Ještě před odjezdem jsme stihli vycházku do jarního lesa
Včera jsme se připekli a tak se nám tmavý smrkový les docela hodil. A chtěli jsme zkontrolovat, jak se daří stromkům, které jsme na podzim, těsně před mrazy, sadili. Nebudu vás napínat, přežila tak polovina. Inu, nejsme žádní sazeči a ani sazeničky nebyly kdovíjaké. Ale každý strom se počítá, ne?
Ano, jistě, potůčky jsou tu zas. A zatímco pod listnáči kvetou sasanky, v jehličnatém lese najdete porosty šťavele. Je stále stejně kyselý, jako si ho pamatuju z dětství.
Blatouch v prameništi
Staré kapradí tvoří v prameništi jakýsi ostrov. Je teď z jara nahrazováno novým. Do toho přesličky, šťavel, mech.
Buky už začínají zelenat. Každý jinak rychle. Načas si dává ten, který je největší.
Potůček ztracen mezi trávou a pryšci
O kousek výš vodopád. Stal se mi osudným. Důkazem je otisk mého loktu v bahně, roztržená košile a obrovský moncl na stehně. Ano, kameny u potoka kloužou, vím.
Nejsou to žádné Niagáry, ale skoro metr to bude.
Kovařík nachový/krvavý (Ampedus sanguineus). Nechtěl moc pózovat.
Buková alej, fotím skoro pokaždé, když jdeme kolem. V každém ročním období a světle má jinou náladu.
Mlýnky u studánky někdo opravil. Zase melou.
Kdesi v lese
Podívali jsme se i ke studáce Mišánce. Kupodivu i tekla.
A tu jeden motýl šťavelový :)
No, tak zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat