s herci..." zhluboka jsem se nadechla a šla si prohlížet výzdobu na druhý konec jeskyně. Dobře, lidem se to asi líbí, byly tam i děti, ale nezkusili zapřemýšlet, že by své portfolio prohlídek doplnili třeba i o odborný výklad? Nic proti mladému klukovi, co nás provázel. Evidentně brigádník, ale mluvil vcelku s normální intonací. Posledně jsem tu zažila slečnu, která hlasem intonovala jako na soutěži v přednesu dětských básní... (znáte takové ty postižené průvodce, kteří se začátkem trasy automaticky, v dobré víře že jim bude více rozumět, přejdou na hlasový projev, na který se zkrátka nedá soustředit).
Výzdoba Eliščiny jeskyně
Chodba se stropem plným nasvětlených brček
Kostra jeskynního médi
Přemostěná Stupňovitá propast
Brčka na stropě a v pozadí otevřená prostora Nagelovy propasti a taky trochu zelené řasy žijící ze světla a tepla od osvětlení... důsledek lidské činnosti. S tímto organismem jsme se setkali i ve Francii v Grotte des Demoiselles.
Detail stěny v Stříbrné chodbě.
Mini krajinky... jako model... (tmavé zbarvení mají na svědomí oxidy manganu...)
Sloupsko-šošůvské jeskyně ústí ve významném archeologickém nalezišti – v jeskyni Kůlna. Je zde expozice popisující jak historii samotné jeskyně, tak pojednávající o neandrtálcích, jejichž pozůstatky byly nalezeny kromě této jeskyně ještě v jeskyni Švédův stůl v Ochozském údolí a v jeskyni Šipka u Štramberka. Později Kůlna sloužila jako sklad či podzemní továrna...
Kůlnu už jsem si ovšem nevyfotila, protože je otevřená a je zde znatelně tepleji, což má za následek srážení vlkosti na studených předmětech... jako třeba na foťáku ;)
Tak příště na dlouhém či historickém okruhu...
Dobrý den, Jitkocet.
OdpovědětVymazatPracuji v jeskyních jako průvodce-brigádník. Míváme jak pochvaly, tak věcné připomínky na zlepšení. Váš příspěvěk vypovídá spíše o zaměření vaší osobnosti - vždyť vy si stěžujete i na to, co jste nezažila (!) Tuším, že i kdyby v dané jeskyni hrála filharmonie, tak byste si něco našla.
Prohlídky jsou vždy určitým kompromisem - ve stejné skupině se vám sejdou jak odborníci, tak rodiny s dětmi. Každý z těchto pólů preferuje úplně odlišný přístup. Pravdou je, že výsledný dojem hodně záleží na umu, taktu a zkušenosti daného průvodce - jsou horší, jsou lepší - tak jako v každé profesi.
Pokud vyžadujete individuální, odbornější přístup, tak si o něj požádejte.
Pokud máte pocit, že vás průvodce/průvodkyně odbyl, tak si stěžujte přímo na pokladně.
Pokud se vám nelíbí hudba (což jste zatím jediná oproti dosavadním ohlasům), tak navrhněte konkrétní tip.
Pokud je 40 Kč příliš zatěžující částka pro váš rozpočet, tak si focení odpusťte.
Odpovídám vám za "šašky" a "postižené průvodce".
Vítek Hlaváč
Dobrý den.
VymazatDíky za Váš názor. Máte pravdu, jsem zaujatá :). Ale to je každý, svým způsobem...
Že prohlídka je kompromisem, je mi jasné. Když se chci podívat dovnitř, přizpůsobím se, s tím nemám problém. Proto píšu v závěru "Tak příště na dlouhém či historickém okruhu..." - to znamená, že ráda přijdu znovu.
Všechny připomínky, co mám, rozhodně nejsou tak horké, jak se Vám zdá. Kdyby mi vadilo něco opravdu zásadně, tak tu nebrblám na svém blogu a ozvu se tam, kde můj názor bude víc slyšet.
Jen k té částce 40 Kč za focení, nepřijde mi, že bych to tu v článku moc hanila. Když už to zmiňujete, měla bych tento, dalo by se říct, symbolický poplatek vyzdvihnout, jelikož u bratrů Slováků se platí pro mě nepochopitelná částka 7–10 euro. Takže 40 Kč spíše oceňuji.
S pozdravem Jitka Cet.