Slunečné Větrníky

Letos už podruhé. Ale daleko rozkvetlejší a barevnější. Jaro je tu.

Prvomájovou vycházku jsme zahájili v Dražovicích, kam jsme dojeli autobusy (s přestupem v Komořanech).

Sluníčko nemilosrdně pražilo, na nohou sandále, sukňu po kolena (pánové kraťasy), krátký rukáv a krém na opalování, přirozeně. Už se nenecháme "napálit" - nebo spíš spálit :)

Nad Dražovicemi mají statný dub 

Vzali jsme to trochu malou zacházkou k PP Volkramy. Výhledy na část Vyškovské brány se zdvíhající se Drahanskou vrchovinou, kde jsme s koloběžkami brázdili o víkendu.

Hlohy v plném květu

 

 Přes malý lesík

 

Výhledy k Brnu. Vpravo vzadu Mokrá-Horákov, vlevo za polem vykukují Hády.

Poseděli jsme v příjemném stínu dřevěného přístřešku a poslouchali nádherně zpívajícího slavíka. Jen se neukázal, schovaný v keřích.

Tento kout rezervace docela zarůstá, ale jelikož jsme měli před sebou ještě kus cesty, nezdržovali jsme se prozkoumáváním dalších zákoutí a radši jsme se vydali dál.

Jahodníky v plném květu. Tu bude v červnu jahůdek. 

 

 Okraj PP Volkramy. Odkud je název?

 

Vracíme se. Pahorky Litenčické pahorkatiny pod námi a Drahanská vrchovina v dálce - vpravo jsou vidět chaty nad Nemojanami a údolí Rakovce táhnoucí se k Račicím.

Přes krátký listnatý lesík jsme přešli na druhou stranu hřebene táhnoucího se od Větrníků a potom podél lesa obdivovali rozkvetlé kamejky, jahodníky a další jarní květenu.

Krásný žlutý pitulník v lese 

 

 Pítko

 

 Pryšec

 

Pohled k PP Volkramy - to jsou ty sady hned pod námi. Terasy na protějším kopci už k ní nepatří. My seděli někde vpravo mimo záběr. 

 

 Kamejka modronachová

 

Záplavy květů. A tu davy zaručeně nepotkáte. 

Dole v Letonicích jsme slupli zmrzlinu a vydali se podél potoka k našemu dnešnímu hlavnímu cíli - Větrníkům.

Krajina je tu opravdu krásně zvlněná a pestrá. A zvlášť v takovém pěkném počasí. Nemohli jsme se vynadívat a já si připadala jak japonský turista.

Od Letonic k Větrníkům. Tohle nás čeká. 

 

Malá zacházka k rybníčku. Barvy jara. 

 

Tu už jsou pampelišky odkvetlé. Jinak by mohly soupeřit hustotou porostu s protilehlou řepkou. Ale ta pampelišková má teplejší odstín. Tak si předaly žezlo, aby byla v krajině aspoň nějaká žlutá.

 

Jediná kladná vlastnost řepky v krajině je její kontrastní fotogenická barva.

  

Trochu těch vln.

I pole tu mají stínování.

Tahle je z bezčasí. Teoreticky by mohla být z jakéhokoli ročního období...

 

 Další charakteristické kvítky zdejší polní krajiny - hlaváček letní

 

 Ohlédnutí zpět k Letonicím. A ta barvy půdy proti slunci...

 

 NPP Větrníky. Rozkvetlé hlohy a rozhodně příjemnější krajina než okolitá pole.

Na Větrníkách jsme chvilku spočinuli, trochu osušili pot a kluci vyrazili do Kučerova napřed, na pivo. Já ho ráda oželela a radši jsem ještě dvacet minut běhala s foťákem po rozkvetlých svazích a fotila jako divá :)

Starček 

 

Krásně tvarovaný hloh.

 

Okolo se třepotali otakárci, ale moc neposeděli. A v letu je zachytit je skoro nemožné. 

 

Šalvěj luční

 

Pipla osmahlá. Prý náš nejtmavší květ.

 

Chrpa teprve začínala

 

Hlaváčky jarní už končily

 

Vítod

 

Koniklece, které jsem tu fotila před měsícem.

 

Znovu pipla

 

Vičenec ligrus. To jsou názvy...

 

Rozkvetlá stráň, kterou tu spásají kozy a ovce

 

Soutěžní úkol - kolik koz je na obrázku? :)

 

I tu kvetl pryskyřík.

 

Zvířtka tu mají parádní výhled

 

Snědek

 

Hvozdík

 

Nejbarevnější část louky

 

I s motýlkem

 

Šalvěj a čilimník. 

 

 A tu i s hlohem a kozou

 

 Otázka na konec. Co je tohle?

Ale čas ubíhal rychle a tak jsem vyrážela na poslední chvíli. Třičtvrtě hodinu před odjezdem autobusu. Naštěstí cesta vede z kopce dolů, po příjemné travnaté polňačce, takže jsem většinu cesty dolů na cyklostezku běžela a nebylo to nikterak těžké, stačilo zvedat nohy. 3,5 kilometru zase není tolik.

Nakonec jsem stihla vypít ještě birela, kterého mi Marek rovnou koupil. Akorát na autobus.

15 km, 300 metrů úhrnného převýšení.