Rakovcem do Bukovinky

Tentokrát na kole

Krásné počasí z včerejšího dne pokračovalo, a tak jsme ho chtěli využít. Včera jsme absolvovali pěšky trasu přes Větrníky a dnes jsme se rozhodli vyrazit pro změnu na kole. A opět s malou obměnou trasy, ať poznáváme další kouty.

Vyrazili jsme pěkně z domu, přes Pístovice, Račice a Rakoveckým údolím až do Bukovinky. 

Louky Rakoveckého údolí 

 

V Ve stínu lesa rostla kyčelnice cibulkonosná

Pryskyřník u vody

V lese

Bledule vystřídaly jiné cibuloviny s bílými květy - česnek medvědí

Tu ještě zůstaly krásné bukové lesy

Rakovec tu teče hluboko pod cestou

Příjemná cesta ve stínu

Rakovec ještě jednou

Od zelených listů přes zelenomodré květy až k fialové a růžové. Duhový hrachor jarní.

Jarní les

V Bukovince jsme se zastavili na jídlo. Jak jinak.

Posledně v těchto končinách (před týdnem) jsme na koloběžkách zjistili, že stoupání na Kalečník od Říčky není až taková tragédie a tak jsme se rozhodli tudy projet i na kole.

Cestou dolů k Říčce jsme chtěli vyzkoušet jinou cestu než obligátní modrou. Vybrali jsme tu, která vede rovnou ze zatáčky nahoru do lesa.

Bohužel, v dnešní době divoké lesní těžby (ještě stále?) je jakákoli neznámá (ale někdy i známá) cesta lesem docela risk. Tato byla sice rozježděná, ale zpevněná štěrkem, takže dolů se po ní dalo jet celkem normálně (na pěší by to bylo v pohodě). Bohužel pak zpevněná cesta končila a všechny cesty vedoucí naším směrem byly rozježděné opravdu nechutně. Samozřejmě všude na cestě zbytky větví, vyjeté koleje... Sice tudy nevede turistická značka (ale to taky není záruka - viz modrá značka Kateřinským údolím z Ruprechtova), ale zničená cesta evidentně nikoho netrápí.

Takhle se dnes pracuje v lese. Nechali byste to takto, kdyby to byl váš les?  

Každopádně cesta vedla naštěstí jen kousek a už jsme byli zpět v údolí.

Pohled na les odkud jsme přišli 

Překračujeme Říčku.

Malý mokřad u vody. Dokonce tu rostly i listy kosatců.

Na louku

Stoupání na Kalečník opravdu nebylo tak hrozné, ale byli jsme rádi, když skončilo. Pak jsme pokračovali na Tři Javory a po silničce sjeli ještě níž k Pístovicím. Dolů jsme to vzali zkratkou po vyznačené cyklostezce, ale nedělejte to. Radši to vezměte po žluté. Značená cyklostezka je samý kámen a blato.

Nově vysekaný chodníček starou cestou na žluté značce vedoucí od lesa k Pístovickému hřbitovu. 

A pak už jen "Písťák" poslední větší kopec.

40 km, 560 metrů výškových úhrnně. Tak akorát.