Na koloběžkách kolem Dunaje

Jarním rozkvetlým lesem a loukami do okolí Rusovec a Čunova až do Danubiany.

Na druhý květnový prodloužený víkend jsme si vzali na Slovensko koloběžky. Ještě jsme je tu neměli.

Chtěli jsme vzít na výlet neteř, které její krsný Marek dal koloběžku před pár lety k narozeninám. Pak teprve jsme si je teprve pořídili my. Nakonec z toho byly výlety hned dva - na Hubalovú a na Solírov.

Jeden den jsme si chtěli udělat větší výlet sami. Napřed Marek navrhoval Hainburg, Děvín apod., ale náhodou jsme potkali kamarády, kteří doporučili Rusovce a Danubianu - muzeum moderního umění uprostřed toku Dunaje.

Zaparkovali jsme na parkovišti mezi dálnicí a Rusovcami a vyrazili na trasu. Žádné velké vedro nebylo, takže jsme v dlouhém rukávu pohodlně vydrželi. Jen stačilo si namazat obličej před sluncem.

Cyklostezka nevedla úplně po břehu Dunaje, ale kolem malého kanálu. A to hned na obou stranách. A díky nedaleké Bratislavě a pěknému dni byl docela provoz. Ale stále v pohodě.

Kolem cyklostezky nádherně kvetly louky (hlavně šalvěj a kopretiny) a my si užívali pohodlnou jízdu. Trochu jsme si ji jen zpestřili malými zajížďkami.

První zajížďka po jedné z mnoha hrází kolem slepého ramene 

 

 Slepé Rusovské rameno Dunaje s krásně čistou vodou

 

 Krásně rozkvetlé louky

 

 Rozdíl mezi posečenou a neposečenou loukou

 

Zajížďka k Dunaji. Tu někde začíná vzdutí Zdrže Hrušov. To zadržuje půl Dunaje, který pak pokračuje do Gabčíkova. Druhá polovina u Danubiany padá přes vodní elektrárnu dolů a rozlévá se ve starém korytu v CHKO Dunajské luhy a tvoří hranici mezi Slovenskem a Maďarskem.

 

 Nákladní loď

 

 Hned vedle cyklostezky vstavač vojenský

 

 Kolik jich posekli?

 

V některých místech moc vody není. Ale zase ideální místo pro ptáky, kterých tu bylo dost. Stará ptačí pozorovatelna bohužel v havarijním stavu

 

 V dálce Danubiana

 

 Lužní les

 

Lány šalvěje luční

 

Z poloostrova vybíhajícího z hráze vodní elektrárny se lze nechat odvést cyklokompou (cyklopřívozem) na druhou stranu Dunaje. Marek měl takové super nápady, že zajedeme navštívit kamaráda Matisa, ale na mapě vzdálenosti vypadaly jako nic. Jenže potom bychom se museli ještě vrátit...

 

Na hrázi. V dálce se zvedají Malé Karpaty.

 

Bratislava. Vlevo hrad, vpravo nahoře vysílač Kamzík.

 

Pod hrází na kamenech banda kormoránů a vzadu za plotem areál pro vodní slalom 

 

Radši jsme zašli do muzea moderního umění Danubiana, za trochou kultury. Jsme spíše vyznavači tradičnějších směrů výtvarného umění, ale i tu se dalo najít pár zajímavých, nápaditých, vtipných či dokonce i pěkných děl. Ale musím říct, že některé by zase neuspěly ani na výstavě výtvarného kroužku základní školy.

 

V Danubianě, muzeu moderního umění - zde dílo Jozefa Jankoviče Limitovaný priestor

 

 Díla jsou zde nejen vevnitř, ale i venku

 

 Okolo plující labutě nějaké umění nezajímalo.

 

 Výhled a prostor byl úžasný

 

 Díla roztodivná, ale některé tvoří výrazné dominanty (Peter Pollág - Dunajské krídla) 

 

 Výhled na Dunaj ze střechy. Kopečky vzadu vlevo na obzoru jsou Hainburgské kopce v Rakousku.

 

 Znovu Bratislava. A Golfista Svetozára Ilavského v popředí.

 

Zpátky jsme se vraceli lesy a loukami kolem Čunova a Rusovec po sympatickém chodníčku vhodném pro pěší, maximálně pro naše koloběžky. Ale na kole už by člověk hlavou bral větve. Navíc samá zatáčka, takže hrozí srážka. 

 

V samotném Dunaji moc čistá voda nebyla, ale v četných ramenech a štrkoviskách kolem, už to bylo lepší.

 

Štrkovisko. Skoro jako u moře.

 

V Rusovcách jsme ještě stihli malé muzeum, kde je expozice k římskému vojenskému osídlení Gerulata, které se tu v okolí rozprostíralo. Nyní na něm sídli Rusovce. Podobně jako blízké Carnuntum, kde jsme byli před dvěma lety, to je však daleko větší.

 

Rusovce, zbytky odkrytého římského osídlení

Nakonec, i když se to na mapě nezdálo, jsme najeli 25 km, a neskutečných 25 metrů úhrnného převýšení :)