Cestou necestou...: Za vyhlídkou na Vírskou přehradu

Krajinou rozkvetlých třešní

V sobotu jsme se vydali poznávat další nedaleká nepoznaná místa. V tuto roční dobu jít do smrkové lesa by byl hřích. Příjemnější je kulturní krajina - rozkvetlá, různorodá a prosvětlená sluncem, kterého se po zimě stále nemůžeme nabažit.

Zaparkovali jsme v Ubušínku a vyrazili na zelenou značku a vyhlídku "Na Jedli".

V Ubušínku je památková rezervace. A rozhodně je na co se dívat. Prohlíželi jsme si to tu už před 2 lety, také o Velikonocích, ale to jsme byli rádi za zimní bundy a čepice.

Ještě by měli zapracovat na všech těch elektrických sloupech a drátech, které trochu hyzdí okolí domů. Ale to není problém jen této vesnice.

Vyrazili jsme příjemně se vinoucí silničce do sedla.

V sedle jasan.

Pole připraveno. A výhledy na krásnou rozmanitou krajinu Svratecké hornatiny začínají.

Naše cesta vedla po zelené značce nahoru na vrchol Na Jedli (728 m.n.m.) - tedy kousek od něj, k partyzánskému památníku. Zanedlouho bude výročí 80 let od konce 2. světové války.

Památník je to velkolepý, na takové zastrčené místo, kam dojdete jen polňačkou. Ještěže zub času dovolil, aby stavba splynula s okolím.

Břízy se krásně zelenají

Pohled dolů na vesnici Veselí. A vlevo, nad vykáceným vršíčkem, se zelená malá věžička Vítochovského kostelíku. Vpravo vzadu se rozkládá Písečné. A někde dole, mezi Veselím a vykáceným kopcem je ukrytá hladina Vírské přehrady.

Pohled na jihovýchod – vlevo dole Dalečín.

Kostelík ve Veselí

Zatímco na Jižní Moravě už pampelišky pomalu začínají odkvétat, tu teprve začínají.

Scházíme dolů do Veselí mezi loukami a remízky, zrovna javorovou alejí. Ohlédnutí zpět.

Kde je pole a kde cesta? Obdělávat zdejší pole není žádná sranda. Ale materiál na cestu je blízko.

Krásné chlupaté kravičky pod památníkem.

Ve Veselí tolik starých domů není. Ale je tu i vilka z přelomu 19. a 20. století.

Příjemným údolíčkem klesáme kolem potoka pod dědinou (ohlédnutí).

Na samotě kousek pod dědinou je pár domků se starým sadem plným rozkvetlých prvosenek.

Klesáme dál

Stále podél potoka

Odpočíváme

Normálně si člověk nevšimne, kde všude třešně rostou. Ale takto na jaře se zviditelní.

Dolů k vodě se nám nechtělo. Tu malý pohled na protější svah nad přehradou.

Příjemná cesta nás zavedla až na skálu nad jednou ze zatáček Vírské přehrady.

Zdejší skály jsou opravdu vysoké

Skála v detailu

Výhledy jsou impozantní

Na ostrohu dole trčí slavná Chudobínská borovice, která se před nedávnem stala stromem roku - 2019 českým, 2020 dokonce evropským. Mám ji i z druhé strany před lety na kole.

Takový skokanský můstek...

Těsně za vyhlídkou jsme narazili na spoustu spálených a ohořelých stromů, dokonce i ohořelá půda. Ale zdálo se, jakoby by zem někdo hasil. Což nám potvrdil pán, který dofrčel na motorce zkontrolovat ještě stále trochu smrdící spáleniště. Prý to tu včera hasilo několik aut z okolí. Někdo si udělal ohýnek...

Jen tak v lese, kousek od vyhlídky, rozkvetlá třešeň

Za zatáčkou další (a to mimo fotku je celá řada třešní po mé levé ruce).

Třešeň vedle třešně

Cesta se příjemně vinula v polostínu mezi stromy, loukami a lesy. Žádné prudké stoupání, jen tak pozvolna nabírala výškové metry.

A my s překvapením odhalovali každé zákoutí, lemované krásnými rozkvetlými velkými starými rozložitými třešněmi. Nestačili jsme se kochat. Tu pár ukázek (a to jsem jich dost vynechala, ať to zas nepřeháním). Ale každá byla něčím zajímavá.

Jaképak mají třešně? Ty malé, nahořklé? Světlé? Tmavé? A daly by se vůbec takto vysoko sbírat?

Pro porovnání postava na cestě ve stínu.